Bianca protočila oči, když slyšela Olivii a jejího syna Kelvina, jak se baví o tom, jak dali padouchům lekci... Vyšli z nákupního centra s mnoha taškami, které obsahovaly věci, které si právě koupili. Olivia, která byla stále zabraná do rozhovoru s Kelvinem, si nevšimla červeného auta mířícího přímo na ni... Pneumatiky auta po nárazu do Olivie zaskřípaly, tašky, které držela, vyletěly do vzduchu a tvrdě dopadly na zem... Bianca a Kelvin vykulili oči při pohledu na to, i když se jí auto sotva dotklo, náraz byl stále dost silný na to, aby způsobil několik modřin... "Mami!" "Olivie!" Sklo červeného Porsche se stáhlo a odhalilo dámu ve slunečních brýlích, jejíž tvář nevykazovala žádnou lítost nad tím, co právě udělala... "Slepý blázne!" zaštěkala na ně a pomalu odjela... Kelvinovi se svraštilo obočí, ta dáma prostě odjela, aniž by se jeho mámě omluvila, i když byla na vině! Sehnul se a zvedl kámen pár metrů od sebe a hodil ho na čelní sklo auta... Olivie a Bianca vykulily oči, když uslyšely zvuk rozbitého skla nedaleko od nich... Porsche ještě jednou zastavilo a dveře se otevřely... Štíhlá dáma v královsky modrých šatech sahajících po stehna vystoupila a sundala si sluneční brýle, když udělala ladné kroky... Její hnědé oči vzplanuly hněvem, když viděla poškození způsobené na jejím okázalém autě... Její pohled spočinul na malém chlapci nedaleko od ní, který na ni také zuřivě zíral... Rychlými kroky k němu přistoupila: "Jak se opovažuješ?!" "Neomluvila ses mé mámě... takže nečekej, že se ti omluvím," odsekl Kelvin ostrým tónem... Vzteky zvedla ruku připravená udeřit chlapce za drzost, ale k jejímu překvapení byla její ruka zachycena ve vzduchu... A než stačila zareagovat, dopadla facka na její levou tvář, otočila svůj pohled na osobu, která by se opovážila ji takto znevážit... "Jak se opovažuješ zvednout ruku, abys uhodila mého syna?!" zaštěkala Olivie, když vyvinula trochu větší tlak na dámskou ruku, kterou stále držela... "Ty! Pusť mě hned! Nebo tě nechám zmizet z povrchu zemského!" vyhrožovala dáma a k jejímu úžasu byla obdarována další fackou. Bianca upustila nákupní tašky, které držela na zem, když si přečetla SPZ dámy za jejím autem... Otočila svůj pohled na matku a syna a běžela k nim, tato dáma byla dcerou Sterlingových, nejmocnější a nejvlivnější rodiny v zemi... "Slečno Alexo Sterlingová! Hluboce se omlouvám za škodu, kterou vám způsobila moje přítelkyně a její syn..." omluvila se Bianca jménem Olivie... Oddělila Oliviny ruce od Alexiných rukou, Alexa stáhla ruce prudce, jako by ji bodl hmyz... "Nedotýkejte se mě! Neznečišťujte mě víc, než už jsem! Vy ubozí sedláci!" opovrhovala Alexa a ustoupila od nich... "Vypadni odsud...ty bohatá fracko! Není třeba z toho dělat problém, když jsi na vině, proč to nesrovnáme?" vyplivla Olivie Alexa se ušklíbla a po vteřině jí to z tváře úplně zmizelo, jako by tam nikdy nebylo. "Srovnat? Moje nové auto zničil tvůj syn...Měla bych přestat ztrácet čas s ubohou bytostí, jako jsi ty, protože vím, že si nemůžeš dovolit opravit moje auto ani za bilion let! A dej si na mě pozor!" Alexa se od nich odvrátila a začala odcházet... Olivie se sehnula do Kelvinovy výšky a zadívala se mu do očí... "Proč jsi to udělal, Kelvine?" Kelvin našpulil rty a mrkal na ni svýma roztomilýma šedýma očima... "Ubližovala ti, mami, jak bych ji mohl nechat jen tak odejít?" *** Ve velké zasedací místnosti se několik mužů a žen bavilo mezi sebou, což způsobilo trochu hluku... Ale jakmile se otevřely velké dvoukřídlé dveře, všude se ztišilo, když vešla vysoká postava, jeho šedé oči byly upřeny před sebe, když ho muž kráčející za ním navedl na hlavní sedadlo... Byl dokonalou definicí slova "Krásný", měl vysoké lícní kosti a husté tmavé obočí, které se svrašťovalo, když se posadil. Jeho černé vlasy byly dokonale natočené až na stranu obličeje, jeho plné rty vytvořily tenkou linku a odkašlal si, aby upoutal pozornost všech... "Pane Sterlingu!" Krátce přikývl a pokračoval v projevu... "Takže jak všichni víme o dvouprocentním poklesu našich prodejů za posledních pár měsíců...rozhodl jsem se použít novou strategii" Muž stojící vedle něj se naklonil k jeho uchu a zamumlal mu pár slov... "Hmm," zněla jeho krátká odpověď, brzy poté pokračoval v projevu... Asistent opustil místnost a po chvíli se vrátil se složkou v rukou... "Tady jsou všechny detaily, které jste chtěl, šéfe" Damien si vzal složku od svého asistenta a otevřel ji, projel ji a přikývl hlavou na souhlas... "Takže toto je rozpis všech prostředků použitých v posledním projektu a zdá se, že je v něm velká díra...Dám viníkovi jen vteřinu, aby se přiznal" Všichni se na sebe nechápavě podívali, o čem to velký šéf mluví? Na Damienových rtech se objevil samolibý úsměv, zdá se, že ho tito staří vidí jako blázna, ale velmi se mýlili... "Jedna!" Damien odpočítal a okamžitě se jeden z mužů postavil se skloněnou hlavou, náhle poklekl na kolena... "Pane Sterlingu, prosím, smilujte se nad mou ubohou duší, neudělal jsem to úmyslně" Damien vstal ze svého sedadla a narovnal si oblek... Vložil ruku do kapsy u kalhot a začal vycházet ze zasedací místnosti... "Vyveďte ho z budovy a ujistěte se, že zaplatí každý cent, který ukradl" *** Následující ráno... Olivie vykřikla a upřeně zírala na svůj počítač, vyskočila na nohy a spěšně šla ke svému šatníku, aby si našla vhodný outfit na sebe... Bianca, která slyšela její křik, vešla do jejího pokoje s Kelvinem plně oblečeným do školy... "Jsi v pořádku? Slyšela jsem tě křičet," zeptala se Bianca a narovnala Kelvinův límec... Olivie stála před zrcadlem a položila si přes hruď bílý top... "Pamatuješ si, když jsem ti říkala, že jsem se před měsícem ucházela o práci?" Bianca si založila ruce a přikývla: "No jo" "Právě jsem obdržela e-mail s informací, že mám pohovor naplánovaný na devátou hodinu ráno, udělej mi laskavost a odvez Kelvina do školy" "Páni, to je skvělé! Doufám, že to tentokrát dostaneš, a buď si jistá, že tento roztomilý malý princ je v bezpečí..." řekla Bianca... Olivie se s vděčností usmála a odběhla do sprchy... *** Za necelých čtyřicet minut už stála před budovou, narovnala si černou pouzdrovou sukni ke kolenům, kterou měla na sobě přes bílou halenku... Její vlasy byly rozpuštěné přes ramena, zhluboka se nadechla a vstoupila do budovy... Byla nasměrována do kanceláře, kde se konal pohovor... Její oči prozkoumaly širokou místnost a z úst jí uniklo malé zalapání po dechu... "Koho tu máme?" Dáma, která seděla za stolem, vstala, když spatřila Olivii, jak se rozhlíží po její kanceláři, zatočila ukazováčkem na špičce vlasů a ostře žvýkala žvýkačku... Olivie si všimla její černé sukně sahající po stehna a její bílé košile s prvními třemi knoflíky rozepnutými, které ukazovaly pohled na její vnady. "Jsem tady na pohovor," řekla Olivie s malým úsměvem... "Oh!" Bella se trochu pohnula zpět, zírala na Olivii od hlavy k patě s ničím jiným než s odporem v jejích hnědých očích... "Myslím, že nemusíš být vyslýchána...Viděla jsem víc než dost...Ukážu ti tvůj box později, ale prozatím zvedni ty spisy a pošli je do finančního oddělení" Olivie se nechápavě zamračila, cítila, že se tady něco děje... "Znamená to, že jsem dostala tu práci?" Bella pozvedla obočí na její otázku: "Mám ti to napsat na čelo?! Udělej, co ti říkám!" vyjela na Olivii... Olivie se zhluboka nadechla a šla k hromadě spisů na dřevěném stole, zvedla je a zalapala po dechu, když Bella přidala další k těm, které už zvedla... Spisy jí nakonec zakryly obličej: "Kde je finanční oddělení?" Bella pokrčila rameny a vrátila se zpět na své sedadlo: "Zeptej se kohokoli kolem, ty malá hloupá!" Olivii se hruď zvedla hněvem, neochotně opustila kancelář s obrovskou hromadou spisů, které byly na stejné úrovni jako její hlava... "Ahoj, můžeš mě nasměrovat do finančního oddělení?" "Jdi o kousek dál a pak zahni doleva" "Díky!" Olivie se vydala na cestu s těžkou hromadou spisů, neušla ani kus cesty, když do ní narazil muž a srazil jí všechny spisy z ruky... Zatřásla se dozadu, naštěstí pro ni měl dobré reflexy, aby ji zachránil před pádem, jedna z jeho paží se natáhla k jejímu pasu... Oliviin pohled se na krátkou chvíli střetl s jeho, vytrhla se ze svého úžasu a její obočí se změnilo v zamračení... "Jsi slepý, nebo co?!" vyjela na něj a okamžitě stáhl paži z jejího pasu, což vedlo k tomu, že spadla na zadek... Ostatní zaměstnanci zalapali po dechu, když viděli pohled před sebou... "Co si sakra myslíš, že jsi?!" vyjela Olivie vztekle... "Šéfe, prosím, podepište se tady" Damien vytáhl pero z vnitřní kapsy a načmáral na list papíru, který mu byl přinesen, jeho pohled ani jednou neopustil její... Olivii spadla čelist šokem, šéf?? Slyšela dobře? A proč vypadal a voněl tak povědomě?...