DALZONŮV
Jakmile jsem zaparkoval auto před mořem, Meilyn s hlasitým výkřikem vyběhla k moři. Běžela jako dítě, kterému se po moři tolik stýskalo. Naklonil jsem hlavu, zmatený, jestli to bylo správné rozhodnutí. Povzdechl jsem si a pomalu jsem kráčel tam, kam směřovala. Namočila si nohy do vody a zalapala po dechu, když si uvědomila, jak je studená.
Nohama dupala po zemi a radostně vykřikovala.
Byl
















