„Tady je vaše káva, přijďte zas,“ řeknu zákazníkovi strnule. Bože, tu práci jsem nenáviděla. Nešlo ani tak o to, že jsem musela trávit šest hodin na nohou s patnáctiminutovou přestávkou, obsluhovat přehnaně veselé zákazníky a pokaždé se na ně nuceně usmívat. To všechno by mohlo znít špatně, ale můj šéf mi opravdu lezl na nervy. Tu práci jsem ani nepotřebovala. Oba rodiče byli proti. Ale potřebovala jsem v životě pocit nezávislosti. Dnes to bylo ještě těžší než obvykle, protože jsem měla mizernou náladu. Cítila jsem se hrozně kvůli tomu, co se stalo včera v noci. Snažila jsem se omluvit, ale Bill mě předběhl. Proč se vůbec omlouval, když jsem měla problém já? Dokonce i máma se na mě soucitně dívala, skoro jako by se cítila provinile za to, co se stalo. Silas. Silas nebyl doma, když jsem se probudila. Bill říkal, že ráno odešel k příteli, ale měla jsem nepříjemný pocit, že se mi vyhýbá. Byla jsem takový kretén! Ujistím se, že se mu omluvím, jakmile ho uvidím. Chci říct, jaký magor říká, že se bojí vlastní rodiny?! Jako, koho zajímá, že pijí krev? Myslím, že Bill zmínil, že je to zvířecí krev. Fuj... no nic! Z myšlenek mě vytrhlo jemné cinknutí zvonku. Zvedla jsem oči a uviděla nového zákazníka, který vstoupil do obchodu. Proti své vůli jsem cítila, jak mi srdce poskočilo při pohledu na něj. Byl to kluk, kterému mohlo být tak nějak jako mně. Měl medově blond vlasy, které mu tvořily lehkou ofinu přes obličej, oči měl hlubokého odstínu modré a pleť neuvěřitelně bledou. Jen pohled na něj mi způsobil, že jsem sevřela stehna k sobě. Jeho vůně byla neuvěřitelná a lákavá. Zavrtěla jsem hlavou, abych se probrala z transu. Protočila jsem oči a cítila se neuvěřitelně hloupě, že jsem tak snadno podlehla jeho kouzlu. Měl na sobě napsáno "inkubus". Jedna věc, kterou jsem věděla, byla, že inkubů je ještě těžší se zbavit než upírů. Naštěstí byli v obchodě jen starší lidé. Nesnášela bych, kdybych musela zvládat výkřiky dospívajících dívek, které se nedokázaly lépe ovládat. Jeho oči skenovaly obchod, než se zastavily na mně. Přistoupil ke mně. „Dobrý den, co si dáte?“ I když jsem věděla, že osoba přede mnou nic nepotřebuje, musela jsem se zeptat. Byla to jen běžná zdvořilost, asi. „Ahoj, ehm... nabízíš své služby?“ I jeho hlas zněl smyslně a příjemně. Znala jsem jen pár inkubů ze školy a moc jsem s nimi neinteragovala, takže bych nevěděla, jestli je ten sexy hlas také vlastnost, která se dědí. „Samozřejmě že nabízím. Dělám kávu.“ „Ne... ne to. Myslím... no, ty víš, co myslím.“ Přejel si jazykem po spodním rtu a všimla jsem si, jak suché jeho rty jsou. Také se zdál zpocený a trochu zadýchaný, jako by právě uběhl maraton. „Chceš kávu?“ zeptala jsem se s mírným zamračením. „Ne,“ povzdechl si frustrovaně. „Myslím, nabízíš své služby... sexuálně?“ „Tohle je kavárna, pane!“ Dalo mi to všechno, abych tu část nevykřikla. Chci říct, předpokládala bych, že je každému, kdo sem vejde, zřejmé, že nenabízíme sexuální úlevu našim zákazníkům. „Tady to neděláme.“ „Samozřejmě že ne. Sakra, to muselo znít tak strašidelně.“ Prohrábl si blond vlasy. „Hej, končíš brzy v práci? Možná bychom mohli...“ „Můžeš už kurva vypadnout?“ Moje podrážděnost konečně vyklouzla ven. Ale myslím, že jsem měla právo být uražená. Chci říct, jak by se jinak někdo cítil, když se ho zeptají, jestli by se nemohl prostituovat? Sakra inkubové. Všechno, co kdy dělali, bylo, že mysleli svými ptáky nebo, v některých případech, vagínami. Chápu, že se potřebovali živit lidskou chtíčem, aby přežili, ale to neznamenalo, že musí obtěžovat lidi, že ne? „Snažím se tady pracovat.“ „Jasně.“ Vypadal teď rozpačitě. Dobře. Otočil se a vyšel z obchodu. Než se nadějete, můj šéf vyšel ze zadní kanceláře. „O co šlo, Kerino?“ „Jsem Kerry a vím, že jsi musel všechno slyšet.“ Brad se na mě mírně zamračil. Trvalo to jen vteřinu, než se jeho pohled změnil v zamyšlený. „Myslíš, že by to přineslo víc peněz, kdybychom do nabídky přidali sexuální služby?“ „Tohle je zasraná kavárna, Brade! Takže ne, nemyslím si, že by bylo moudré to přidat do naší nabídky.“ „Víš, mám právo tě vyhodit za tvůj přístup.“ „Hodně štěstí s hledáním někoho jiného, kdo by pro tebe pracoval za tak nízkou mzdu.“ Popadla jsem kabelku a zamířila od pultu ke dveřím. „Kam jdeš?! Tvá směna ještě ani neskončila!“ „Je mi to jedno. Na dnešek jsem skončila.“ Ignorovala jsem Bradovo nadávání a vyšla z kavárny. Zhluboka jsem se nadechla, ulevilo se mi, že se mi konečně dostal do plic čerstvý vzduch. Ani jsem se neobtěžovala převléknout z pracovního oblečení kvůli mému spěchu opustit to místo. Slunce už zapadalo, což znamenalo, že se blíží večer. Nechtěla jsem ještě jít domů. Nechtěla jsem ještě čelit své rodině. Přímo přes ulici od obchodu byl park. Přešla jsem přes něj a našla lavičku pod stinným stromem, kde jsem si sedla. Zírala jsem do zelených ploch stromů, které tvořily prostor. To by byl hezký obraz. Byla doba, kdy mě to bavilo, když byl táta ještě naživu. O víkendech jsme chodili do parku s mámou. Ona nahlas četla knihu a táta se snažil malovat scenérii. Nebyli jsme v tom moc dobří, ale i tak to byla zábava. To byly staré dobré časy, ty, do kterých bych se víc než cokoliv jiného chtěla vrátit. Ale všichni víme, že to není možné. Táta odešel a máma se znovu vdala. Mám novou rodinu. Měla bych si na to zvyknout. Už jsou to dva roky. „Ahoj.“ Málem jsem spadla z lavičky leknutím při tom hlase. Zatáhli mě za zápěstí, čímž mi zabránili v pádu do měkké trávy. „Promiň.“ „Ty zase! Ty nechápeš narážky? Řekla jsem ti, abys vypadl.“ „Technicky vzato, řekla jsi mi, abych opustil obchod. Kromě toho jsem se chtěl omluvit za to, co se stalo předtím. Nechtěl jsem ti způsobit nepříjemnosti.“ „Nepříjemnosti? Zeptal ses mě, jestli jsem kurva! To bylo sexuální obtěžování.“ „Já vím. Byl jsem tam docela zoufalý. Promiň. Co takhle nový začátek, jo?“ Usmál se na mě. Znovu jsem se na okamžik přistihla, že mě jeho dobrý vzhled zaskočil. Sakra! Měj se pod kontrolou, Kerino! „Ne.“ Chtěla jsem vstát z lavičky a odejít, ale on mě znovu držel. „Nedotýkej se mě.“ „Dobře, dobře, promiň.“ Zvedl ruce na znamení kapitulace. „Ale můžeš mě aspoň vyslechnout?“ „Co máš na srdci?“ „Chci říct, nechci, abys měla o mně špatný obrázek, i když se ještě neznáme. Spetla jsem si tvůj obchod s místem, které mi doporučil kamarád. Věř tomu nebo ne, nechodím jen tak a neptám se hezkých holek, jestli se chtějí pomilovat.“ „Tomu se těžko věří.“ „Já vím,“ zasmál se. „Zapomněl jsem se nakrmit, než jsem odešel z domova.“ „Dobře.“ „Nevěříš mi, že ne?“ „Neznám tě.“ „To je pravda.“ Podíval se směrem k linii stromů a já jsem sledovala jeho pohled, abych našla malé štěně, jak čůrá v křoví. „No, jmenuju se Matt. Můžu aspoň znát to tvoje?“ „Jsem Stella.“ „Vím, že lžeš.“ „Jak to poznáš?“ „Tvé emoce se mění, když lžeš. Cítím je.“ „Dokážou to všichni inkubové?“ Nedokázala jsem skrýt úžas v hlase, když jsem se na to zeptala. Matt přikývl, pak zavrtěl hlavou. „Nemyslím si, že všichni z nás dokážou shromáždit tolik soustředění, aby to dokázali.“ „Jasně, protože vždycky myslíš svými orgány.“ Koutkem oka se na mě podíval. „Je to jen toxické pro mě, nebo pro všechny inkuby, které potkáš?“ „Nejsem toxická.“ Věnoval mi pohled a nějakým způsobem se v tomto úhlu jeho modré oči zdály téměř tmavší. Matt byl dechberoucí. Uvědomoval si to vůbec? „Možná trochu jsem, ale je to jen proto, že každý inkubus, kterého potkám, se se mnou buď chce vyspat, nebo... se se mnou chce vyspat.“ „Nechci se s tebou vyspat. Chci říct, to neznamená, že se s tebou nevyspím, pokud budeš chtít, chceš se vyspat?“ „Matte!“ Nedokázala jsem skrýt úsměv z tváře. Matt se na mě usmál a ukázal ty perlově bílé zuby. Neměl jehličkovité tesáky jako upíři nebo vlkodlaci, ale i tak tě mohl kousnout a zanechat stopu, aniž by se o to snažil. Bože, jak krásně voněl. Skoro jsem podlehla nutkání zabořit obličej do prohlubně jeho krku a vdechnout víc jeho vůně. Odkašlala jsem si a sevřela stehna. Matt si mého malého činu všiml a hádám, že věděl, kam směřují mé myšlenky, ale kromě malého úsměvu nic neřekl. Seděli jsme tam v příjemném tichu. Vzhlédla jsem a všimla si, že slunce zapadá a večer se rychle blíží. Musela jsem jít domů. „Měla bych jít. Tady je moje číslo,“ řekla jsem a nabídla mu svůj telefon. „Chceš, abych ti zavolal?“ Zdálo se, že ho můj jednoduchý gesto zaskočilo. „Nedala bych ti svoje číslo, kdybych nechtěla, abys mi zavolal, Matte.“ „Jasně. Takže ti zavolám...“ „Kerry.“ „Kerry. To je hezké jméno.“ „Díky. Asi se někdy uvidíme.“ „Určitě.“ Zadržela jsem úsměv a odešla. Moje špatná nálada se teď hodně zlepšila a všechno to bylo kvůli Mattovi. --- V domě bylo docela ticho, když jsem vešla. Věděla jsem, že máma i nevlastní táta v tuto hodinu nebudou doma, ale viděla jsem Silasovo auto na parkovišti, takže jsem věděla, že je doma. Ulevilo se mi při pomyšlení, že se mi možná přece jen nevyhýbá. I tak jsem s ním musela promluvit a omluvit se za včerejší večer. Když jsem se chystala jít nahoru, kde jsme se Silasem měli pokoje, uslyšela jsem v kuchyni něco rozbít. Vracela jsem se zpět a myslela jsem si, že se můj nevlastní bratr pokouší pro mě znovu připravit oběd. Bohužel tomu tak vůbec nebylo. Dívka seděla na jedné z našich linek s roztaženýma nohama a Silas stál mezi nimi a vášnivě ji líbal. Z nějakého důvodu se mi bolestivě sevřelo srdce v hrudi.