Hned po hodině zavolal Cherise Morris. "Zlato, sejdeme se na našem obvyklém místě." Automaticky odpověděla: "Dobře," zavěsila a po tvářích se jí pomalu rozlil jemný ruměnec. Nemohla si pomoct, ale přemýšlela, proč se v přítomnosti Morrise vždycky tak zjemní. V tu chvíli většina studentů na Betrické univerzitě jedla v menze a celá budova učeben byla prázdná. Než došla na parkoviště, už z dálky vidě