Zpoza keřů se vynořily čtyři mohutné postavy, jedna z nich mávala vystřelovacím nožem s úšklebkem, z něhož se Cherise zvedal žaludek. Jak se přiblížili, ohromil je její pronikavý vzhled. "Sakra, mysleli jsme si, že jsi kočka už podle siluety, ale zblízka jsi naprostá bomba," poznamenal jeden z mužů, zjevně ohromen. Kratší, zavalitější muž se vmísil do hovoru, když se přiblížil: "Byla by škoda zabít takhle hezkou tvářičku. Co kdybys nám dělala společnost, a když budeš hodná, třeba tě necháme odejít." Když se po ní natáhl, Cherise byla rychlá jako blesk, popadla jeho zápěstí a nůž jedním plynulým pohybem. Prudkým bodnutím zabořila čepel do jeho stehna a vyvolala bolestné zavytí. Ostatní se zarazili, zaskočeni její divokostí. Ale jejich počet a vyhlídka na velkou výplatu je poháněly vpřed. Bez váhání se vrhli na Cherise, ale ona se pohybovala oslnivou rychlostí. V mžiku byl jeden útočník odhozen zpět a další dva byli vyřazeni přesnými zásahy. Brzy všichni čtyři útočníci leželi na zemi a lapali po dechu. Čekali prostou venkovskou dívku, ale dostali impozantního protivníka. "Kdo vás poslal?" štěkla Cherise a šťouchla jednoho z mužů nohou. "N-nikdo," vykoktal, s tváří zkřivenou hrůzou. "Vypadá to, že ses nepoučil," odsekla Cherise a zvedla nohu, jako by chtěla znovu udeřit. "Přiznám se! Byla to Shirley Leachová z rodiny Leachových, která nás najala, abychom tě odrovnali. Zaplatila nám tři sta tisíc. Děláme to jen pro prachy. Prosím, smiluj se. Jsou lidé, kteří na mně závisí," prosil a klesl na kolena. "Shirley, ta adoptovaná? To je zajímavé," poznamenala Cherise s mrazivým úsměvem. Za boží milosti, ta zrádná zmije! Cherise je svázala jejich lanem a použila jeden z jejich telefonů, aby zavolala policii, poslala svou polohu a donutila je, aby se přiznali. Když se v dálce rozezněly sirény, nechala muže, aby čelili zákonu. Ti čtyři muži nikdy nečekali, že se ocitnou na policejní stanici, aniž by si vydělali jediný cent, ale teď by tam raději byli, než aby čelili Cherisině zuřivosti. ***** V hotelu Mondial Regalia, když Morris dokončoval svůj videohovor, vešel Steven. "Pane Chiversi, máme zakázku na obnovu starého zvukového souboru a jsou ochotni zaplatit deset milionů," informoval ho Steven. Morris se napil kávy a odmítl: "Odmítněte to. Nestojí to za to." "Rozumím," odpověděl Steven. Vtom zazvonil telefon na konferenčním stolku a ukázal hovor z domu Morrisovy babičky. "Dobrý den, pane Chiversi," ozval se na druhém konci uctivý hlas. "Ruth, co se děje?" zeptal se Morris tiše. "Paní Chiversová včera v noci omdlela. Doktor Jones se domnívá, že je to stejný stav jako předtím," oznámila Ruth, která měla na starosti Phoebeinu péči. "Rozumím. Brzy tam budu. Ujistěte se, že je o mou babičku dobře postaráno," požádal Morris. Poté, co zavěsil, Morris si zapálil cigaretu a hluboce se natáhl. "Zařiďte mi zítřejší návrat do Betrica," nařídil a kouř se mu valil z úst, když mluvil.