Isabella podepsala smlouvu, kterou Angelo nechal vyhotovit ve dvou kopiích. Jednu kopii předala právníkovi svého otce a druhou vrátila Angelovi. Po podpisu smlouvy Angelo Isabelle řekl: "Hotovo. Teď už zbývá jen podepsat oddací listiny a veškerý majetek tvého otce, všechno, co ztratil, mu bude vráceno." Isabella vstoupila s Angelem do oddací síně a oba podepsali oddací listiny. "Je to tady," řekl Angelo po podpisu dokumentů. "Teď jsme oficiálně muž a žena." Angelo vytáhl telefon a zavolal, načež Isabelle sdělil, že její otec dostal zpět všechno, co ztratil. Isabella jen stěží uvěřila, že se všechno tak rychle vrátilo její rodině. "Pojďme domů," řekl Angelo Isabelle. Ta však odpověděla: "Potřebuji si ověřit informace, které jsi mi právě sdělil, a musím se vrátit do nemocnice zkontrolovat otce a vzít si zavazadla." "To nebude nutné," odvětil Angelo. "Nech to na mně. Tvojí povinností je teď jít domů, ujistit se, že je dům v pořádku, a připravit večeři, než se vrátím z práce. Zajedu do nemocnice a přinesu ti všechny věci, které jsi tam nechala." Isabella se rozloučila s otcovým právníkem a nastoupila do Angelova auta, kterým ji odvezl do svého domu. Cestou se Isabella podívala na Angelovu tvář. Měl velmi vážný výraz a ona nedokázala přijít na to, co se mu honí hlavou. Vzpomněla si na radu, kterou jí dala maminka, než odešla z nemocnice. Maminka jí řekla: "Isabello, Angelo se o nás hluboce mýlí. Je možné, že ho někdo nakrmil lžemi, nebo si shromáždil špatné informace, protože tehdy, když se ta událost stala, byl jen chlapec a nebyl u toho. Za boží milosti, pamatuj na to. Jedna věc je jistá, má v sobě tolik hněvu a nenávisti vůči nám. Protože jsi trvala na tom, že přijmeš jeho žádost o ruku kvůli nám, to nejlepší, co můžeš teď udělat, je zmírnit jeho hněv. Vím, že tě Angelo bude mučit, a to je pravděpodobně důvod, proč si tě chce vzít. Ví, že pokud budeš trpět ty, bude to nesmírně bolestivé pro tvého otce a pro mě, a to bude jeho způsob, jak se pomstít. Bude na tebe opravdu zlý a já vím, že k němu cítíš tolik nenávisti, ale prosím, zkus se přes tu nenávist přenést. Projev mu laskavost a péči a zmírníš jeho hněv a vyvrátíš jeho mylné představy o nás, protože kdysi dávno jsme byly s Angelovou matkou nejlepší přítelkyně. Vím, že máš velmi dobré srdce a vím, že jsi velmi milující člověk. Tvůj otec teď chová k Angelovi extrémní nenávist a může se s ním pokusit bojovat kvůli tobě. Pamatuj, že jen ty můžeš ukončit tento spor mezi námi." Isabella si povzdechla, protože věděla, že to, co po ní maminka žádá, je nesmírně těžké, ale pokud to má být cena, kterou musí zaplatit za to, aby její rodina byla v klidu, je ochotná to udělat. "Jsme tady," řekl Angelo a přerušil Isabelliny myšlenky. Okamžitě vystoupila z auta a vešla s Angelem do domu, ale pohled, který se jí naskytl, byl nesmírně znepokojivý. Dům vypadal hůř než popelnice. Bylo to opravdu nechutné. Po celém obývacím pokoji byly rozházené nečistoty a výkaly a smrad jí způsoboval nutkání zvracet. Nedokázala si představit, že by tady zůstala byť jen minutu. Překvapilo ji to, protože dům byl zvenku opravdu krásný a elegantní. "Domove, sladký domove," řekl Angelo s uličnickým úsměvem na tváři. "Takže teď se vracím do práce, ujisti se, že uklidíš celý dům a udržuješ ho v pořádku. Kuchyně je na tom mnohem hůř než tohle, takže budeš mít opravdu hodně práce. Ujisti se, že uklidíš i kuchyň a připravíš nám večeři. Cestou z práce se zastavím v nemocnici a přinesu ti zavazadla." "Neopovažuj se mě tady nechat," varovala Isabella, když se ji Angelo pokusil zamknout v domě. Zápasila s ním, ale nakonec prohrála, protože byl na ni příliš silný. Angelo ji zamkl uvnitř, vzal klíče od domu a odjel autem pryč. Isabella si prsty zacpala nos, protože se cítila omráčená silným zápachem, který se linul z obývacího pokoje. První myšlenka byla vytočit 112, ale nemyslela si, že by dokázala čekat, než dorazí. Rozhlédla se po domě a všimla si špinavé stoličky u gauče. Vzala stoličku a rychle s ní rozbila okno na kousky. Když vyskočila ven oknem, utrpěla několik řezných ran na své krásné kůži, ale konečně se mohla nadechnout čerstvého vzduchu. Když seděla před domem a snažila se popadnout dech, zvracela po celé podlaze. To, co právě viděla, bylo pro ni nesmírně traumatizující. Přemýšlela o svém dalším postupu a rozhodla se jít do nemocnice, navštívit rodinu a umýt se. Cestou z areálu si vzpomněla na to, co jí řekla maminka. Potřebovala uklidit dům, pokud chtěla podpořit mír, ale nedokázala se přimět k tomu, aby do toho domu ještě někdy vstoupila, i kdyby byl později uklizen a zrekonstruován. Věděla, že budou následky, protože už porušila dohodu ve smlouvě. Chvíli stála a nebyla si jistá, co má dělat. Po chvíli se rozhodla a začala odcházet. Otočila se, ještě jednou se podívala na dům a zakřičela: "Do háje s tebou, Angelo."