Angelo dál hladil Isabellino tělo, ale věděl, že už se zahřála, přestala se třást a že by ji mohl pustit, ale nemohl se k tomu donutit. Nevěděl, jestli se nezačne znovu třást, jakmile ji pustí, ale víc než to, ten pocit, mít její tělo přitisknuté k jeho, byl úžasný. Jemu samotnému byla také zima a potřeboval se zahřát, ale stinnou stránkou toho všeho bylo, že se mu začínal motat rozum. Jeho touha