Nemocnice byla vždy tím nejrušnějším místem, kde člověk mohl spatřit pravou lidskou povahu. Na odděleních, chodbách a v halách se neustále někdo pohyboval. Staří, mladí, nemocní, se svými blízkými. Někteří plakali, jiní mlčeli, a někteří se usmívali. Uplynuly téměř tři roky od její promoce a její srdce už nebylo tak citlivé, jako když poprvé opustila školu. Tehdy, kdykoli viděla někoho nešťastného