Byla to má promoce a otcův nátlak, co mě přivedlo zpět do tohoto města, zpět k lidem, kteří o mně začali mluvit. Nedostatek lékařů zde učinil mou volbu stát se lékařkou správnou; a dobrou, a poprvé byl na mě otec hrdý. Vím, že mé rozhodnutí opustit město a studovat medicínu nebylo to, co si pro můj život představoval, ale od té noci, té bolestivé noci, mě to přimělo přemýšlet o tom, zda opustit život vlkodlaka nebo být jeho součástí je to, co skutečně chci, jako způsob, jak zapomenout na svou bolest. Vím, že nemám vlka, ale srdce mě stále bolí, když si na tu noc vzpomenu. „Jak se máš, Alice?“ změnila jsem téma a zeptala se jí, jak se jí daří. Alice byla má kamarádka z dětství, je o 3 roky starší a samozřejmě už měla svého životního druha, kterým byl překvapivě můj bratr číslo 2, Rick, čímž se z ní stala manželka Bety. Ale navzdory tomu byla Alice stále Alice a já byla velmi šťastná, že ji má Rick za družku, protože jsem svého bratra znala – Alice pro něj byla tou nejlepší volbou. Není divu, že se nabídla, že mě vyzvedne na letišti. Cesta z letiště do lesa, kde jsme žili, se nedala brát na lehkou váhu, mohl jí proniknout jen vlkodlak, a i když jsem byla vlkodlačího původu, bez vlka v sobě by bylo obtížné vlkodlačí město najít. „Jaký je tam život?“ Zvedla jsem obočí nad Alicinou otázkou. „Jak to myslíš?“ Zahihňala se. „No tak... Nejsou tam vůbec žádní chlapi! Vím, že lidští muži nejsou o nic méně přitažliví.“ Zasmála jsem se. „Chceš detaily mého sexuálního života?“ odpověděla jsem s pobaveným uchechtnutím. „Fuj... Ne!“ zamračila se a uvědomila si, co právě řekla. „Zapomeň na to, co jsem řekla, nechci to vědět.“ Nahlas jsem se rozesmála a ji to rozhihňalo. Buch!! Co to je? Proč mi tak buší srdce? Buch... Buch... Buch!! „Někdo přijíždí?“ zeptala jsem se, když jsem uviděla velké množství vlkodlačích stráží hlídkujících v oblasti vedoucí k našemu městu z lidského letiště. Alice přikývla. „Znáš Rolfa Tita, alias Krále alf?“ Srdce se mi málem zastavilo v okamžiku, kdy to jméno vyslovila. „Zdá se, že jsem o něm slyšela, co je s ním?“ předstírala jsem chladnokrevnost a zeptala se opatrně. „Dnes večer se v našem městě scházejí někteří důležití Alfové, aby projednali královy družky,“ promluvila šeptem, jako by se bála, že ji někdo uslyší. Cože?! Zamračila se. „Co je s družkou? Myslela jsem, že má někoho po svém boku?“ Alice zvedla obočí. „Jak to víš?“ Do prdele! Rychle jsem pokrčila rameny. „Hej, je králem už jak dlouho... 200 let? Jak to, že nemá družku?“ prohodila jsem lehce, aby má kamarádka nepojala podezření. Ano, ani Alici jsem o té noci neřekla, nikdo neví o tom, že jsem byla odmítnuta. Povzdechla si a zavrtěla hlavou. „Přesněji 500 let a ne... stále nemá osudovou družku.“ Cože?! Jak to?! Oči se mi šokem rozšířily, když jsem to slyšela; řekl přece, že je s tou ženou, kterou si tu noc přivedl. Myslela jsem, že ji uplatnil poté, co mě odmítl. Alice, jako by chápala, o čem přemýšlím, řekla: „Ne, Gwen, má svého vlka, mocného ‚Vlka‘, ale celých dlouhých 500 let nemá žádnou osudovou družku.“ Mluvila, jako by to byla má otázka, a já se na ni jen malinko usmála. Byla jsem překvapená, když jsem to slyšela... Jak tedy žil celou tu dobu bez družky? Takže, kdo je ta žena, kterou si tu noc přivedl? Ta žena, která je důvodem, proč mě odmítl, protože nejsem dost dobrá na to, abych byla osudovou družkou Krále alf. Když Alicino auto vjelo do garáže a my jsme šly společně a táhly můj kufr, viděla jsem, že dům mého otce, dům Alfy, je plný lidí. Zdá se, že utíkat před ním 5 let je zbytečné, protože den, kdy se vracím domů, je dnem, kdy ho po té noci poprvé znovu uvidím. Co si pomyslí, až mě tu uvidí? Co mám dělat, až ho po té době uvidím? Ó Pane, dej mi sílu. Uviděla jsem někoho stát u vchodu a z pohledu jeho očí jsem věděla, že nečeká na mě, ale na mou kamarádku, svou družku. „Alice...“ Vydechl úlevou, spěšně ji políbil na tvář a pak ji pevně objal jako pár, který se dlouho neviděl. Líně jsem protočila oči a odfrkla si. „Taky tě zdravím, bratříčku, Beto,“ pozdravila jsem Ricka, který se usmál, uvolnil objetí a přistoupil, aby objal mě. Ve srovnání s mým vztahem k prvnímu bratrovi, Ryanovi, je můj vztah s Rickem mnohem vřelejší, možná proto, že od mládí nebyl učen zodpovědnosti jako Alfa, na rozdíl od Ryana, který měl tuto povinnost od útlého věku. Lidé, kteří nás vidí spolu, určitě poznají, že jsme sourozenci, díky našim společným hnědým kudrlinkám, ale Rickovy vlasy jsou krátké a máme matčiny vzácné mořsky modré oči, podle kterých nás lidé snadno poznají. „Konečně sis taky vzpomněla, že se máš vrátit domů, ty spratku,“ dobíral si mě Rick a zamkl mou hlavu do podpaží, přesně jak jsme to dělávali od malička. „Jak to, že nejsi zaneprázdněný jako ostatní? Pozice Bety není důležitá?“ popíchla jsem ho a on odpověděl líným protočením očí. Začali jsme společně vcházet do domu, ale tentokrát bez kufru, protože Rick někomu řekl, aby ho odnesl do mého pokoje ve 4. patře. Dům mého otce měl 4 patra. 1. patro bylo pro hosty, služebnictvo, zasedací místnost a další věci, které otec potřeboval k práci. Druhé patro byl pokoj mých rodičů, pokoj Ryana jakožto budoucího Alfy, pokoje pro významné hosty, čítárna, hudební místnost a další. 3. patro byl Rickův pokoj, další pokoj pro hosty, knihovna a malá zasedací místnost. Pak ve 4. patře... dalo by se říct, že můj pokoj byl vlastně ve 3. patře, ale nesnášela jsem davy, takže jsem se často schovávala na půdě a nevím, kdy jsem si celé 4. patro nárokovala jako svůj speciální pokoj vedle malého bazénu a bylo tam i grilování. „Gwen...“ Ten hřmotný hlas, který jsem si pamatovala, zavolal mé jméno. Rick sundal ruku, kterou mi položil na rameno, a s úctou sklonil hlavu před tátou, který k nám kráčel s mým prvním bratrem Ryanem po boku a několika dalšími Alfy, kteří už dorazili. Spěšně jsem sklonila hlavu na znamení úcty. „Dobrý den, otče a hosté, Alfové.“ Bylo slyšet šepot a já věděla, že se mnozí ptají, kdo jsem. „Alfové, toto je má dcera, je léčitelka a bude první lékařkou v mém městě.“ Usmála jsem se, když jsem slyšela hrdý tón v otcově hlase, když mě představoval. Jeden po druhém mě zdvořile a upjatě pozdravili, pravděpodobně si právě uvědomili, že tohle je dcera Alfy Blakea, která nemá vlka. „Slyšel jsem, že už vyrazili sem z letiště,“ promluvil jeden z Alfů. „Pospěšme si,“ dodal další a můj otec na souhlas přikývl, než se všichni rozloučili a já na znamení úcty sklonila hlavu, zatímco kráčeli ke konferenční místnosti na konci chodby v prvním patře. Ryan mě poplácal po rameni, když kolem mě procházel, a to byl jeho pozdrav, neschopný mě přivítat jako Rick. „Půjdu všem pomoct,“ řekl Rick a Alice se také rozloučila, protože potřebovala pomoct v kuchyni s ostatními ženami. Ačkoli jsem neuměla vařit a byla jsem příliš líná zabývat se věcmi v kuchyni, věděla jsem, že tam bude máma, tak jsem Alici následovala. Zdálo se, že mě někteří lidé poznali, protože někteří vypadali překvapeně, že mě vidí, nebo dokonce zmateně, protože nevěděli, kdo jsem. Ignorujíc lidi kolem sebe jsem šla dál, dokud jsem neuviděla černovlasou ženu se stejnýma krásnýma oceánově modrýma očima jako já a Rick, jak stojí uprostřed a připravuje vše mezi lidmi, kteří naslouchali jejím rozkazům. Než jsem otevřela pusu, abych na ni zavolala, už se na mě dívala s velkým úsměvem. „Konečně,“ byla slova pronesená na uvítanou s doširoka otevřenou náručí čekající na mé objetí. „Vítej, holčičko moje.“ „Už nejsem malá holčička, mami,“ řekla jsem pobaveně, než jsem ji pohltila stejným vřelým objetím. „Paní doktorka je tady?!“ Otočily jsme se a uviděly Lauru, máminu nejlepší kamarádku, jak mě zdraví a vřele objímá, končíc polibkem na tvář. Zasmála jsem se a pozdravila ji. „Ahoj, Lauro. Vypadáš stále krásně.“ Brzy mě začali zdravit i další lidé a začali mluvit o králi, o kterém se proslýchalo, že je velmi pohledný. 'On je tady...' Byla jsem překvapená, když jsem uslyšela hlas zevnitř své mysli, který tam nikdy předtím nebyl. Cože? Kdo je tady? Kdo to mluví? Byla jsem tak zmatená, že slyším hlas, který jsem nikdy předtím neslyšela, jako by vycházel z mého nitra. Zalapala jsem po dechu. Mohlo by to být...? Můj vlk...? ***************