Probudila jsem se o hodiny později, rukou jsem přejela po měkkém hedvábném prostěradle a protáhla se. Otevřela jsem oči a snažila se prohlédnout temnotu v pokoji, přičemž jsem si byla vědoma přítomnosti něčího těla vedle sebe. Pořád je tady... Probouzejíce mě, ovinul kolem mého těla znovu pár rukou a přitáhl si mě blíž. „Jsi vzhůru,“ ozval se jeho hlas temnotou, nezaměnitelně patřící Rolfu Titusov