Hm.. „Musím na záchod,“ řekla jsem spěšně a vstala, aniž bych se na něj znovu podívala. To stačí... to stačí! „Dveře po tvé levici,“ odpověděl suše a já cítila jeho pohled upřený na mě, když jsem kráčela ke koupelně. Prásk!! Povzdech... Co to je? Co to hraje? Copak neví, že to, co mi teď dělá, mě nečiní šťastnou, ale spíš mi to ubližuje! Proč teď? Proč se tak chová zrovna teď? Fňuk... Neuvědomila