Když se Duncan probral ze svých myšlenek, ozvalo se zaklepání na dveře a jeho sestra křičela, ať je otevřou, než se stane nehoda obrovských rozměrů. Otevřel dveře a jeho sestra se dovnitř vřítila s taškami a krabicemi všech tvarů a velikostí. "Vidím, že jsi byla nakupovat, Marnie." Marnie se zasmála: "Je toho víc, poslal jsem Marca, aby donesl zbytek." "Marnie, říkal jsem jen tolik, dokud ji nebudu moct vzít nakupovat, tohle vypadá, že jsi vykoupila všechny obchody." "Ach, přestaň být hysterka a začni mi pomáhat." Duncan začal Marnie vykládat a pokládal to všechno doprostřed podlahy, zrovna když do pokoje vešel Marco, vypadající jako soumar. Zamířil rovnou tam, kam Duncan pokládal ostatní věci, a vysypal je na tu hromadu. Marco se Duncanovi v mysli ozval: "Jestli máš rozum, tak rychle uteč. Mám tři sestry, pamatuješ? Už jsem to viděl, věř mi, nechceš tu zůstat. Budou tě nutit dělat věci, které by žádný muž neměl nikdy dělat." Marco se pak otočil na patě a utekl z pokoje. Duncan se podíval na Spare, která vypadala trochu zmateně, přešel k ní a vzal ji za ruku. "Spare, tohle je moje malá sestra, Marnie. Marnie, tohle je moje družka a Luna Spare." Marnie začala nadšením poskakovat: "Sladká nebesa! Ty jsi opravdu našel svou družku." Duncan se naklonil a políbil Spare na temeno hlavy. "Já už půjdu, mám nějakou práci. Vy dvě se bavte." "Jo, možná ti Marnie pomůže vymyslet nové jméno. Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že nechci, abys si pokaždé, když někdo vysloví její jméno, vzpomněla na ty sračky." S velmi elegantní úklonou opustil pokoj. Marnie šla a posadila se na postel a vzala Spare s sebou. "Budeme z nás skvělé kamarádky, to prostě poznám. Budeme si povídat, jak budeme pokračovat." S tím začala vytahovat věci z tašek, než se nadála, měla šampon, kondicionér, sprchový gel a tělové mléko. Měla všechno, co by si dívka mohla přát v oddělení toaletních potřeb. Marnie byla tornádo energie, teď vytahovala letní šaty, džíny, trička, tepláky a mikiny, pyžama, noční košile, podprsenky, spodní prádlo a docela dost věcí, u kterých si byla jistá, že to nejsou ve skutečnosti nic než provázky. Co si nebyla jistá, to Marnie prostě strčila do skříně. "Dobře, teď tě budeme hýčkat, uděláme ti proměnu a všechno mezi tím." Vběhla do koupelny a začala napouštět vanu. Spare cítila všechny ty věci, které používala, byly velmi silné. Marnie vyšla ven a viděla, jak Spare krčí nos nad tou vůní. "Já vím, dala jsem toho moc a znovu jsem napustila vanu, to smrdělo jako francouzský nevěstinec v pátek večer." "Dobře, teď je čas na tvou pěnovou koupel." Spare vešla do koupelny a začala si svlékat šaty, když uslyšela Marnie zalapat po dechu. Spare věděla, na co se dívá, a otočila se, aby je skryla. Chvíli na sebe zíraly a pak se Marnie vrhla na Spare a objala ji. Marnie plakala a pořád dokola se omlouvala. Spare se odtáhla a podívala se na Marnieinu uplakanou tvář. "Už nikdy nechci slyšet, že se omlouváš, co se stalo, neudělala jsi ty. Nikdy se neomlouvej za ty sračky, co dělají jiní idioti." Marnie ji znovu objala a nechala Spare vlézt do vany. "Teď chci, abys relaxovala a vyzkoušela všechny ty vůně do koupele. Přijdu si pro tebe za půl hodiny." Jakmile Marnie zavřela dveře, spojila se s Duncanem v mysli. "Věděl jsi o všech těch jizvách na jejích zádech a nohách?" "Marnie, o čem to sakra mluvíš?" "Duncane, má dlouhé jizvy přes záda a horní část stehen, taky vypadá, že dlouho, dlouho neměla pořádné jídlo. Proč se jmenuje Spare?" Marnie čekala na Duncanovu odpověď, místo toho se otevřely dveře ložnice a v nich stál velmi rozzlobený Duncan. Přešel kolem Marnie cestou do koupelny, Marnie ho chytila a odtáhla pryč. "Jestli tam vejdeš takhle naštvaný, zatímco je nahá ve vaně, nikdy nezískáš její důvěru. Vana je místo, kde je žena nejzranitelnější. Tak zpomal a vrať se ke svým povinnostem Alfy." Duncan se na Marnie chvíli díval, dokud se neuklidnil. "Dobře, odejdu, ale chci vědět všechno, co ti řekne, jasný?" Marnie přikývla a strčila ho na chodbu, zavřela a zamkla za ním dveře. ________________________________ Lily vešla v záchvatu vzteku chodbami své střední školy, ať se podívala kamkoli, nemohla Spare nikde najít a ani žádný z jejích přátel. Ach, ta malá mrcha za to zaplatí, jak se opovažuje nepřijít do školy, měla dát Lily odpovědi na test. Pokud to nezvládne, možná bude muset chodit na letní kurzy, v žádném případě nebude snášet to ponížení. Nezbývala jí jiná možnost, řekla svým přátelům, aby učiteli řekli, že je jí špatně, a šla domů. Vyřítila se ze školy a dupala nohama v deseticentimetrových botách. Dostala se ke svému zbrusu novému BMW a vyjela z parkoviště. Zamířila jako řízená střela rovnou domů. Lily vtrhla s rudou tváří do domu, její matka Joanne ji zastavila. "Co to sakra děláš doma? Teď máš být až po uši v zkouškách." "Mami, ta malá mrcha se neukázala, aby mi dala odpovědi, musela jsem jim říct, že je mi špatně, a šla jsem domů." Její matka vztekle zasyčela. Vyřítila se na půdu, aby dala Spare další lekci, radši ať je tam mrtvá. To je jediná omluva, kterou přijme, i tak na ni možná použije bič. Když se dostaly ke dveřím půdy, Joanne použila klíč a odemkla dveře. Uvítalo je ticho, rozsvítily světlo a rozhlédly se po místnosti, která byla prázdná. Podle všeho si sbalila věci a odešla. Joanne se rozzuřila a shodila komodu, která se při nárazu o podlahu rozbila na kusy. Jak to ta malá mrcha mohla udělat, jak se opovažuje si myslet, že může odejít. "Co budeme dělat teď, mami?" "Najdeme tu mrchu a zase ji zbijeme do podřízenosti. Zavolám tvému otci a řeknu mu, ať si přiveze zadek domů. Ví toho příliš mnoho, nemůžeme jí dovolit opustit smečku." Joanne vytlačila Lily z domu. "Jdi a začni hledat tu malou mrchu, a až skončí škola, sežeň si kamarády, aby ti pomohli. Já půjdu rovnou k Alfě Michaelovi a informuji ho o tom, co se děje." Lily odjela a nevěděla, kde hledat, není to tak, že by se Spare někde poflakovala. Pak ji napadla myšlenka, pro ni docela vzácná. Ta malá mrcha měla práci v místním hotelu, teď jen musí zjistit, ve kterém, a začít se vyptávat. Abych byla upřímná, hluboko uvnitř doufala, že Spare utekla. __________________________ Spare byla teď oblečená v pohodlných džínách a měkkém tričku. Marnie jí upravovala vlasy, zkoušela make-up a pleťové vody a během toho všeho jedly pizzu. Teď věděla, jaké to je být jednou z těch Barbie hlav, se kterými si malé holčičky hrají. "Marnie, jak bych se měla jmenovat? Nechci tohle jméno, i když je to všechno, co jsem znala." "No, je nějaké jiné jméno, které se ti vždycky líbilo, mohla bys ho chvíli vyzkoušet a uvidíš, jestli ti sedne. Co říká tvůj vlk?" Spare se spojila s Artemis v mysli: "No, máš nějaké nápady?" Artemis chvíli mlčela a pak řekla: "Adira". "Artemis říká, Adira, to se mi líbí." "Velmi dobře, jmenuji tě Adira Marie MacPatton. Dala jsem ti své druhé jméno, teď se o něj můžeme podělit jako sestry." Marnie se spojila s Duncanem v mysli a řekla mu jméno, které vybraly, aby mohl připravit všechny papíry. Duncan to jméno vyslovil, on i jeho vlk se shodli, že to byla správná volba, krásná volba. Dokonalé jméno pro jeho dokonalou družku. Když se setmělo, Duncan šel doprovodit dámy na večeři, tohle bude Adira poprvé jíst s ostatními v takovém počtu, takže se bude držet tak blízko, jak mu dovolí. Nikdy nechce, aby se cítila sama nebo nevítaná. Když s jeho sestrou sešla dolů, nemohl uvěřit svým očím, je možné, aby byla ještě krásnější? Bylo stále těžší jí odolat. Natáhl se pro její ruku a ona mu ji snadno dala, což Duncana potěšilo. Nikdo jí už nikdy neublíží, pokud se o to pokusí, Duncan je roztrhá na kusy. Doprovodil ji ke stolu a začal ji představovat svému Betovi Marcovi a několika starším, kteří s nimi seděli. Všichni měli radost, že Duncan našel svou družku, a Adiru přivítali. Pozoroval ji a viděl, jak se viditelně cítí stále pohodlněji. Dokonce se usmívala, když dojídali dezert.