#### UPOZORNĚNÍ: Tento příběh obsahuje: Silný sexuální obsah, vulgární jazyk a scény, které mohou být traumatizující. Doporučuje se zvážení diváka. #### Narodila jsem se 10 minut po své sestře Lily, a to bohužel určilo můj osud. Víte, moje matka chtěla jen jedno štěně; místo toho dostala dvě. Moje sestra dvojče Lily byla pro mou matku princezna a já jsem byla to, čemu říkala náhradní. To je moje jméno: „Náhradní.“ Náhradní Williamsová. Moje sestra měla sluníčkové zlaté vlasy, zlatavou pleť, zářivě zelené oči a tělo, pro které se umírá. Já, na druhou stranu, jsem měla tmavě hnědé vlasy, tmavě hnědé oči, bledou pleť a tělo, pro které se tolik neumírá. Můj otec říkal, že má dceru jako jeho matka a jednu jako jeho tchyně. Já jsem se potatila; své prarodiče z otcovy strany jsem nikdy nepoznala, protože oba zemřeli ještě před naším narozením. Rodiče mé matky, na druhou stranu, bych si přála neznat. Byli zlí, krutí a odsuzující. Můj otec, Erick, je mladší bratr našeho současného Alfy, Michaela. Vždycky jezdil na služební cesty, kontroloval spojence a různé podniky, které smečka vlastní. Moje máma byla v několika výborech a všechno muselo být dokonalé. No, to je, kromě mě. Bez ohledu na to, co jsem udělala nebo jak dobře jsem to udělala, nikdy to nestačilo. Jak jsem stárla, začala jsem se o dokonalost své matky starat méně a méně. Většinou jsem se jen držela stranou nebo ve stínu. Neměla jsem dovoleno jíst s rodinou. Když jsem byla mladší, čekala jsem, až půjdou spát, abych mohla krást jídlo z kuchyně. Teď si díky své práci můžu koupit věci, které potřebuji. Můj pokoj byl v podkroví. Měla jsem matraci jako postel, deku a polštář. Starou komodu na to málo oblečení, co jsem měla. V průběhu let sem dávali všechny své staré krámy, takže jsem přidávala věci, jak přicházely. Chodila jsem do stejné školy jako všichni ostatní členové smečky. Byla jsem víceméně neviditelná, kromě případů, kdy se Lily chtěla předvádět před svými snobskými přáteli. Minulý měsíc nám bylo 19. Své známky jsem před rodinou tajila. Jsem třeťačka, protože moje sestra propadla v deváté třídě. Moje matka nechala mě i mou sestru opakovat devátou třídu. Všem řekla, že jsem to já, kdo byl příliš hloupý na to, aby prošel, a Lily, svatá, jaká byla, se mnou zůstala, aby mě podpořila. Budu maturovat s maturanty. S pomocí některých mých učitelů chodím do pokročilých kurzů. Dokončila jsem vstupní kurzy na vysokou školu. Chci být lékařkou. Jakmile skončí maturita, odcházím. Mám dost peněz našetřených ze své práce. Musím to také skrývat, jinak to Lily najde. Bůh ví, co by s tím udělala. Dřela jsem jako mezek při úklidu hotelových pokojů za každý cent, který mám, a myšlenka, že by je dostala ona, mi naskakuje husí kůže. Lily dostává tři sta dolarů měsíčně na utrácení za zbytečnosti, ne že by platila za své oblečení nebo cokoli jiného, jako je benzín do svého nového auta. Vím, že to zní, jako bych záviděla. No, možná trochu. Je to proto, že ona dostává veškerou lásku a pozornost, zatímco já nesmím ani používat hlavní dveře. To mi připomíná, že „prarodiče“ dnes večer přijdou na večeři. Stejně na tom nezáleží; je pátek. V hotelu jsem si vzala extra směnu. Ráda bych řekla, že mi práce alespoň dává nějaké přátele, se kterými si můžu popovídat, ale to ne. Jsem to jen já a úklidový vozík. Každý den si říkám, brzy. Je tu jedna dívka, se kterou se přátelím. Je to Omega a je tak trochu neviditelná jako já. Bývaly jsme si povídaly skoro každý den, ale před týdnem prostě zmizela. Snažila jsem se rozhlédnout a zeptat se několika členů smečky, ale nechtěla jsem a nepotřebovala jsem žádnou pozornost navíc. Jen doufám, že je v pořádku. Díky bohyni za mou jedinou pravou přítelkyni, mou vlčici Artemis. Je tak krásná, bílá vlčice s černou na špičkách tlapek. Její oči jsou ještě tmavší než moje. Je rychlá, velmi rychlá. Udržela mě při zdravém rozumu, když jsem vyrůstala, a je mou motivací, když se mi někdy chce vzdát. Za boží milosti. Takže tady jsem, tlačím svůj úklidový vozík od pokoje k pokoji. Opravdu nechápete, jak oškliví a špinaví lidé mohou být, dokud nepracujete jako pokojská v hotelu. Opravdu mě to nutí přemýšlet, jak vypadají jejich domy. Zaklepu na dveře, ale nikdo se neozývá, tak zaklepu trochu hlasitěji. Nic. Použiju svůj klíč a pootevřu dveře jen trochu, abych řekla: „Pokojská, je tu někdo?“ Opět nic. Takže jsem popadla nějaké zásoby a zamířila dovnitř. Koupelna je první vlevo, takže začínám tam. Rozsvítím světlo a očekávám obvyklý masakr. Jsem překvapená, když je uklizená. Všechno vyčistím a doplním zásoby. Pak rozsvítím světlo v hlavní místnosti a zalapám po dechu. Tam na podlaze leží nahý muž. Myslím, že je v bezvědomí. Povzdechnu si. Je to přesně to, co potřebuju; další opilec. Popadnu ručník z vozíku a zakryju jeho choulostivé partie. Pak se natáhnu a zatřesu mu ramenem, a tehdy si všimnu krve, která mu stéká po obličeji. Ó, bože, on je zraněný! Ještě jednou s ním jemně zatřesu a on zasténá. „Pane, slyšíte mě?“ Znovu zasténá, tentokrát se začíná hýbat. Převalí se na záda. Přemýšlím, že půjdu na recepci pro pomoc, ale nemůžu si dovolit telefon, takže nemůžu zavolat. Je to velký chlap, velmi vysoký, dobře stavěný, s opálenou pletí a tmavými vlasy. Když otevře oči, jsou tak neobvyklé. Jsou to jasně zlaté oči, které jako by měly svůj vlastní život. Jeho vůně je omamná, kombinace hlubokého lesa a deště. Poznávám, že se na mě dívá i jeho vlk. Trochu ustoupím. „Omlouvám se, jestli jsem byla příliš blízko. Byl jste v bezvědomí. Jste v pořádku? Donesu vám studený hadr na čelo.“ **Duncan** Probudil jsem se sladkým hlasem. Skoro jsem si myslel, že ještě sním. Pak jsem si vzpomněl, jak jsem skončil nahý na podlaze. Můj vlk, Apollo, mě ujistil, že se uzdravuji. Není se čeho bát. Tehdy se vrátí se studeným hadrem. Odstranilo to bolest z řezné rány a zasáhla mě její vůně. Je to zvláštní kombinace růží a máty peprné. Je nádherná, nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl. Můj vlk i já jsme promluvili ve stejnou dobu. „PARTNERKA!“ Ve stejnou chvíli se jí v obličeji objevil výraz hrůzy a vyrazila ze dveří. Pořád slyším její slova, jak běžela: „NE! Prosím, ne teď.“ Bez přemýšlení jsem se za ní rozběhl. Chytil jsem ji, když směřovala k zadním dveřím. Ovinul jsem ji pažemi a ona začala panikařit. „Pšššš, malá vlčice. Nebudu ti ubližovat.“ Přestala se hýbat a ztichla. Odnesl jsem si ji přes rameno zpět do svého pokoje. Všiml jsem si, jak je malá a že skoro nic neváží. Cítil jsem její dech; byl stále rychlý, ale pomalu se uklidňoval. **Náhradní** Dobře jsem si prohlédla jeho opravdu hezký zadek. Artemis v mé hlavě šílela. Byla tak frustrovaná, že bych ji mohla praštit. „Přestaň, ty chlípnice. Tohle mi všechno kazí.“ „Je to náš partner! Může nám pomoct. Vdechuj jeho vůni. Není z naší smečky.“ Vešel do svého pokoje a zavřel dveře, zamkl je za sebou. Jemně mě posadil na postel, když šel pro džíny. Zrovna když si je zapínal, vyrazila jsem ke dveřím. Tentokrát ji rychle chytil a posadil se se mnou na klín. „Řekni mi, má malá vlčice, proč se tak bojíš?“ „Prosím,“ zakňučela jsem, „musíš mě nechat jít. Už nemůžu zůstat v téhle smečce. Zničíš mi všechny plány.“ „Uklidni se, malá vlčice, a znovu mě očichej.“ **Pohled třetí osoby** Náhradní se na něj chvíli dívala a pak znovu očichala jeho vůni. Byla stejná jako předtím, ale bylo tam něco jiného. „Pane bože, ty nejsi z téhle smečky.“ Usmál se na ni a prohlížel si ji. Jeho vlk, Apollo, dělal v jeho hlavě šťastná kolečka. Velmi domýšlivá Artemis si v její hlavě stále dokola říkala: „Říkala jsem ti to.“ „Jak se jmenuješ, má malá vlčice?“ „Ehm... moje jméno?“ Se zasmáním se jí znovu zeptal: „Ano, má malá vlčice, tvoje jméno.“ Se svěšenou hlavou v hanbě zašeptala: „Jmenuju se Náhradní.“ Jeho mysl to nemohla pochopit. Co je to za jméno Náhradní? „Jako náhradní pneumatika? Tenhle druh náhradní?“ „Ano, jako ta náhradní.“ Je jasné, že ji to ztrapňuje, tak se rozhodl to prozatím nechat být. „Jmenuju se Duncan McKenny ze smečky Bouřlivého vraního měsíce.“ Náhradní nevěděla o smečce Bouřlivého vraního měsíce mnoho, jen to, že je to tajemná a tajnůstkářská smečka, kterou Vlčí král najímá k lovu zločinců a zloduchů. „Mé celé jméno je Náhradní Williamsová ze smečky Vycházejícího měsíce.“ Jeho oči přešly ze zlatých do téměř měděné barvy, když vyslovila své jméno. Jeho hlas vydal tiché zavrčení, když se zeptal: „Williamsová, jako Michael a Eric Williams?“ „Ano, můj otec je Eric.“ „Potkal jsem Ericovu dceru, Lily. O další dceři nebyla žádná zmínka.“ „Lily je moje sestra dvojče. O mně se nezmínili, protože jsem Náhradní. Pro ně neexistuju, pokud si nechtějí vybít vztek nebo nepotřebují povzbudit ego.“ Zlomilo mu srdce, když viděl, jak to odbývá, jako by to bylo normální. Bylo tolik otázek a tak málo času na získání odpovědí. Nebude se jí líbit to, co jí musí říct dál.