(O šest let později) (Pohled Lily) Uplynulo šest let od toho osudného dne, kdy Stephanie zemřela. Přála bych si, abych mohla říct, že život šel dál a že jsme našli dobro ve zlém… ale z velké části to není pravda. Stephanie je stejně tak součástí této smečky dnes, jako byla před svou smrtí. A žal, který smečka cítí, je stejně syrový a hněvivý, jako byl ten první den. Pokud se něco změnilo, tak to, že – místo aby Stephanie byla ve středu dění – žije dál téměř jako stín nad vším. Nyní má po sobě pojmenováno několik ulic – Stephanie Lane a Steffie Avenue (její přezdívka byla „Steffie“); místní kavárny prodávají několik nápojů věnovaných jí; a doslova můžete najít některé z jejích oblíbených outfitů vystavené ve skleněných vitrínách na různých místech po celé smečce. Ještě bizarnější je, že den její smrti byl proměněn ve smečkový svátek, stejně jako její narozeniny. Všichni kromě smečkových omeg mají oba dny volno z práce, školy a tréninku a jsou naplánovány ponuré oslavy a vzpomínky na připomenutí každé události. Jednou jsem udělala tu chybu, že jsem se zeptala svých rodičů, zda je to normální reakce na smrt jediné vlčice. Můžeme ji milovat a postrádat, ale pokračovat v pořádání velkých obřadů každý rok? A chovat se k ní jako ke světici a zapomenout, že měla i lidskou stránku? To se mi zdálo trochu moc. Pokud vím, smečka to nikdy neudělala pro žádnou jinou lunu nebo budoucí lunu a takto uctívá pouze 2–3 historické alfy. Byla jsem odměněna za své otázky tím, že jsem byla nazvána žárlivou a nenávistnou. (Také jsem dostala značný výprask, ale výprasky se staly běžnými od mé matky, takže nemohu říct, že moje otázka nutně vyvolala výprask, který jsem ten den dostala. Navíc ten výprask bolel mnohem méně než to, co jsem dostávala před smrtí Stephanie. Ale až na tu mírnou bolest a na to, kdo ten výprask dal, bych proti tomu skoro nic neměla.) Celkově si myslím, že nejhorší na ztrátě Stephanie před šesti lety nebyla ztráta Stephanie… ale to, jak ztráta Stephanie ovlivnila můj vztah s rodiči a ostatními členy smečky. Před smrtí Stephanie jsem si byla dobře vědoma toho, že Stephanie byla oblíbenkyní mých rodičů. Můj starší bratr Nick a já jsme o tom dokonce občas vtipkovali. Ale i když byla Stephanie jejich oblíbenkyní, stále se ke mně chovali opravdu dobře a milovali mě. Nikdy by na mě nevztáhli ruku před smrtí Stephanie. Po smrti Stephanie se na mě však moji rodiče sotva podívali. A když se na mě podívali, viděla jsem v jejich očích neomylné přání, aby to byla já, ne Stephanie, kdo zemřel tu osudnou noc. Kromě toho se moji rodiče přestali starat o mou celkovou pohodu. Bydlela jsem v jejich domě, dokud mi nebylo 17, ale byla jsem zodpovědná za vlastní jídlo a potřeby. Byla jsem nucena vzít si brigádu v nedaleké jídelně, jen abych měla oblečení a jídlo k jídlu. (Technicky jsem mohla jíst jídlo, které bylo k dispozici ve smečkovém domě, ale špinavé pohledy a zlé komentáře mých rodičů, Jamese a dalších členů smečky stačily k tomu, aby to byla nerealistická možnost.) Také, v případě, že vás to zajímá, jsem od smrti Stephanie neoslavila narozeniny. Ani jedna jediná duše kromě Rose se neobtěžovala mi popřát k narozeninám. Nikdo se mě ani neobtěžoval zeptat, jestli jsem dostala svého vlka. Nebylo to proto, že by narozeniny přestaly být důležité; jen ty moje změnily význam. Zúčastnila jsem se spousty narozeninových oslav a smečka uspořádala spoustu oslav 14. narozenin. Ve skutečnosti si myslím, že to bylo kvůli jedné z těch narozeninových oslav, že se někdo konečně zeptal, jestli jsem dostala vlka. Byla to legitimní otázka, vzhledem k tomu, že mi bylo přes 14 a nikdy jsem se nezúčastnila smečkového běhu. Rose mě od začátku povzbuzovala, abych je vynechala "z bezpečnostních důvodů," a já jsem byla až příliš ráda, že tak mohu učinit. Kdyby se mě někdo obtěžoval zeptat přímo na mého vlka nebo na to, proč vynechávám smečkové běhy, byla bych upřímná… ale nikdo to nikdy neudělal. Místo toho se rozšířila pověst, že jsem bez vlka. Členové smečky spekulovali, že jsem ztratila svého vlka v důsledku posttraumatického stresu ze ztráty Stephanie a/nebo viny za to, co jsem Stephanie udělala. Ta druhá teorie mě opravdu štvala, protože jsem věděla, že je to teorie a pověst šířená Jamesem. Krátce po pohřbu Stephanie řekl mým rodičům a většině smečky, že Stephanie byla v lese tu noc jen proto, aby mě zachránila. Také řekl, že jsem šla ven, abych se setkala s chlapcem. Nemám tušení, proč by takové věci říkal; nikdy jsem neměla přítele a Stephanie byla ta, která mě požádala, abych se s ní setkala v lese. Tato pověst byla hlavním důvodem, proč jsem dostala výprask od své matky v noci mé první přeměny. A pravděpodobně to přispívá k důvodu, proč mi členové smečky přejí smrt. Je pozoruhodné, že jsem se nikdy neodvážila bránit. Říct pravdu by se rovnalo mluvit negativně o Stephanie i o našem budoucím alfovi… a pravděpodobně by to vedlo k trestu smrti. Takže místo toho jsem se vždy jen protloukala. Jedním ze způsobů, jak jsem přežila, je držet se víry, že jednoho dne bude všechno jinak. Další věc, kterou jsem udělala, je využít každou poslední příležitost k opuštění smečky. Například jsem spěchala střední školou, abych mohla brzy odmaturovat, a pak jsem odešla na vysokou školu. Abych se vyhnula návratu domů, nakládám si spoustu kreditních hodin a beru si každý semestr školy – včetně mini zimních semestrů – který mohu získat. Také využívám jedinečný zrychlený program nabízený pouze pro vlčí lékaře. Vzhledem k tomu všemu skutečně očekávám, že se mohu stát plně licencovanou vlčí lékařkou za pár dalších let. Dokud se nestanu plně licencovanou a nezávislou, budu muset i nadále snášet stín své sestry a bolest, která s tím přichází. Jsem povinna být přítomna na obou jejích svátcích – všichni členové smečky jsou; neexistují žádné výjimky – ale naštěstí to jsou jedny z mála okamžiků, kdy mě lze spolehlivě najít ve smečce Western Mountain v těchto dnech. Mým konečným cílem je setkat se se svým druhem a stát se smečkovou lékařkou v jeho smečce… což se modlím k Měsíční bohyni, aby nebyla smečka Western Mountain. Pokud, bohyně chraň, je můj druh v této smečce, možná ho dokážu přesvědčit, aby se mnou přestoupil do jiné smečky. Dá-li Bůh. Zítra mám narozeniny. Myslím, že to zjistíme pak.