"Sakra." Triffany si s otráveným výrazem usedla ke stolu ve svém pokoji a zapnula notebook. "Takže ani tentokrát nic?" zeptal se jí Tanner, její mladší bratr, který seděl za ní. Triffany zavrtěla hlavou, aniž by se na něj podívala. "Co budeš dělat teď?" Jeho tichý hlásek zněl jemně. "Jsem zmatená." Dotkla se čela a otočila se na židli, aby se na něj podívala. V tu chvíli vešla dovnitř její matka se sklenicí vody a vitamíny. "Triffany, tady máš vitamíny," řekla Laura, na chvíli se odmlčela a podívala se na ustaranou tvář své dcery. "Pořád stejné zprávy?" "Ano, mami... Nikde mě nechtějí, deset žádostí a žádné dobré zprávy." Triffany si těžce povzdychla. "Neboj se, brzy něco najdeš." Utěšoval ji Tanner. "Jak brzy?" zeptala se Triffany a hledala v jejich očích odpověď, ale oba mlčeli. "Asi to bude trvat dlouho." Položila hlavu na stůl. V tom okamžiku se objevila vyskakovací zpráva e-mailu, na kterou Tanner ukázal na jejím notebooku. "Triffany, podívej, máš další e-mail." Triffany okamžitě zvedla hlavu a podívala se na svou matku a bratra, než se jemně přesunula k notebooku. "Podívám se, snad to budou dobré zprávy." Otevřela zprávu a přečetla si ji. Byla to další neúspěšná žádost o zaměstnání. "Mami, už nebudu posílat žádné další žádosti, prostě zůstanu bez práce a jednoho dne se vdám za bohatého muže, který mě bude milovat a bude se ke mně chovat jako ke královně," vyhrkla. Laura ji téměř okamžitě plácla po zádech. "To je všechno, co máš na srdci?" Triffany bolestivě zasténala. "Doufám, že to bolí. Jak to můžeš říct?" "Proč bych nemohla? Strávila jsem čtyři roky na univerzitě studiem a teď mě žádná společnost nechce zaměstnat.... co jiného bych měla říct?" "Podle toho, co jsem zjistil, muži v dnešní době nemají rádi nezaměstnané dámy, milují elegantní dívky," řekl Tanner své sestře. Laura se na svého malého chlapce překvapeně podívala. "Jsi ještě malý desetiletý chlapec, co si myslíš, že víš, máš před sebou ještě dlouhou cestu." Triffany s ním nemohla souhlasit. "Mami, nemám pravdu?" zeptal se Tanner své udivené matky. "Kdo tě to naučil?" "Mám mozek, mami." Tanner se usmál. "Jsem si jistá, že ano." Laura se dotkla jeho vlasů. "Na rozdíl od tvé sestry." "Mami!" vykřikla Triffany rozrušeně, že Laura řekne něco takového, zatímco Tanner vyprskl smíchy. "Tanner, ty taky, podporuješ to." Povzdychla si. "Mluvit s vámi oběma je tak otravné, prosím, opusťte můj pokoj, potřebuji klid," řekla jim Triffany. "Mami, myslím, že se potřebuje zamyslet nad tím, jak strávila čtyři roky na univerzitě, a pokusit se to začlenit do své současné situace," řekl Tanner, když mířil ke dveřím, zatímco Triffany opovržlivě odfrkla. "Mami, raději už půjdu, protože se chystá vybuchnout." Řekl nakonec, než vyběhl z jejího pokoje. "Mami, jak může být tak otravný. Tohle mi vůbec nepomáhá," řekla Triffany zamračeně. "Dej si vitamíny a odpočiň si, budu dole, moc o tom nepřemýšlej." Laura ji pohladí po rameni, než opustí pokoj. Triffany si vzala vitamíny a lehla si na postel. "Nenávidím všechny tyhle společnosti, myslí si, že potřebuju práci?" Odmlčela se a povzdychla si. "Potřebuju práci, ale ne ve vaší společnosti, odmítáte moje žádosti. Ani se o vaši společnost nezajímám!" Mluvila sama k sobě. "Moje postel je mnohem pohodlnější než ty židle ve vašich kancelářích." Povzdychla si a zašeptala: "Ale potřebuju práci!" Carlos Zack, bohatý a známý miliardář, seděl u rezervovaného stolu v klasickém hotelu Paige a čekal na svou přítelkyni Kelsey Devin. K stolu přišel číšník. "Pane, přejete si objednat?" "Čekám na někoho, objednáme si společně," řekl mu Carlos s úsměvem. "Dobře, pane." Číšník odstoupil. Na druhém konci hotelu si dvě servírky šeptaly. "Zajímalo by mě, kdo je ta šťastná dáma?" "Já taky. Slyšela jsem, že je dědicem slavného panství Glammaly." Řekla servírka a dívala se na Carlose na vzdáleném konci. "Je velmi pohledný, spojený s bohatstvím... Kdyby se mi splnilo přání, byla bych jeho ženou." Usmála se. "Neříkej mi, že zase sníš, raději se probuď, jsi jen servírka." Připomněla jí druhá. "Já vím, nikdy se to nesplní." Povzdychla si. "Pojďme raději pokračovat v práci." Řekla nakonec, když se přesunuly na svá místa, aby pokračovaly v práci. Carlos se podíval na hodinky. "Brzy by tu měla být." V tom okamžiku vešla do hotelu Kelsey Davin v krásných červených večerních šatech, s vlasy natočenými a sčesanými dozadu, měla na sobě make-up, díky kterému vypadala nesmírně nádherně, zahlédla Carlose, který jí zamával, když jí odsunul židli, aby si sedla, než se vrátil na své místo. "Takže jdu pozdě, čekáš tu dlouho?" zeptala se. "Ne, přijel jsem před pár minutami," řekl Carlos a zíral na krásku před sebou. "Musela jsem dodělat pár věcí v kanceláři," řekla jí Kelsey a položila si kabelku na klín. "Musíš být ve stresu." Carlos ji vzal za ruce a jemně se jich dotkl. "Noční odpočinek to spraví. Už jsi objednal?" "Čekal jsem na tebe." Dává znamení číšníkovi, objednali si a byli obslouženi, drahé a lahodné jídlo. "Už jsi slyšela od svých rodičů?" zeptal se jí Carlos, když jedli. "Ano, volali hned, jak dorazili do Paříže. Už se tam museli usadit." Kelsey si vzala sousto jídla. "Dobře, jsem rád." "Jak pokračuje výrobní proces?" zeptala se Kelsey. "Jde to v pořádku, ale může dojít k malému zdržení." Carlos si usrkl vína. "Proč?" "Moje sekretářka dala výpověď, přestěhoval se do Států, aby se dále vzdělával, takže výroba se trochu zpozdí." Řekl jí s trochu vystresovanou tváří, už jen pomyšlení na práci ho trochu unavilo. "Myslela jsem, že jsi měl pohovor, abys zaměstnal nové lidi do společnosti," řekla Kelsey. "Ano, ale jeho výsledek přišel trochu pozdě, dal výpověď poté, co byl výsledek odeslán. Těžko se mi vymýšlí, co dělat, ale brzy najdu řešení. Jsem v pohodě, když vidím tvou krásnou tvář právě teď." Řekl s úsměvem. "Zase s tvými sladkými slovy." Kelsey se začervenala. "Jsem ráda, že ti můžu být nápomocná." "Pojďme se najíst a nabrat síly na další pracovní dny," řekl jí Carlos. Oba se usmáli a tiše jedli. Gabby Zacková, Carlosova mladší sestra, seděla u bazénu Carlosova sídla s Carlosovými přáteli, měla na sobě plavky, jedla meloun a povídali si. "Takže kdo je pro nějaké pikantní ženské drby?" zeptala se Gabby, když se posadila. "Gabby, už jsme toho slyšeli dost," řekl jí Eric, jeden z Carlosových přátel. "A je na čase, abys začala mít kamarádky," dodal Blake. "Hej!" Gabby zvedla ruku, aby ho umlčela. "Strkej nos do svých věcí. Kamarádky, prdlajs, všechny jsou to podraznice, nepotřebuju žádné kamarády." "To už jsme taky slyšeli nesčetněkrát." Připojil se Garret s úsměvem, rád ji škádlil. "Gabby, oni ti neničí přátelství, ty ano," řekl jí Eric s vážnou tváří. "Eriku, to už jsi taky řekl nesčetněkrát." Gabby si povzdychla a uvolnila se na svém místě. "S holkama je prostě únavné mluvit." Blake zavrtěl hlavou. "Blake, neříkáš mi nepřímo něco urážlivého?" Gabby na něj zamračila. "Při vší úctě, slečno, omlouvám se." Blake se omluvil, i když Gabby občas umí být spratek, ale byla pro ně jako sestra. Garret, který si prohlížel telefon, uviděl fotku dívky a vyhrkl: "Páni, ta je krásná." "Můžu se podívat?" řekla mu Gabby, chtěla porovnat tuhle dívku, kterou Garret chválil, se sebou. "Ne... Víme, co normálně děláš, takže dnes ne." "Aish.... mluvit s vámi všemi je beznadějné." Odfrkla si, když se vzdala boje o to, aby viděla tu fotku. "Právě jsem tě naštval, že?" Garret se spokojeně usmál, jako by vyhrál medaili. "Zdá se, že jsi zapomněl, jak se chovám, když jsem naštvaná." Gabby se zamračila. "Garrette, nešťouchej do ní, prosím, potřebujeme tady chvíli klidu." Eric se zasmál. "Eriku!" zvolala Gabby zamračeně. "Co! Nedívej se na mě takhle." Řekl Eric vyděšeně, protože se mu zrychlil tep, kdykoli je Gabby v téhle náladě, jeho vlasy jsou vždycky v ohrožení. "Neboj se, Eriku." Gabby se usmála. "Nebudu se vztekat, dobře, jinak by se můj bratr zlobil, že jsem zranila jeho kamaráda." "Myslel jsem, že to jsou zase moje vlasy." Eric si úlevně oddychl. "Neboj se, už je nebudu tahat, nesnáším bratrova dlouhá slova, hodně mi nadává, takže na to dnes nemám náladu." Gabby vstala a protáhla se. "Vy všichni jste jen banda nudných pitomců. Vypadávám odsud, plavání mi udělá víc dobře než tady sedět." Zamířila k bazénu. "Jsem rád, že konečně odcházíš," zavolal Blake. "Jsem si jistá, že ano," řekla Gabby, aniž by se ohlédla. "Budeš potřebovat nějaký džus, slečno." Nabídl Eric. "Nech si to, Eriku." Gabby si povzdychla. "Potřebuješ kamarády, Gabby," dodal Garrett. "Garrette, ty taky potřebuješ opustit tuhle zemi," řekla mu Gabby, když vstoupila do bazénu. "Blake, najdi na dnešek nějakou novou klubovou párty." "Jsi beznadějná, Gabby. Studuj dneska knížky a zapomeň na noční kluby." Řekl jí Blake s dobrými úmysly. "Dělej se svým časem něco užitečného," dodal Eric. "To teď dělám. Noci jsou na párty." Řekla Gabby s úsměvem. "Gabby, žádné noční kluby pro tebe dnes večer." Carlos, který se právě vrátil a zaslechl ji mluvit o nočních klubech, jí řekl s tlumeným hlasem. "Tady je šéf." Gabby si povzdychla, když vstoupila do vody a odplavala. "Díky bohu, že jsi tady," řekl Eric. Jeho přátelé se posadili, jakmile se k nim přiblížil. "Co ti tak dlouho trvalo?" zeptal se ho Garrett. "Byl jsem s Kelsey," řekl Carlos, když se posadil. "Příště nás prosím nenechávej se svou sestrou, je tak nezvladatelná," řekl mu Blake. "Je jí 20 let, ale pořád se chová tak dětinsky," řekl jim Carlos s úsměvem. "Ne dětinsky, je to totální spratek." Eric se zamračil. "Já vím." Carlos se usmál. Znal svou sestru velmi dobře. "Potřebuje kamarády," dodal Garrett. "Ne. Potřebuje být poslána z téhle země." Řekl jim Carlos. "Slyšela jsem to," zavolala Gabby z bazénu, když se všichni zasmáli. "Užij si bazén, malá mořská panno," řekl jí Carlos. "Díky, pozemní vlku," zavolala Gabby, než se potopila na další plavání. Carlos se znovu usmál a poté se s vážnou tváří obrátil ke svým přátelům. "Dobře, teď je čas na obchod." Všichni se posadili s vážnými výrazy v obličeji.