Glammaly panství. Ethan Zack dorazil do společnosti a zamířil do kanceláře Carlose Zacka. Carlos stál a zíral z velkého francouzského okna. Ethan se podíval na svého vnuka, který vypadal tak ztraceně. "Carlosi," oslovil ho. Carlos byl stále otočený k oknu a neotočil se, aby zjistil, kdo to je. "Předsedo Zacku, slyšel jsem, že jste přišel." Potom se otočil čelem k němu. "Co se týče výroby, stále na tom pracuji, jde to hladce," řekl mu. Ethan se podíval na Carlose, byl teď trochu hubený a vypadal tak sklesle. "Carlosi, pojď, posaď se," řekl mu a bylo mu ho líto. Carlos poslušně usedl, Felicity jim přinesla kávu a odešla z kanceláře. "Všechno je připraveno a tentokrát nedojde při výrobě k žádné chybě," pokračoval Carlos. Ethanovi bylo vnuka líto. "Carlosi, vím, že jsi toho schopen. Ale ztrácíš se. Nevypadáš zářivě," řekl mu Ethan. Carlos se ušklíbl a podíval se na něj s potemnělýma očima. "Mám být šťastný, že si mám vzít tu dívku, kterou ani neznám a ani na ni nechci myslet?" zeptal se. "Carlosi, vím, že to nechceš udělat, ale nemáš jinou možnost," řekl mu Ethan hlubokým hlasem. Za boží milosti, musí to tak být. Carlos se podíval na svého dědečka s kamennou tváří. "Udělám to, až bude stanoveno datum, udělám to," řekl mu. Ethan si pomalu usrkl kávy. "Už jsme se setkali s jejími rodiči," řekl Carlosovi, který se na něj podíval. "Chápou to, ale ona vyjela. Chci, abys ji potkal," řekl mu. "Dobře," odpověděl Carlos bez jakéhokoli výrazu. Ethan se na něj podíval, věděl, jak se teď musí cítit, ale tohle byla jediná cesta, musí to udělat, ať se děje, co se děje. "Už půjdu." Vstal a Carlos ho doprovodil ke dveřím. Poté, co odešel, Felicity zaklepala na dveře a vešla dovnitř poté, co dostala rozkaz. "Pane. Dnes ráno v deset hodin se setkáte s představenstvem, v poledne odjíždíte na prohlídku staveniště v obchodním centru. Ve dvě hodiny odpoledne máte schůzku s ředitelem z Nového Zélandu, abyste naplánovali sobotní akci," dokončila. "Dobře. Uvolněte mi večerní program. Mám něco na práci," řekl jí. "Dobře, pane." "Teď můžete odejít." Odešla a on se s velkými myšlenkami vrátil k francouzskému oknu. ... Abbey Amy, nejlepší kamarádka Kelsey, přišla k ní domů, aby ji navštívila poté, co slyšela zprávy. "Kelsey." "Abbey..." Kelsey objala svou kamarádku a slzy jí zalily oči. "Slyšela jsem ty zprávy," řekla Abbey. "Je to příliš kruté, Abbey. Nevěřím, že by mi to Carlos udělal," vzlykala. Abbey se podívala na svou plačící kamarádku a uvědomila si bolest, kterou musí prožívat. Byly kamarádky od dětství a Kelsey jí vždycky vyprávěla o Carlosovi a ona věděla, co k sobě cítí. Abbey držela svou kamarádku za ruku. "Kelsey, Carlos tě miluje, jde do toho manželství, aby zachránil svou společnost a riziko neúspěchu," řekla jí Abbey. Abbey věděla všechno, jakmile uviděla tu zprávu, uvěřila, že to je jeho jediný důvod. "Nikdy nebude milovat cizího člověka, nikdy nezmění to, jak se na tebe dívá nebo jak se k tobě chová. Vzpamatuj se a bojuj za svého muže," povzbudila ji Abbey. Kelsey se podívala na svou rozkošnou kamarádku, která vždy stojí po jejím boku, její tvář byla tak bledá. "Už není za co bojovat, Abbey, brzy se ožení, už není za co bojovat," plakala Kelsey nekontrolovatelně. Abbey se cítila Kelsey moc líto. Bylo to poprvé, co byla její kamarádka tak smutná. "Jsi v hrozném stavu, Kelsey... pojď, uvidíme, jak tě můžu rozveselit. Jdi se obléknout," řekla jí. Musí svou kamarádku rozveselit, musí přivést zpět tu veselou Kelsey. Kelsey zavrtěla hlavou. "Nikam se mi nechce," řekla jí. "Ale no tak, Kelsey. Nemůžu tě takhle nechat." Vzala ji za ruku a vedla ji do jejího pokoje, aby se oblékla. Triffany se vydala hledat práci a Allison ji doprovázela, nebyla připravená nechat se vším, co se dělo, sklíčit. Allison se podívala na svou sestřenici. "Triffany, dej si pauzu," řekla jí, už se přesouvaly z místa na místo a hledaly pro ni práci. Triffany se na Allison podívala s odhodlanýma očima. "Allison, ne. Kdybych byla bohatá, musela bych se bránit tím, že budu žít svůj vlastní život a také zastavit ty bezstarostné zvěsti o tom, že mám vztah s někým, koho sotva znám." Triffany se podívala dopředu. "Začnu od píky, dokud nezískám to, co chci," řekla jí. Allison se na ni ustaraně podívala. "Ta svatba už je veřejná," řekla jí. Triffany se otočila k Allison s zamračeným obočím. "Je mi to jedno, budu hledat způsob, jak to zastavit. Musím si nejprve najít práci," řekla jí. "Pak už není o čem mluvit, nemůžu ti zabránit," řekla Allison se povzdechem, ví, jak tvrdohlavá Triffany je a nic ji nemůže zastavit v tom, co si usmyslela. "Je dobře, že víš, kdy přestat." Šla napřed a zahlédla nápis s nabídkou práce. Rozběhla se k němu a Allison za ní. Allison uviděla nápis a podívala se na Triffany se zdviženým obočím. "Neříkej mi, že chceš dělat tuhle práci," řekla jí. Triffany se usmála. "Práce doručovatele, to bude lepší krok k vydělávání peněz než sedět doma," řekla Triffany. "Panebože, Triffany!" Allison se na ni nevěřícně podívala. "Šetři si ty pohledy, Allison." Triffany vzala list papíru a vešla do restaurace, zatímco Allison na ni čekala venku. Triffany uviděla jednu paní a šla k ní. "Dobrý den, slečno." Ta paní se na ni podívala. "Ano, jak vám mohu pomoci?" zeptala se. "Viděla jsem tohle venku a mám zájem." Triffany jí ukázala ten papír. "Ach... díky bohu, máme málo lidí na rozvoz," usmála se na ni ta paní. Triffany se usmála a očekávala její odpověď. "Takže můžu začít hned?" zeptala se. "Samozřejmě," řekla jí ta paní. Triffany jí šťastně poděkovala a odnesla prázdné nádobí, které tam nechali někteří zákazníci, do kuchyně. Vyšla ven na zavolání majitelky, která jí předala několik obědových krabic, aby je doručila lidem, kteří zavolali a zadali objednávky. Triffany šla ven, aby je dala do doručovacího kola a odjela, když uviděla Allison, která na ni stále čekala. "Allison, ty jsi tu ještě," zeptala se Triffany překvapeně, že ji tam vidí. Allison se podívala na Triffany. "Zapomněla jsi, že jsi mě požádala, abych tu na tebe počkala?" zeptala se jí Allison. Triffany se omluvně usmála. "Trochu... omlouvám se. Dostala jsem tu práci a právě teď rozvážím," řekla jí. "Uvidíme se později." Triffany nasedla na motorku a odjela. Allison se za ní dívala a bylo jí líto, že na ni zapomněla. "Ach jo... někdy se divím, jestli jsem její sestřenice. Jsem pro ni tak neviditelná," zamračila se.