„Je s nimi, pojď se rozloučit, miláčku,“ řekla matka dceři. Držíce se za matčinu ruku, obě vešly do obývacího pokoje. Na první pohled vypadali bohatě a mocně, ale pohled v jejich očích ji uklidnil. Uklonila se a s úctou je pozdravila. „Jsem Triffany Joeyová,“ představila se. Ethan Zack se na mladou dámu usmál a jemně se zeptal: „Jak se máš?“ Když Triffany viděla jeho úsměv, její špatné představy se rozplynuly. Kdyby ji sem chtěli poslat do vězení za to, že házela peníze na jejich syna, určitě by se na ni teď neusmívali. „Mám se dobře,“ odpověděla. Pak se jí vrátila odvaha, ale řekla jemně: „Dokud jsem neviděla zprávy, můžete mi to prosím vysvětlit?“ Zeptala se a posadila se blízko matky. Měla právo vědět, co ty zprávy znamenají. Jaká svatba? Jaký milenec? Vzdychla. Ethan se na ni podíval s laskavým výrazem. „Jen jsem se omlouval tvým rodičům, ale jak řekl můj vnuk ve zprávách, svatbu podporujeme,“ řekl jí. Triffany se lehce zamračila. Podporují jakou svatbu? Nikdy by si toho hrubého hulváta nevzala. Možná je také zaslepila jeho lež, když řekl, že byli milenci. To musí vyjasnit. Podívala se na ně. „Nevím nic o vašem vnukovi. Neznám ani jeho jméno a nepotkali jsme se ani nepoznali až do té nahrávky, kterou jste všichni viděli. Všechno, co řekl v tom rozhovoru, byla lež,“ řekla jim. V tu chvíli se nebála jim říct, že jejich vnuk je lhář. Má tady matku a otce a už se nebojí. Bailey Zack se na Triffany podívala s něžnýma očima. Věděla, že ji ta zpráva musela také šokovat. Musela jí říct pravdu. „Musí to udělat, aby zachránil společnost, a nakonec tě bude milovat,“ řekla Bailey. Za boží milosti. Přišli se omluvit jejím rodičům a jí, a tím jim řekli celou pravdu. Nenechají svou snachu žít v nevědomosti. Když Triffany slyšela tato slova od staré dámy, trochu ji to naštvalo. Podívala se na ni a chladným hlasem řekla: „Aby bylo jasno... Nemiluji ho a nechci mít s tím hulvátem nic společného!“ Všichni se na ni překvapeně a šokovaně podívali. Trevor se podíval na svou dceru. „Triffany!“ Pokáral ji zvýšeným hlasem. Triffany už byla tvrdohlavá a nebyla připravena nechat se k něčemu nutit, a to ani od těchto bohatých lidí. Podívala se na otce s kamennou tváří. „Promiň, tati, ale tohle dělat nebudu, protože všechno je lež.“ Vstala a podívala se na dva starší hosty. „Prosím, omluvte mě, šťastnou cestu zpět,“ řekla jim, než odešla do svého pokoje. Trevor se podíval na starší hosty. „Moc se omlouvám za chování mého dítěte,“ omluvil se. Bailey se usmála a zavrtěla hlavou. „Je to hodná dívka,“ řekla mu. Ethan Zack se podíval na Trevora. „Chápu, jak se cítí. Omlouvám se, že to všechno je jen pro naše dobro,“ upřímně se omluvil. „Už jste mi všechno vysvětlili, promluvím si s ní,“ ujistil ho Trevor. Trevor už věděl, jak to chodí v podnikání, a už to očekával. Chápe, co se snaží říct. „Děkuji,“ řekl mu Ethan. Poté, co oba odešli, se Laura podívala na svého manžela a jemným hlasem mu řekla: „Trevore, Triffany není šťastná.“ Trevor si povzdechl. I jeho ta zpráva unavila. „Lauro, vím, že se to stane. Nemůžeme s tím nic dělat. Nechci zničit život své dceři, takže si ho musí vzít,“ řekl jí. „Mysli na její štěstí, Trevore,“ řekla mu Laura a dívala se mu do očí. Jediné, na čem jí záleželo, bylo štěstí její dcery a nic víc. Trevor vzal svou ženu za ruku a jemně ji poplácal. Ví, na co jeho žena myslí. „Myslím na to, Lauro, a ty zprávy byly jediný způsob, jak ochránit naši dceru před veřejností. Prosím, pochop mě.“ Jeho oči byly tak něžné. Lauře bylo trochu smutno. Měl pravdu, kdyby nepoužili rozhovor k zakrytí těch fám, bylo by to horší. „Rozumím ti, ale pochopí to i Triffany?“ Zeptala se ho. „Musím si s ní promluvit.“ Trevor zaklepal na dveře Tiffanyina pokoje. „Triffany, to jsem já, tvůj táta, chci si s tebou promluvit,“ řekl jí. „Dále.“ Trevor otevřel dveře a uviděl svou dceru vzlykat. Přišel k ní blíž. „Triffany.“ Sedl si vedle ní. Triffany se na něj podívala s očima plnýma slz. „Tati, nedává to smysl. Vidím to... je to opravdu pro jejich zisk, jen aby udrželi svou společnost. Využívají mě, tati,“ řekla mu s přerývaným hlasem. Trevor se podíval na svou plačící dceru a cítil hluboký smutek. „Triffany, vím, že to takhle dopadne. Chci tě ujistit, že to je jediný způsob, jak tě ochránit před zraky veřejnosti. Pokud odmítneš tuto veřejnou nabídku k sňatku, veřejnost tě bude považovat za krutou a tvoje budoucnost bude zničena. Glammaly estate bude také zničena. Možná je to tvůj osud,“ řekl jí jemně. Tiffanyiny slzy nekontrolovatelně padaly. „Tati, nikdy jsem to neviděla jako něco velkého až do dneška. Nemůžeme to všechno zvrátit?“ Zeptala se. Podívala se do otcových očí a hledala odpověď. Když žádnou nedostala, pokračovala: „Nemiluji toho člověka a nemůžu se jen tak vrhnout do manželství,“ řekla mu. „Triffany, já vím. Nějak se to pro tebe vyřeší. Musíš si tím projít, ano?“ Řekl jí Trevor. „Tati.“ Triffany vzlykala. Jak tohle může být její osud? Proč její život nejde podle plánu? Trevor ji objal a poplácal po zádech. „Vím, že to bude těžké, ale stejně to musíš udělat,“ řekl jí. Triffany jen smutně plakala na jeho rameni. ... Carlos Zack šel navštívit Kelsey do jejího bytu. Zazvonil na zvonek, ale neotevřela mu. Naštěstí už znal heslo. Vešel dovnitř a uviděl ji, jak drží šálek kávy a má slzy v očích. Podíval se na ni a věděl, že musela plakat už dlouho. „Kelsey, proč jsi mi nevrátila hovory? A neotevřela jsi, když jsem zvonil.“ Kelsey se na něj podívala. „Proč bych měla?“ Zeptala se ho v slzách. „Ty mě ani nemiluješ. Proč jsi tady, když máš Triffany?“ Zeptala se ho hořce. „Už jsi veřejně oznámil svatbu!“ Zvýšila přerývaný hlas. „Kelsey, moc se omlouvám.“ Carlos se na ni podíval a upřímně se omlouval. Věděl, že jí moc ublížil. „Zradil jsi mou lásku! Celou tu dobu jsi mi lhal!“ Zakřičela na něj v hněvu. „Ne, Kelsey.“ Carlosovy oči byly plné slz. „Udělal jsem to, abych zachránil svou společnost. Kelsey, moc se omlouvám. Kelsey, já t.“ Přišel k ní blíž, vzal ji za ruce a podíval se jí do očí. Kelsey odvrátila pohled. „To jsou lži. Carlosi, říkal jsi, že tu pro mě vždycky budeš, a teď jsi pryč. Dokázal jsi mi to, když jsi to udělal.“ Ukázala na zprávy a plakala. „Bylo to jen proto, abych zachránil rodinnou společnost,“ řekl jí. „Tím, že jsi to řekl!“ Kelsey se na něj podívala a zavrtěla hlavou. „Mohl jsi najít jiný způsob, jak zachránit společnost, Carlosi. Vždycky to děláš, tak proč jsi to udělal?“ V jejím hlase byl hněv a smutek. Carlos byl také skleslý. „Nemohl jsem. Musel jsem udělat jen to.“ Jeho hlas byl chraplavý. Kelsey se ušklíbla a vytrhla mu ruce. „Prostě jdi, Carlosi.“ Z koutku oka jí padaly slzy. „Zlomil jsi mi srdce. Není na tobě, abys mi říkal, jak dlouho se z tebe budu dostávat.“ „Kelsey... nedělej to...“ Carlos ji znovu vzal za ruce a z očí mu padaly slzy. „Co bych tedy měla dělat!“ Zakřičela. „Nechci s nikým soutěžit. Byla jsem s tebou půlku života. Chápu, proč jsi to musel udělat, ale nechápu, proč si ji musíš vzít.“ V tu chvíli plakala. Podívala se na něj s očima upřenýma na jeho. „Už to nemůžu vydržet, Carlosi. Ta bolest a slzy bolí jinak, když jde o někoho, koho opravdu miluješ a věříš, že zůstane po tvém boku bez ohledu na to, co se stane,“ řekla mu v slzách. Carlos se na ni podíval a řekl hlubokým hlasem: „Nikdy tě nenechám jít!“ Kelsey se na něj podívala a její oči se zjemnily. „Už jsi to udělal. Takže prostě jdi,“ řekla mu. Vstala z pohovky, na které seděla, a odešla do svého pokoje. Opřela se zády o dveře a hořce plakala, zatímco Carlos stál a v slzách sledoval dveře jejího pokoje.