„Jak se opovažuješ vstoupit do mého pokoje bez dovolení?“ Okamžitě jsem se postavila a otočila se ke dveřím. Ve dveřích stál nikdo jiný než Bryan Morrison. Měl neoddiskutovatelné charisma a úžasný vzhled. Ale chlad v jeho pohledu mi způsobil mrazení v zádech. Jeho tmavé oči na mě zíraly. Vykřikla jsem a ruka se mi začala třást. Bez mého vědomí mi fotorámeček vyklouzl z ruky a spadl na zem. Nevěděla jsem, že je to jeho pokoj. „Š-švagře!“ řekla jsem roztřeseným hlasem. „Švagr? Je to pravda, co jsem slyšela, Bryane?“ Po vstupu do pokoje se vedle Bryana postavila žena. Byla to ohromující kráska. Měla krásu, kterou muži obvykle zbožňují. Měla na sobě bílé šaty ke kolenům. Její křivky zdůrazňovaly její štíhlou a atraktivní postavu. Poté, co si mě důkladně prohlédla od hlavy až k patě, obrátila pozornost k němu. „Je to Bruceova přítel–“ Bryan zvedl ruku, aby jí zabránil pokračovat. Jeho pohled sklouzl k podlaze. Pomalu jsem sklopila oči a uviděla, že sklo fotorámečku je rozbité! Rozšířily se mi oči, když jsem uviděla prasklinu mezi oběma bratry na obrázku. Ve spěchu jsem si sedla a natáhla se, abych se dotkla fotografie. „Já to uklidím,“ řekla jsem. „Odejdi.“ Slyšela jsem ho. Otočila jsem hlavu, abych se na něj podívala. Jeho oči byly stále upřené na fotografii, jako by se na mě zlobil. A kdyby se na mě podíval, zabil by mě. Polkla jsem a pokusila se omluvit. „J-je mi to líto.“ „ODEJDI.“ Zakřičel na mě. Zalekla jsem se jeho chladného tónu a střep skla mi propíchl prst. Sklopila jsem hlavu a postavila se. Vyřítila jsem se z jeho pokoje a snažila se ovládnout slzy. V momentě, kdy jsem vyšla z jeho pokoje, mi po tvářích začaly stékat slzy. Zastavila jsem se a kousla se do spodního rtu, abych se nerozplakala. Nikdo se mnou nikdy takhle nemluvil. Vzlykala jsem a chystala se pohnout, když jsem slyšela, jak s ním ta žena mluví. „Bryane, je tak laciná. Viděl jsi její vkus oblékání?“ Podívala jsem se na své oblečení. Co bylo s mým oblečením špatně? Měla jsem na sobě slušné šaty. „Co je špatného na našem Bruceovi? Opravdu se mu ta holka líbí? Tomu nemůžu uvěřit. Má tak špatný vkus!“ Zamračila jsem se a zamířila ke schodům. Nechtěla jsem tu zůstat ani vteřinu. Nepřišla jsem sem, abych snášela ponižování. Sestoupila jsem po schodech a zamířila rovnou k hlavním dveřím. „Sophio?“ Slyšela jsem, jak mě někdo volá zezadu. Když jsem se otočila, uviděla jsem Bruceovu matku Julianu Morrisonovou. Naklonila hlavu a usmála se na mě. „Ahoj! Jak to, že jsi tady? A proč odcházíš?“ Ve snaze dostat se zpět pod kontrolu jsem se na ni usmála. Viděla jsem ji loni na Bruceových narozeninách, stejně jako jeho staršího bratra. Ale rozdíl byl v tom, že Bruce mě mohl představit svým rodičům. Znali mě. Jeho matka byla velmi milá dáma. „Luno, jak se máš?“ zeptala jsem se a přešla k ní. Vzala mě za ruce a řekla mi, abych si s ní sedla na pohovku. Pohlédla na služebné, které tam pracovaly. Uklonily se jí a opustily obývací pokoj. Zasmála se a zavrtěla hlavou na odpověď. „Už nejsem tvoje Luna. Mila bude tvoje Luna velmi brzy,“ řekla. „Mila?“ Přemýšlela jsem o tom jménu. Mluvila o Bryanově snoubence, ženě, kterou jsem právě viděla v jeho pokoji. Vzhledem k tomu, že si ji jeho bratr měl v blízké budoucnosti vzít, Bruce ji vždy oslovoval jako svou švagrovou. Ve skutečnosti to byl Bruce, kdo mi řekl, abych Bryana oslovovala švagře. Řekl, že oslovovat ho Alfo by znělo divně, protože se brzy staneme rodinou. „A-ano,“ řekla jsem a vzpomněla si na ponižování. „Je to dcera hlavního Alfy smečky Měsíčního údolí. Je to nejlepší volba pro mého syna. Je to způsobilá žena. Bude se o celou smečku dobře starat. Alespoň doufám,“ popsala svou budoucí snachu s velmi zářivou tváří. Zažila jsem pocit neklidu. Také budu její snacha. Ale nebyla jsem z žádné jiné smečky s vysokým postavením. Patřila jsem k velmi průměrné rodině. Můj otec nebyl Alfa žádné smečky, ale bojovník vlk. Zemřel při nehodě a nechal mou matku a nás samotné. Aby vychovala mého bratra a mě, musela moje matka velmi tvrdě pracovat. Kvůli dosažení hodnosti Gamy pracoval můj bratr s krví, potem a slzami. Kvůli tomu, abych se dostala na nejlepší univerzitu, abych mohla promovat a udělat matce radost, jsem tvrdě studovala. To bylo to, co jsme měli. Měli jsme sebeúctu, ale žádnou vyšší reputaci. Jako by pochopila mé myšlenky, položila mi ruku na hlavu. „Nemysli si, že nejsem s tebou spokojená jen proto, že mluvím o své velké snaše. Pokaždé, když Bruce mluví, zmiňuje tě. Když jsem tě potkala na večírku, cítila jsem, že se rozhodl moudře. Jsi hezká dívka. Chová se k tobě dobře?“ Podívala jsem se na ni. Úzkost, která mi hlodala v hlavě, rychle zmizela. S úsměvem na tváři jsem jí přikývla. „Je se mnou opravdu dobrý. Mám velké štěstí, že ho mám.“ Přikývla mi. Její úsměv jí nikdy nezmizel z tváře. Byla šťastná, že se oba její synové usazují s dobrými ženami. Přišlo několik služebných s občerstvením a uspořádaly ho na čajovém stolku. „Kde je Bruce, teto?“ „Slyšela jsem ho, jak si povídá s dívkou jménem Luisa. Možná má nějakou práci venku.“ „Aha.“ Luisa? O čem s ní Bruce mluvil? Pak mi to došlo. Zítra mám narozeniny. Takže mi něco plánovali? Vstala jsem a řekla: „Teto, dovolte mi teď odejít. Mám nějakou práci.“ Zvedla obočí. „Nic sis nedala.“ „Příště, teto. Právě teď spěchám.“ „Přijdeš zítra s Abrahamem, že?“ „Ano.“ „Vezmi s sebou svou matku.“ Stydlivě jsem sklopila hlavu a přikývla. Opustila jsem sídlo smečky. Vytočila jsem Luisino číslo. Znovu mi hovor nepřijala. Vzala jsem si taxík, abych jela k Luisinu domu. „Oba mi plánujete překvapení a myslíte si, že bych se to nikdy nedozvěděla?“ Pomyslela jsem si se smíchem. Ale v duchu jsem jim nechtěla zkazit překvapení. Šla jsem k ní domů jen proto, abych se podívala, jestli je v pořádku, protože dnes nepřišla na univerzitu. Netušila jsem, kde je Bruce. Ale protože mi lhal, určitě něco chystal. Dorazila jsem k Luisinu domu. Dveře mi otevřela její služebná. „Dobrý den. Kde je Luisa?“ „Je ve své ložnici.“ „Dobře. Jdu tam,“ řekla jsem jí a zamířila nahoru do Luisiny ložnice. Dnes jsem byla spokojená. Proč ne? Měla jsem příležitost vyslechnout si komplimenty od své budoucí tchyně. Stála jsem před Luisinými dveřmi. Byla jsem překvapená, když jsem dveře otevřela. Používala telefon. Nevolala jsem jí mnohokrát? Co způsobilo, že mi hovor nepřijala? Nicméně, můj pohled padl na její tělo, které bylo přikryté dekou. Vstoupila jsem do pokoje a zeptala se: „Luiso? Máš horečku?“ Vypadala šokovaně, když mě uviděla, jako by se dívala na ducha. „T-ty! P-proč jsi tady?“ Zeptala se a okamžitě se snažila přikrýt si dekou krk a ruce. Nebyla jsem schopná pochopit její reakci. Ale najednou jsem zaslechla zvuk otevírání dveří. Otočila jsem hlavu směrem k koupelně. Tam jsem uviděla muže vycházet s mokrými vlasy, oblečeného v bílém županu. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Ucítila jsem bodnutí v srdci. Oči se mi začaly plnit slzami, když jsem vyslovila jeho jméno. „Bruce?“