„Kde je Alfa?“ zeptal se jich Abraham. „Právě odešel. Ale co říkal?“ zeptal se strýček Harry a letmo na mě pohlédl. „Nic,“ odpověděl Abraham a právě se chystal se mnou odejít, když se ozvala Mila. „Stůjte.“ Zastavili jsme se a otočili se k ní. Vstala a zamířila ke mně. „Nemůžeš ho mít. Je můj. Miluje mě. Na pravidlech mi nezáleží. Jenom já můžu být Lunou alfy Bryana. Někdo tak laciný jako ty nemůž