Cítila jsem, jako by se mi půda propadla pod nohama. Bylo by lepší, kdybych se raději zahrabala do země, než abych tohle musela vidět. „So-Sophie?“ Bruce vypadal ohromeně, když mě uviděl. Co si asi myslel? Že mě bude dál podvádět a já se to nikdy nedozvím? „Jak jsi mohl?“ Couvla jsem o krok. Na hrudi mě svírala tíha. Osoba, které jsem nejvíc věřila, mě zradila! Vždycky jsem si přála strávit s ním zbytek života. Myslela jsem si, jaké mám štěstí, že ho mám, ale co jsem za to dostala? Nevěru? „Sophie, ať už si myslíš cokoli, tak to není, zlato.“ Bruce se ke mně pokusil přiblížit. Zvednutou rukou jsem ho ale zastavila. Zavrtěla jsem hlavou. Cítila jsem, že omdlím. Otočila jsem hlavu k Luise. Měla sklopený pohled. Jak to mohla udělat? Copak nebyla moje nejlepší kamarádka? „A ty?“ zamumlala jsem k ní. Podívala se na mě a zavrtěla hlavou. Zapomněla, že je zabalená jen v přikrývce. Ta jí sklouzla z hrudi. Na jejím nahém těle se mi před očima odhalilo několik znamení. Když jsem to uviděla, málem jsem se zhroutila na zem. Nezmohla jsem se na slovo. Jak se mnou mohli hrát tak špinavou hru? „Sophie, omlouvám se. Prosím, odpusť mi, zlato.“ Bruce přistoupil blíž a vzal mě za ruku. Znechuceně jsem sebou trhla, když se mě dotkl. Vytrhla jsem mu ruku a vlepila mu facku. „Jak dlouho?“ zeptala jsem se. Mlčel. Proč? Proč teď tak zatraceně mlčel? Byli jsme spolu dva roky. Slíbil mi, že bude věrný. Přísahal mi, že mě označí a udělá ze mě svou družku. Před několika lety jsem šla se svým bratrem do domu smečky, když ještě nebyl Gamma. Tehdy jsem potkala Bruce. Začal se za mnou objevovat ve škole. O pár měsíců později jsme spolu začali chodit. Už tehdy svou družku odmítl. Řekl mi, že ji odmítl, protože ho podvedla. Ale co přesně dělal teď on? „PTALA JSEM SE, JAK DLOUHO???“ zakřičela jsem na něj. Stále mlčel, ani se mi nepodíval do očí. Přistoupila jsem k Luise. „Ty mi to řekni. Jak dlouho to za mými zády s ním děláš?“ Chtěla jsem slyšet na vlastní uši, jak dlouho ze mě dělali hlupáka. „J-Jeden rok,“ odpověděla a odvrátila se ode mě. Kousla jsem se do rtu, až mi málem začal krvácet. Už jsem nemohla snést další rány do srdce. „Nechtěl jsem to udělat, Sophie. Miluju jenom tebe,“ slyšela jsem Bruce. To měl ještě odvahu mluvit? Odfrkla jsem si. Po tom, co udělal, měl tu drzost tohle říct? „Proč jsi mě podvedl?“ „Nikdy jsi mi nedovolila se tě dotknout. Jsem Alfa. Mám určité touhy, které si potřebuji naplnit. Takže jsem musel zvolit jinou cestu.“ „Č-Čekala jsem, až mi bude osmnáct. Chtěla jsem se stát tvojí družkou a ženou. Než cokoli uděláme, chtěla jsem dát našemu vztahu jméno. Nikdy jsem se na jiného muže ani nepodívala. Šetřila jsem se jen pro tebe. Ale ty jsi na mě nemohl počkat? Ani další rok? Začal jsi mě podvádět už po jednom roce našeho vztahu?“ Zatnula jsem pěsti, abych se nerozbrečela. Zhluboka jsem se nadechla. „Všechno skončilo. Náš vztah je u konce,“ řekla jsem Bruceovi. Podívala jsem se na Luisu, které jsem říkávala nejlepší kamarádko. „Už mi nikdy nechoď na oči.“ Ani se nesnažila ospravedlnit, jako by neměla co říct. Otočila jsem se k odchodu. S pláčem jsem seběhla dolů ze schodů. „SOPHIE!“ Bruce se vyřítil ze schodů a chytil mě za paži. „Nesahej na mě.“ „Jak se opovažuješ říct, že ses se mnou rozešla? Stejně nemůžeš nikam jít. Nikdo tě nepřijme. Všichni vědí, že jsi moje přítelkyně. Jsi slabá Omega. Nikdo si tě nevezme za ženu, leda tak za hračku. Měla bys být ráda, že tě ještě vůbec miluju. Takže na všechno zapomeň a dělej, jako bys nic neviděla.“ Zírala jsem na něj. Jak může být někdo tak nestydatý? Měla jsem chuť si nafackovat za to, že jsem se do něj zamilovala. Jeho slova ve mně vyvolala ještě větší odpor. Silně jsem do něj strčila. „O mě se starat nemusíš. Běž si hrát se svou Luisou, jako jsi to dělal celou tu dobu.“ S těmi slovy jsem vyšla z domu. Třásly se mi nohy. Neměla jsem tušení, kam jít. Co mám teď dělat? Co si počnu s takovou zradou ve svém životě? Jak vysvětlím Bruce matce a bratrovi? Slíbila jsem, že jim ho brzy představím. Můj bratr se v lidech vyznal. Před Brucem mě varoval už dřív, ale já jeho slovům nikdy nevěnovala pozornost. Jaká jsem byla hloupá! Vydala jsem se k silnici. Neměla jsem sílu čekat na taxíka. Myšlenky se mi chaoticky honily hlavou. Zítra mám osmnácté narozeniny. Osud mi dal opravdu skvělý dárek! Myslela jsem si, že mi chystají něco k narozeninám, ale to jsem ještě netušila, že mě už tak dlouho podvádějí. Proč se tohle všechno stalo zrovna mně? Byla jsem obyčejná holka, šťastná se svou malou rodinou. Proč přišel a takhle krutě mě zničil? Nazval mě slabou Omegou! Tohle si o mně celou dobu myslel? Šla jsem po silnici jako smyslů zbavená. Netušila jsem, kde jsem, ani jak dlouho už jdu. Kroky se mi zpomalovaly, jak jsem začínala cítit slunce, jehož síla mě téměř přiváděla k šílenství. Potila jsem se, plakala a propadala se do deprese. Slyšela jsem za sebou troubení klaksonů. „Hej, holka! Jdi si umřít někam jinam. Uhni z cesty. Náš Alfa má zpoždění.“ Byla jsem tak ponořená do svého zmatku, že jsem řidiče pořádně neslyšela. Když jsem se otočila, užasle jsem zírala na dlouhou kolonu černých aut za sebou. Z auta, které stálo uprostřed ostatních, vystoupil mohutný muž. Pak někomu otevřel zadní dveře. Vystoupil muž v černém obleku a zamířil ke mně. Kvůli slunci a zaslzeným očím jsem mu neviděla do tváře. Pomalými kroky kráčel vpřed a zastavil se přede mnou. Jeho postava mi zastínila slunce dopadající na tvář. Zamrkala jsem, abych si ho mohla lépe prohlédnout. Byl to Bryan Morrison! Jak se stalo, že jsem na něj ten samý den narazila dvakrát? Nedokázala jsem se rozhodnout, jak ho teď oslovit. Švagr? Bryan? Alfo? Díval se na mě se zamračeným výrazem. Nejspíš přemýšlel, proč stojím uprostřed silnice. „J-Já…“ Chtěla jsem mu říct, co mi jeho bratr udělal, ale než jsem se na to zmohla, zatočila se mi hlava. Kolem mě se začala snášet tma. Pocítila jsem, jak narážím do jeho tvrdé hrudi. Jeho silné paže se mi téměř okamžitě ovinuly kolem pasu. Když se mě dotkl, projelo mnou zvláštní chvění, jaké jsem nikdy předtím nezažila. Než jsem si ten neznámý pocit stačila uvědomit, omdlela jsem mu v náručí.