Když jsem otevřela oči, byl už večer. Několikrát jsem zamrkala. Viděla jsem strop svého pokoje. Posadila jsem se a promnula si čelo. Chvíli jsem nedokázala pochopit, co se stalo. Myšlenky mi okamžitě zalétly ke scéně, ve které byl Bruce s Luisou. Nejprve jsem měla dojem, že to byla jen noční můra. Ale pak jsem si uvědomila, čeho jsem dnes byla svědkem. Bruce mě podvedl. „Nikdy ti neodpustím, Bruce. Nenávidím tě.“ Chtěla jsem vstát z postele. Zarazila jsem se ale při pomyšlení na to, jak jsem se vlastně dostala domů. Oči se mi rozšířily. Přikryla jsem si ústa dlaněmi. Omdlela jsem Alfovi v náručí! Jak? Proč? Poslal mě domů on? Sešla jsem dolů zeptat se matky. V kuchyni něco vařila. „Mami?“ „Sophie? Ty už jsi vzhůru?“ otočila se na mě matka. Vzala mi obličej do dlaní a řekla: „Co se ti stalo, mé dítě? Už je ti dobře?“ „Jsem v pořádku, mami. Kdo mě přivezl domů?“ „Tvůj bratr tě přivezl.“ „Bratr?“ Byla jsem zmatená. „Říkal, že jel s Alfou na schůzi smečky. Spěchali. Ale před jedním z jejich vozů se objevila nějaká dívka a Alfa to šel sám zkontrolovat. Jelikož Abraham byl Gamma, šel taky ověřit situaci a ujistit se, že je všechno v pořádku. Ale pak tě uviděl v bezvědomí. Řekl Alfovi, že jsi jeho sestra, a přivezl tě domů.“ Sklopila jsem hlavu. „Určitě se kvůli mně musel stydět.“ „Ne, mé dítě. Proč to říkáš? Jsi jeho sestra. Má za tebe zodpovědnost.“ Přikývla jsem. Matka mi řekla, ať si dám něco k jídlu, ale odmítla jsem. Neměla jsem na nic náladu. Vrátila jsem se do svého pokoje. Dlouho jsem v pokoji plakala. Snažila jsem se neplakat nahlas, protože jsem nechtěla, aby matka věděla o mém roztříštěném srdci, alespoň ne teď. Když byla půlnoc, přišli mi do pokoje matka s bratrem a nesli narozeninový dort. „VŠECHNO NEJLEPŠÍ!“ Zůstala jsem z jejich náhlého příchodu jako opařená. Okamžitě jsem si utřela oči a snažila se skrýt tvář za vlasy. „Sophi, co se stalo?“ zeptal se Abraham. „Nic, bratře.“ Položil dort na postel a posadil se vedle mě. Matka si sedla na druhou stranu. „Dnes jsem se tě na to neptal. Co se ti stalo?“ „Byla jsem jen unavená, bratře. Nic víc. Omlouvám se, že jsem ti zdržela a udělala ti ostudu.“ „Nedělej si starosti, ty hloupá holko. Kvůli tomu přece nemusíš plakat,“ řekl Abraham a pohladil mě po hlavě. „Teď si něco přej a rozkroj dort,“ řekla mi matka. Zavřela jsem oči. ‚Nevím, co si přát. Odteď budu následovat svůj osud, kamkoli mě zavede,‘ řekla jsem si pro sebe a sfoukla svíčku. Rozkrojila jsem narozeninový dort. Musela jsem se usmívat, protože jsem nechtěla rodině ukázat svůj žal. Poté, co snědli kousky dortu a dali mi dvě obálky, Abraham s matkou odešli z mého pokoje. Obálky jsem zastrčila do zásuvky. Neměla jsem náladu je otevírat. Tvrdě pracovali a peníze v těch obálkách byly jejich výdělek. Jak jsem si je mohla pořád brát, aniž bych jim na oplátku cokoli dala? Lehla jsem si na postel a se zlomeným srdcem se snažila usnout. Následující den jsem strávila celý den zavřená ve svém pokoji. Protože jsem nešla na oběd, matka mi ho přinesla do pokoje. Oznámila mi, že se musím včas připravit, protože Abraham pro nás pošle někoho, kdo nás odveze do domu smečky. „Nechci tam jít, mami,“ řekla jsem jí. Jak bych mohla jít do toho domu? Byl to dům mého bývalého přítele. Teď už jsem s ním neměla nic společného. Nechtěla jsem znovu vidět jeho tvář. „Musíš jít. Je to zásnubní obřad Alfy Bryana. Tvé jméno je jasně uvedeno na pozvánce. To nemůžeš odmítnout, mé dítě. Je to pravidlo.“ Byla jsem omega. Kdybych porušila jakékoli pravidlo, nepřežila bych žádný trest. Proto mi nezbylo nic jiného než souhlasit. Začala jsem se chystat večer. Oblékla jsem si jednoduché bílé šaty, které mi matka koupila jako dárek k narozeninám. Obula jsem si pár bílých podpatků. Pak jsem si nanesla lehký make-up a vlasy si nechala rozpuštěné. Matka mě uviděla, když jsem sešla dolů. „Vypadáš tak krásně, Sophie.“ „Díky, mami.“ Objala mě a rozplakala se. „Kdyby tu byl tvůj otec, měl by z tebe obrovskou radost.“ Pohladila jsem ji po zádech. Měla pravdu. Otec mi chyběl. „Já s tebou nejdu.“ „Proč, mami?“ „Vrátila se mi bolest zad,“ odpověděla s tichým zasmáním. „Tak to nejdu ani já.“ „Ne. Ty musíš jít. Už jsme o tom mluvily.“ Povzdechla jsem si, řekla jí, ať na sebe dává pozor, a pak jsem odešla z domu. Venku stálo zaparkované auto. Řidič vystoupil a otevřel mi zadní dveře. Jakmile jsem nastoupila, vrátil se na své místo a nastartoval. Auto dojelo k domu smečky. Vystoupila jsem a zavolala bratrovi. Vyšel ven, aby mě vzal dovnitř. Chytil mě za ruku a zamířil na druhou stranu. „Tudy ne?“ „Ne, tohle je obytná část. Jdeme do vedlejší budovy, což je obrovský sál. Ten se používá pro všechny druhy akcí.“ Lehce jsem přikývla a pokračovala dál. Modlila jsem se, abych neviděla Bruce. Nechtěla jsem ho vidět a ztratit tam rozum. Vstoupila jsem do sálu. Byl obrovský. Byl nádherně vyzdobený, stejně jako dům smečky, který jsem viděla včera. „Zůstaň tady a užij si večírek. Musím teď někam jít. Za půl hodiny jsem zpátky. Zavolej mi, kdyby ses nudila,“ řekl mi Abraham. Otočila jsem se k němu. „Co to říkáš? Co tady budu dělat sama?“ „Prostě si užij zásnubní obřad. Tvůj přítel je tu taky. Takže si nemyslím, že mě tu budeš potřebovat. Ale nepřibližuj se k němu moc, dokud to nepotvrdíme, dobře?“ Sklopila jsem hlavu a přikývla. Kdyby věděl, co Bruce udělal, byl by velmi naštvaný a pravděpodobně by ho v hněvu zabil. Když bratr odešel, chvíli jsem stála v rohu. Rozhlédla jsem se a všimla si bývalého Alfy a Luny. Vypadali potěšeně. Všichni hosté čekali na okamžik výměny prstenů. Najednou se mi zamžil zrak. Ucítila jsem něco, co jsem nikdy předtím necítila. Byla to směs vůně deště a lesa. Velmi návyková vůně. Otáčela jsem hlavou doleva a doprava, pak jsem nasávala vzduch, abych tu vůni cítila víc a víc. Nohy se mi bez mého svolení daly do pohybu. Lidé se začali shromažďovat kolem někoho nebo nějaké rodiny. Říkali, že si teď Alfa a budoucí Luna vymění prsteny. Kdo by ale dokázal ovládnout mou vlčici? Odmítala se zastavit a snažila se nade mnou převzít kontrolu. Měla jsem pocit, že omdlím, pokud se nedostanu k majiteli té vůně. Znovu jsem nasála vzduch a pak pokračovala směrem, odkud vůně přicházela. Prorážela jsem davem a dlouhými kroky došla až před rodinu vůdců. Otočili ke mně hlavy. Cítila jsem na sobě Bruceovy oči. Mé oči však nespočívaly na něm, ale na někom jiném. Na někom, u koho jsem nemohla uvěřit, že to byla jeho vůně, která mě sem přitáhla. Nebyla jsem schopna na nic myslet. Přistoupila jsem blíž a zastavila se před ním. Všichni si začali šeptat, proč jsem v okamžiku jejich zásnub najednou přistoupila k páru. Moje vlčice začala skandovat: ‚Druh. Druh. Druh.‘ Byla jsem v šoku, že jsem našla svého druha. Byla to vůně mého druha. Ale majitelem té vůně nebyl nikdo jiný než Bryan Morrison, hlavní Alfa smečky Nočního stínu! Jeho oči zrudly, když ke mně střelil pohledem. Propichoval mě pohledem, který dával jasně najevo, že není potěšen, že mě vidí, ani že se dozvěděl, že jsem jeho družka. Moje vlčice jeho chladný pohled nesnesla. Cítila jsem, jak se mi při pohledu do jeho divokých očí třesou kolena. Padla jsem před ním na kolena. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Oči se mi zbarvily do oceánově modré. Z očí se mi řinuly slzy. Nedokázala jsem se ovládnout a přede všemi na něj zavolala. „Druhu.“