V okamžiku, kdy jsem ho nazvala ‚Druhu‘, odpovědí mi bylo hlasité zavrčení, které mi rozechvělo srdce. Znělo rozzuřeně. Jediný způsob, jak se přestat hýbat, bylo zavřít oči. Mnoho členů smečky, kteří neměli příliš vysoké postavení, začalo padat na kolena. Alfovo zavrčení nedokázali snést. Nebylo to něco, čemu by dokázali odolat svou silou. Byl to Bryanův chladný hlas, který mě přiměl otevřít oči, když řekl: „Vstaňte.“ Myslela jsem, že mluví na mě. Tak jsem pomalu otevřela oči. Ale mýlila jsem se. Díval se na ostatní. Protože když zavrčel, všichni členové smečky se mu podřídili. Strach mi bránil postavit se na nohy. Byla jsem ztracená a netušila jsem, co mám dělat. Jakmile uslyšeli jeho příkaz, všichni se narovnali. Tak moc se báli, že nepronesli ani slovo. Vždycky jsem slýchala o dominantnosti alfy Bryana nad ostatními alfami, ale dnes jsem toho byla skutečnou svědkyní. „Bryane,“ zamumlala jeho snoubenka Mila a chytila ho za paži. „C-Co to ta bláznivá holka říká? Lže, že ano?“ Viděla jsem, že její oči jsou plné zoufalství. Sklonila jsem hlavu a skousla si spodní ret. Dokázala jsem pochopit strach, který prožívala z možnosti, že ztratí milovanou osobu. Bryanův beta se podíval na všechny a oznámil: „Dámy a pánové, došlo zde k nedorozumění. Můžeme věřit, že alfa bude schopen tuto záležitost vyřešit. S lítostí vám oznamujeme, že zásnubní obřad nemůže od tohoto okamžiku pokračovat. O dalším postupu vás budeme informovat v budoucnu. Královská rodina se od nynějška postará o situaci, takže teď můžete všichni odejít.“ Všichni hosté kromě Miliných rodičů opustili dům smečky. Když Bryanova matka viděla, že všichni odešli, promluvila: „Sophie, co to povídáš? Řekni nám, že si jen děláš legraci, že ano?“ Zvedla jsem hlavu a podívala se na ni. Pomalu jsem na odpověď zavrtěla hlavou. Bylo nemožné zastavit slzy, které se mi řinuly z očí. Její zorničky se zúžily. Bruce o krok ustoupil, když mě slyšel. „Jaký nesmysl!“ uslyšela jsem další rozzlobené zavrčení od Harryho Morisona, který dříve zastával pozici hlavního alfy. Zuřivým tónem řekl svému synovi: „Bryane, řekni něco.“ V bezmoci jsem se podívala na Bryana. Byl středem mé pozornosti, když se jeho oči opět zbarvily dočerna. „Bruce,“ zavolal na svého bratra a na okamžik se odmlčel, jako by s ním komunikoval prostřednictvím jejich myšlenkového spojení. „A-Ano, bratře,“ odpověděl Bruce rozechvělým hlasem. Přistoupil ke mně a popadl mě za paži. Zamračila jsem se na něj. „Co to děláš?“ „Pojďme odsud.“ Vytáhl mě na nohy a začal mě někam vléct. Byla jsem bezmocná. Nevěděla jsem, co mám v té situaci dělat. Otočila jsem hlavu, abych se podívala na Bryana, zatímco mě Bruce dál táhl pryč. Bryan vypadal zuřivě a probodával mě pohledem. Věděla jsem, že se zlobí. Nechtěl mě jako svou družku. Vlastně jsme se ani neznali. Setkali jsme se jen dvakrát, a pokaždé to bylo v trapné situaci. Navíc měl vztah se ženou, kterou si v blízké budoucnosti plánoval vzít. Ale já byla jeho družka a to nemohl popřít. Stále plánoval pokračovat v zasnoubení? Viděla jsem pár ve středním věku, o kterém jsem předpokládala, že jsou Milini rodiče. Propichovali mě pohledy. Snažila jsem se je ignorovat. „Kam mě to vedeš?“ zeptala jsem se Bruce. Neodpověděl mi. Měla jsem potíže vymanit se z jeho pevného sevření. Zavedl mě do obytné části. Vtáhl mě do domu smečky a zamířil nahoru po schodech. Když nás služebné uviděly, byly ohromené. „Kam to jdeš? Nech mě.“ Dovedl mě do posledního pokoje v levém rohu. „To je…“ „Pokoj mého bratra,“ odpověděl a strčil mě dovnitř. Poznala jsem, že to byl ten pokoj, do kterého jsem vstoupila včera. Bruce za mnou zavřel dveře, ale nezamkl je, což mi ulevilo. „Proč jsi mě sem vzal?“ zeptala jsem se ho. „Můj bratr mi to řekl.“ „Opravdu?“ zeptala jsem se tišším hlasem. Bruce se ke mně přihnal a popadl mě za paže. Držel mě pevným stiskem. Bolelo to. „Je to opravdu tvůj druh? Lhala jsi, že? Chceš jen zničit pověst mé rodiny, aby ses mi pomstila. Není to tak?“ Strčila jsem do něj. „Co to říkáš?“ „To, co jsi řekla v sále, nebyla pravda,“ řekl mi se zmateným výrazem. „Samozřejmě, že byla. Myslíš, že jsem jako ty? Nedokážu klesnout tak hluboko jako ty.“ „NE!“ zakřičel na mě. „To je nemožné. Lžeš. Jak může být můj bratr tvůj druh?“ „Nevím,“ zamumlala jsem. Rozhlédla jsem se, jako bych se snažila najít odpověď sama v sobě. Znovu mě popadl. „To není pravda. Ty, ty jsi moje.“ V tu chvíli se mi mysl vrátila do reality. Podívala jsem se na něj. V tom zmatku jsem téměř zapomněla na jeho zradu. To, co mi udělal, bylo nezapomenutelné. Jak jsem na to mohla na okamžik zapomenout? Byl to zlý muž. „Pusť mě.“ Zkusila jsem do něj znovu strčit, ale byl to alfa. Ne pokaždé jsem ho dokázala odstrčit sama. Na to jsem neměla sílu. Najednou se dveře rozlétly a uslyšela jsem hluboký hlas. „Nech ji být.“