Na Julianově tváři se objevil úsměv. „Už je tak pozdě, že Susan opravdu usnula.“ Julian se umyl a lehl si do postele. Sotva se uvelebil na matraci, do jeho náruče se přitulilo teplé tělo. Byl ohromený, ale příjemně překvapený. „Susan?“ Myslel si, že je to určitě Susan. Brzy se jeho klidný dech změnil v lapání po dechu. „Susan, víš, co děláš?“ Jeho hlas prolomil ticho a ta osoba se okamžitě přestal