"Juliane, já mám vážně schůzku s klientem…" řekla Zuzana opatrně. Prásk! Julián zavěsil. Potom Zuzana uviděla, jak černý Maybach odjíždí pryč. Zuzana se hořce zasmála. Zdálo se, že ho vyprovokovala… Nicméně… byla také nevinná! Nebyla to ona, kdo způsobil, že se Chance Hamilton vyznal ze své lásky k ní, a opravdu měla schůzku s klientem. "Malicherný," zamumlala Zuzana. Našla Meet Cafe a čekala na svého klienta. Maybach uháněl po silnici. Náhle zastavil u krajnice. Juliánovy oči se zablýskly hněvem. Ta zatracená ženská! Tolik žen toužilo být v jeho autě, ale on se s tím nemohl obtěžovat. A teď se opovažuje odmítnout jeho osobní nabídku? Haha, schůzka s klientem! Měl by být spokojený s oddaností svého zaměstnance? Zapomeň na to. Zuzana si může dělat, co chce! S ním to nemá nic společného! Koneckonců, mohl mít jakoukoli ženu jediným telefonátem. Julián vytočil číslo. "Kde jsi? Přijedu tě vyzvednout." "Předseda Shaw?" ozval se nadšený hlas, "Jak to, že sis vzpomněl, že mě hledáš?" "Nemáš z toho radost?" "Ale ano, omdlím štěstím. Předseda Shaw, jsem v…" Julián se zamračeně zavěsil. Ano, to by měla být správná reakce. 'Zuzano, myslíš si, že jsi nenahraditelná? Beze tebe budu jen bezstarostnější.' Julián pak odjel. Mezitím se Zuzana neustále dívala na hodinky. Už bylo půl sedmé, ale klient nikde. Když už se chystala poslat e-mail s potvrzením času schůzky, ozval se jemný hlas: "Slečno Shelbyová, už jste čekala dost dlouho." Zuzana zvedla hlavu a její oči našly muže stojícího vedle ní. Nemohla uvěřit svým očím. Byl to on! Jak to, že to byl on!? "Slečno Shelbyová, není příliš zdvořilé takhle zírat na mého snoubence." Dívka se zasmála a koketně se obrátila k muži vedle ní. "Miláčku, jsi příliš charismatický. I slečna návrhářka je tebou přitahována." Muž se na ni usmál. "Nehraj si." Potom se podíval na Zuzanu. "Slečno Shelbyová, Mandy je někdy hravá. Prosím, neberte si to k srdci." Byla to vřelá slova, ale s odtažitým tónem. Hýčkání a štědrost kdysi patřily jí, ale nyní patřily jiné ženě. Ten muž stojící před ní byl Lukáš Jenkin, muž, který porušil svůj slib. Pod stolem Zuzana pevně sevřela ruce. Kromě Lukáše byla Mandy Ainsleyová také známá. Mandy už dlouho něco cítila k Lukášovi. Zpočátku, když byla Zuzana s Lukášem, Mandy využívala vlivu své rodiny, aby ji trápila. V té době ji Lukáš vždy bez váhání chránil a bránil. Nyní se Lukáš na Zuzanu díval, jako by byla cizí, ale při pohledu na Mandy byl plný lásky. Navzdory tomu, že se její srdce cítilo, jako by bylo roztrháno na kousky, dokázala se usmát. "Nemusíte se bát. Slečna Ainsleyová… je roztomilá." "Vidíš, slečna Shelbyová říká, že jsem roztomilá. Ty si pořád stěžuješ," pokračovala Mandy v koketování s Lukášem. Lukáš se na ni jen usmál. Jeho úsměv byl známý, a přesto cizí. Zuzanu bolelo srdce. "Slečno Shelbyová, je to takhle. Lukáš a já se brzy bereme, takže jsem si vás najala, abyste navrhla naši novou ložnici. Víte, každá dívka sní o dokonalé svatbě a já musím mít i dokonalou ložnici. Proto jsem vás požádala o změnu návrhů. Nesnažím se vám dělat potíže. Jen…" Mandy neustále mluvila. Zuzana nevěnovala pozornost tomu, co říkala, a nemohla si pomoct a dívala se Lukášovým směrem, jak jí srdcem proudily nespočetné emoce. Vypadalo to, že zhubl. Vypadal však energicky. Možná se dobře zotavoval. "Slečno Shelbyová." Lukáš se zamračil. "Mám něco na obličeji?" "Ne." Zuzana se rychle podívala dolů. Lukáš se obrátil k Mandy. "Mandy, musíme změnit návrháře?" Mandy se zasmála a tiše řekla: "To je v pořádku, slečna Shelbyová má úžasné schopnosti. Chci, aby to navrhla ona. Miláčku, můžeš nás na chvíli opustit? Potřebuji si se slečnou Shelbyovou promluvit soukromě." "Jasně." Lukáš vstal. Dokonce se na Zuzanu varovně podíval, než odešel. V tu chvíli byly Zuzaniny pocity nepopsatelné. Jasně věděla, že na ni Lukáš úplně zapomněl, ale před jejich setkáním v jejím srdci zářil paprsek naděje. Nemohla však uniknout brutální realitě. V Lukášově srdci po ní nebyla ani stopa. Náhle ji zesměšnil hlas: "Slečno Shelbyová, bolí vás srdce, že?" Zuzana se podívala na Mandy. V tu chvíli byl Mandyin andělský úsměv, který používala před Lukášem, pryč a byly odhaleny její zlé tesáky. "Ty… ty jsi to všechno udělala naschvál! Naschvál jsi mě jmenovala, abych navrhla tvůj pokoj, naschvál jsi požádala o setkání a naschvál jsi požádala Lukáše, aby…" Zuzana zatnula zuby. Když se Mandy zasmála, v jejích očích se objevil záblesk zloby, který se nedal skrýt: "Samozřejmě, že jsem to udělala naschvál! Minule, když tě Lukáš rozmazloval, jsi byla přede mnou tak arogantní, ale kdo by si pomyslel, že nehoda tě úplně vymaže z Lukášovy paměti. Tsk, tsk, tsk, nezapomněl na nikoho ani na nic jiného, než na tebe. Proč by na tebe zapomněl? Myslím, že lidé, na které se snadno zapomíná, nakonec nejsou tak důležití." 'Lidé, na které se snadno zapomíná, nakonec nejsou tak důležití.' Zuzanu strašně bolelo srdce. Chtěla se oplatit, ale nemohla najít slova. Mandy měla pravdu. Kdyby byla důležitá, proč by na ni zapomněl? Při pohledu na Zuzaninu bolest se Mandyinýma očima mihla dávka potěšení. "Když měl nehodu a byl upoután na lůžko, byla jsem to já, kdo se o něj staral. Kde jsi byla ty? Takže, Zuzano, já si to zasloužím." Kde… byla ona? Zuzana byla mírně rozrušená. Když měl Lukáš nehodu, spěchala ho navštívit. Lukášovi rodiče ji však zastavili venku. Zuzana si stále pamatovala jejich ostrá slova. "Jsi s Lukášem jen kvůli penězům Jenkinsovy rodiny, že? Náš syn už na tebe zapomněl, tak prosím okamžitě odejdi."