V autě se Susan nemohla ubránit a otočila hlavu, aby se na Juliana podívala. „Co na mě zíráš? Mám snad na obličeji kytky?“ zeptal se Julian. „Ne, ne…“ Susan zamávala rukou. Po chvíli se na Juliana znovu podívala. „Susan, jestli s tím nepřestaneš, nebudu se moct soustředit na řízení,“ řekl Julian mírně podrážděně, „prostě se zeptej, na co se chceš zeptat.“ Susan si odkašlala a pak se tiše zeptala: