**Tristanův pohled** Cris si sedla, nervózní, jak se na ni sluší. Ani nevím, kdy naposledy jsem k ní byl takový. Pochybuju, že udělala něco špatně, když byla mladší, abych na ni uvolnil svůj hněv. Seděla zpříma, s očekáváním se na mě dívala. V očích měla ten smutek. „Kdo ti dal právo říkat Maggie o našem doktorovi a osobních věcech?“ zeptal jsem se. „Nikdo.“ podívala se na stůl před sebou. „Kolik