Elonin pohled Sbalila jsem si věci, protože jsem s esejí skončila. Zavřela jsem knihu, do které jsem psala, a nechala ji na konferenčním stolku. Crislynn zavřela svou knihu a sbalila si ji do batohu. Měla jsem obavy o pana Cranea, protože jsem viděla, jak četl Crislynninu esej, a něco se v něm změnilo. Věděl ale, že jsem to viděla. Vstala jsem z podlahy a Crislynn si s někým psala na telefonu. Podívala jsem se směrem ke kuchyni a viděla jsem pana Cranea sedět u jídelního stolu. Projížděl si telefon, jeho výraz byl neutrální. Já bych si nedokázala udržet klid, když už jen čtení o někom, koho jsem ztratila, mě zarmoutilo. Chybí mi máma, ale ne tolik. Někdy uroním slzu, ale byla jsem malá, když zemřela. „Můžeš si sednout ke stolu,“ řekla Crislynn. Váhala jsem, protože tam seděl pan Crane a moje zamilovanost do něj se nějakým způsobem zvýšila. Zhluboka jsem se nadechla a našla odvahu přejít do kuchyně. Jak jsem se přibližovala, pan Crane byl hluboce ponořený do svého telefonu. Když jsem vytáhla židli naproti němu, zaskřípala o podlahu a on se na mě podíval. Ty zelené oči mě uchvátily, a když jsem si myslela, že jeho pohled bude držet ten můj a zastaví mi srdce, sklopil svůj pohled zpět na telefon a já jsem se posadila. Teď jsem se cítila trapně, když jsem sepjala ruce na stole a neměla co dělat a telefon jsem měla v batohu. S úlevou vešla do kuchyně Crislynn. „Tati, chování u stolu,“ řekla. „Potřebuji jen odpovědět na tento e-mail a pak se ti budu plně věnovat.“ Podíval se na mě: „Oběma,“ Srdce se mi zastavilo, protože jeho pohled do mě pronikl, když to řekl, a pak příliš brzy byl zpět na svém telefonu. Polkla jsem, ale v krku jsem měla jako písek. Potřebovala jsem do těla nějaké tekutiny. „Tady máš,“ Cris postavila přede mě a před svého otce hroznovou šťávu. Šla zpět pro svou šťávu a vrátila se, když ji položila vedle mě na stůl. Zazvonil zvonek, „To musí být poslíček,“ spěchala z kuchyně a když jsem si vzala sklenici šťávy, viděla jsem, jak odložil telefon a vzal si také svou sklenici. Podívala jsem se na něj a on už na mě zíral, když jsme se napili a pak jsme ji současně položili zpět na stůl. Odkašlal si: „Prosím, neříkej Crislynn nic o tom, že jsem četl její esej,“ řekl. „Ehm,“ olízla jsem si rty a jeho pohled klesl k nim, sledujíc pohyb mého jazyka. „Slibuji, že jí nic neřeknu,“ odpověděla jsem a on se mi znovu podíval do očí. „Děkuji,“ řekl, když Crislynn vešla do kuchyně se dvěma krabicemi pizzy. „Tati, vím, jak moc miluješ pizzu, tak jsem objednala dvě a musíš mít hlad,“ položila obě krabice na stůl. „Hladovím,“ řekl, ale jeho pohled držel ten můj a já jsem nevěděla, jestli to dělá schválně, ale mohla jsem se také mýlit. Nikdy se na mě takhle nedíval. „Tati, musíš chodit častěji ven a ne kvůli práci… myslím rande,“ řekla Crislynn, když si sedla vedle mě, otevřela obě krabice a aroma zasáhlo můj žaludek a způsobil mu kručení. Začali jsme jíst a já jsem se snažila nedívat na pana Cranea. „Můj život rande se zastavil, a kdybych s někým randil, pak byste to věděly,“ odpověděl. Stále jsem se odmítala na něj podívat. „Jak to poznám?“ zeptala se. „Opravdu to chceš vědět?“ „Neptej se otázkou na otázku, samozřejmě, že to opravdu chci vědět,“ Cris tlačila dál. „No…“ Podívala jsem se na něj, jak se ušklíbl. V ruce držel kousek pizzy, protože jsem byla zvědavá, co řekne. Zkoumal tu pizzu. „Prosím, vyklop to, tati. Umíráme touhou to vědět,“ Proč mě do toho sakra zatáhla teď, protože se na mě podíval, stále se ušklíbaje. „Uslyšíte mě šukat ženu,“ Zakuckala jsem se, když jsem se dusila pizzou. „Tati!“ Sáhla jsem po sklenici šťávy a hltala ji, konečně jsem mohla znovu dýchat. Cítila jsem, jak mi Crislynn plácá po zádech. „Vidíš, co jsi Eloně udělal?“ „Jsi v pořádku?“ zeptal se, když jsem položila sklenici. Už se nešklíbil, ale byl starostlivý. „Ano, jen mi to zaskočilo,“ řekla jsem, ještě jsem kašlala, než jsem pokračovala v jídle a odvrátila pohled. „No, brzy to budeš dělat a já o tom klidně můžu mluvit.“ řekl a mé oči se znovu setkaly s jeho. Žvýkal a já jsem sledovala, jak se mu pohybuje ohryzek, když polkl. „Pochybuji, že to Elona brzy udělá. Je to zatracená světice,“ Otočila jsem k ní hlavu, protože teď diskutuje o mně. „Cris, tohle je o tobě a tvém otci, ne o mně,“ Uchechtla jsem se a cítila jsem, jak mi do tváří stoupá horko a teď už musí být červené. Teď tady je věc s panem Cranem a Cris. Mluví tak, jak chtějí, a já jsem stále uctivá ke svému otci. Ale milovala jsem i jejich druh vztahu, ne že by můj vztah s tátou byl nějaký jiný. „Brzy se Elona také oddá sexuálním věcem.“ Když jsem se na něj podívala, pozorně mě sledoval. „Bude experimentovat a některé věci se jí mohou líbit.“ Bylo to, jako by mě v tuto chvíli náš oční kontakt táhl k němu, jako bychom byli jen my dva. „Jím, tati, další téma,“ vytrhl se z transu a vzal si ubrousek, otřel si ruce a ústa, než mu na stole zazvonil telefon. „Nemůžeme se jen v klidu najíst, aniž by tě v době večeře otravovala tvá práce?“ zeptala se Cris. „Promiň, musím to vzít,“ řekl, když vstal a odešel. Cris si povzdechla: „Vždycky to dělá.“ „Pohřbívá se v práci, protože to znal od tvé matky…“ Zastavila jsem se, abych neřekla nic víc. „To je v pořádku, můžeš o ní mluvit. Vím, že se pohřbil v práci od té doby, co zemřela. Jsou to tři roky a je na čase, abych ho začala slyšet s někým šukat, alespoň pak budu vědět, že mě poslechl a s někým randí,“ její ramena klesla. Jak moc chci být tou osobou, se kterou šuká, vím, že se to nikdy nestane. „Ve správný čas bude. Už se stmívá a já musím domů,“ řekla jsem, když jsem vstala: „Děkuji za pizzu,“ řekla jsem. „Ráda tě mám nablízku,“ řekla: „Příště bychom měly tábořit venku na dvorku, než se příští rok rozejdeme a vydáme se na naši další životní cestu,“ řekla. „Stejně budu chodit, ať se děje cokoliv,“ ujistila jsem ji. Šla jsem si sbalit věci a odešla. Příští rok půjdeme každý svou cestou s našimi vybranými obory studia. Srdce je mi smutné, protože možná nebudu vídat pana Cranea tak často, i když bydlí přes ulici ode mě. Ale s panem Cranem, který je vždy zaneprázdněn, si nejsem tak jistá. Čas od času by přišel k nám domů posedět s mým tátou, protože jsou také přátelé. Takže doufám, že ho tu budu vídat častěji.