Elonin pohled Pomalu jsem scházela schody, když se na mě pan Crane díval. Usmíval se na mě a srdce mi bušilo jako o závod. Jen doufám, že mi přinesl jen tu knihu a pak odejde, protože teď je mé tajemství venku. Už takhle je to pro mě dost trapné. "Pojď dál," řekl mu můj táta. Ne, to jsem nechtěla. Sakra! "Skvělé," odpověděl pan Crane a vstoupil do domu ve svém černém obleku, ze kterého jsem málem