Wren držel telefon, jeho výraz temný jako bouřkový mrak. Vztekle vyrazil, když zaslechl poslední větu od Carlisle, a kopl do nedalekého stolu. Váza na něm se s hlasitým třeskem zřítila na podlahu a střepy se rozletěly všude kolem. Na rtech mu pohrával hořký úsměv, když zavrčel: "Co je ona? Rozmazlené děcko? Nemá snad nohy, aby se tam dostala sama?" "Wrene!" Carlisleův hlas na druhém konci hovoru v