„Promiň, teto Katrino. Je to všechno moje vina, že jsem tě do tohohle svinstva zatáhla.“ Clara sklonila hlavu a její hruď zaplnila chmura. Katrina si opatrně nanesla krém na popáleniny na Clářinu paži. Povzdech jí unikl z rtů, když sledovala, jak se Clara utápí v sebekritice. Řekla: „To já jsem k ničemu. Kvůli mně jsi dřív trpěla.“ Katrina a Carlisle kdysi žili klidným životem. Myslela si, že ji Carlisle upřímně miluje. To trvalo, dokud Clářini rodiče, Katrinina biologická sestra a švagr, nezemřeli. Clara tak neměla nikoho jiného, na koho by se mohla spolehnout, kromě jí a Carlisle. Za boží milosti, osud tomu tak chtěl. Jenže podnikání, které s Carlisle založili, se v té době také potýkalo s problémy. Tehdy se k ní Carlisle začal den ode dne chovat chladněji. Aby udržela podnikání, které Clářini rodiče zanechali, a vychovala Claru, Katrina neměla jinou možnost, než těžkosti snášet. Usilovně pracovala na udržení míru v rodině Zachmanových. Ten klid trval až do doby před čtyřmi lety, kdy Carlisle přivedl domů Shirley a Ivy. Tehdy Katrina uviděla nápadnou podobu mezi ní a Shirley. Konečně pochopila, že si ji Carlisle vzal jen jako náhradu za Shirley. Jak praví staré české přísloví, *podobné si vránu sedá*. Stejně tak se její dny v rodině Zachmanových staly nesnesitelnějšími, když se Shirley nastěhovala. Katrina potlačila hořkost, která v ní vřela, když obvazovala Claru. „Jsi si jistá, že teď, když máš zraněnou ruku, můžeš pokračovat v tvorbě umění?“ Clara přikývla a nuceně se usmála. „Neboj se, teto Katrino. Skoro všechno, co potřebuju, mám připravené. Stát se slavnou umělkyní a uspořádat národní uměleckou výstavu bylo poslední přání mé matky. Já to dokážu.“ „Dobře tedy.“ Katrina váhala, ale brzy se zeptala: „Řekla jsi Wrenovi, že jedeš do zahraničí?“ Clara ztuhla, než v tichosti sklonila hlavu. Katrina uklidila lékárničku, postavila se a lehce poplácala Claru po rameni. „Wren tě vychovával sám celá ta léta. Bylo by nejlepší, kdybys mu to jednoho dne řekla.“ „Dobře,“ zamumlala Clara. Poté Katrina odešla s lékárničkou. Clara se převlékla do čistého oblečení a právě otevřela dveře do své ložnice. V tom uviděla Wrena, který se chystal vstoupit do svého pokoje, a Ivy, která šla vedle něj. Wrenův pohled přejel přes obvaz na Clářině paži. Pak se zastavil. „Jsi zraněná?“ Instinktivně se vrhl dopředu, chtěl ji chytit za ruku a prohlédnout si ji zblízka. Clara si rychle schovala ruku za záda a vyhnula se Wrenovu doteku. Její jednání způsobilo, že se ona i Wren překvapeně zastavili. Neodvážila se Wrenovi pohlédnout do tváře, když tiše odpověděla: „Jsem v pořádku.“ Ivy měla také obvázanou ruku. Protočila nad Clárou očima a předstírala šok. „Kopíruješ mě, abys přiměla svého bratra, aby se o tebe staral, Claro?“ Wrenův výraz se právě v tu chvíli zakabonil z Cláry zklamáním. Wren Claru tolikrát zklamal, že se postupně přestala cítit smutná. Nevysvětlovala se a ani si to nepřála. Wren by jí stejně nevěřil. Ignorovala svou bolavou hruď, když vzhlédla k Wrenovi. „Wrene, přemýšlím o tom, že se přestěhuju do zahra—“ Ivy vykročila vpřed, objala Wrenovu paži a našpulila rty. „Chci ti být blíž, Wrene! Mohl by ses přestěhovat nahoru?“ Odkdy se Clara nastěhovala do této vily, bydleli ve třetím patře jen ona a Wren. Wren si speciálně najal někoho, aby navrhl její ložnici. Měla nejlepší osvětlení v celé vile a byla největší ložnicí. Na druhou stranu, Wrenův pokoj byl naproti Clářinu. Vybral si ten pokoj tehdy pro snadnější péči o Claru. Nyní se zdálo, že je ten správný čas, aby Clara přenechala svou ložnici Ivy, budoucí hlavě této domácnosti. „Ten zbývající pokoj je příliš malý. Nechci, abys se tam necítila nepříjemně.“ Wren se zamračil. „Říká mi to schválně? Chce, abych byla ohleduplnější a hned přenechala svůj pokoj jeho budoucí nevěstě?“ přemýšlela Clara. Nemohla si pomoct a zkřivila rty v hořký úsměv. Cítila se sebedestruktivně a osaměle. Bez ohledu na to řekla: „Ráda bych se přestěhovala dolů, Wrene.“ Wren a Ivy nečekali, že to Clara řekne. Zatímco se Ivy rozzářily oči radostí, Wrenovo zamračení se prohloubilo. Ivy se bála, že Wren odmítne, a tak ho předběhla. „Myslíš to vážně, Claro? Můžu mít tvůj pokoj?“ „Jo.“ Clara přikývla. Bydlela pod střechou rodiny Zachmanových jen jako jejich adoptivní dítě. Jaké právo měla zasahovat do přidělování pokojů ostatním? Wren se cítil nesvůj poté, co viděl Claru tak mlčet. Vykročil vpřed a chtěl něco říct, ale Ivy ho zadržela. „Panebože, Wrene! Jsi takový starostlivý starší bratr. „Clara už je starší. Navíc, ty a já se brzy zasnoubíme. Musí se cítit trapně, když s tebou žije v takové blízkosti. Měl jsi Claře pomoct přestěhovat se do jiného pokoje už dávno!“ Poté, co poučila Wrena, Ivy se na Claru široce usmála a ukázala své perličkové zuby. „Souhlasíš, Claro?“ Wren se na Claru podíval s ponurým výrazem. „Dělej si, co chceš,“ řekl, než vstoupil do svého pokoje. Clara udržela své emoce pod kontrolou a chtěla odejít. Ivy jí však zablokovala cestu. Ivy se ušklíbla: „Jsem tak ráda, že jsi udělala první krok a nabídla výměnu pokojů, Claro. Wren byl ve stresu z toho, jak tě o to požádat. Je trapné mít tě vedle, když chceme být v noci trochu intimní.“ Předstírala, že je z toho zahanbená, když to říkala. Nicméně, provokativní arogance v jejích očích byla nezakrytelná. Clara se najednou cítila vyčerpaná. Bylo to, jako by její tělo bylo prázdnou skořápkou a nic v ní už nemohlo vyvolat žádné emoce. … Clara měla za půl roku promovat. Poté, co včera večer souhlasila s Katrininým návrhem, Katrina to dnes ráno oznámila škole. Takže, jakmile dnes Clara dorazila do školy, hladce dokončila proces přestupu. Protože bylo ještě brzy, Clara chtěla pozvat svou kamarádku ven, aby se trochu pobavily. Bohužel, její kamarádka byla dnes zaneprázdněná, takže si místo toho udělaly plány na zítra. Po příjezdu domů si Clara všimla, že hospodyně Zachmanovy rezidence stěhují věci dolů. Okamžitě poznala, že stěhují její věci. Clara šla ke dveřím své ložnice a viděla, že jsou dokořán otevřené. Všechno uvnitř jejího pokoje bylo v nepořádku. Uvnitř stála Ivy arogantně, jako by ona velela. Instrukce hospodyním dávala, aby všechno hned vystěhovaly. Hospodyně se chystala opustit pokoj s Clářinými věcmi. Právě tehdy uviděla Claru stát venku ve dveřích. Její tvář mírně zbledla panikou, když vyhrkla: „S-slečno Salfordová.“ Teprve potom si Ivy všimla Clářiny přítomnosti. Přesto pokynula hospodyním, aby pokračovaly ve stěhování Clářiných věcí. Poté si nasadila přátelské chování a přiblížila se, aby ji chytila za ruku. Usmála se a prohlásila: „Ach, jsi zpátky, Claro. Doufám, že se nezlobíš, že jsem začala stěhovat věci dřív, než jsem dostala tvůj souhlas.“ Clara ignorovala to první. Místo toho sledovala, jak hospodyně pokračují ve stěhování jejích věcí poté, co obdržely Ivynin pokyn. Její hruď se při tom pohledu sevřela. Wren Claru tak rozmazloval, že ani Carlisle nemohl vstoupit do jejího pokoje bez jejího svolení. Přesto tady byla Ivy, která stěhovala její věci, aniž by se obtěžovala ji informovat. Cláře se zdálo, že Wrenova zaujatá láska k Claře sahá hluboko do morku kostí. „To je v pořádku. Stejně bych si dřív nebo později musela věci přestěhovat,“ odpověděla Clara se skloněným pohledem. Ivy na Claru zírala a záměrně se ji snažila vyprovokovat tím, že se chlubila: „Je to všechno Wrenova vina. Řekla jsem mu, že není kam spěchat, ale on by neposlouchal. Říká, že mě chce vidět každé ráno jako první. „Není nejhorší, že nebere v úvahu tvé pocity? Je to přece tvůj bratr! Jak mohl být tak necitlivý?“ Clara si pomyslela: „Protože si veškerou svou ohleduplnost schoval pro tebe. Takže proto se to děje – nemohl ani počkat, až uplyne půl dne.“ Při té myšlence se sebedestruktivně stáhla rty. Stáhla Ivynin stisk ze své paže a bezeslovně zamířila dolů. Její věci ležely v nepořádné hromadě na konci chodby dole, kde byla malá místnost se špatným osvětlením. Už nechtěla přemýšlet o tom, kdo se rozhodl dát jí tento pokoj, protože brzy odjede. Clara si uložila své věci. Poté umístila všechno, co jí Wren dal za posledních pár let, do skladu vedle její nové ložnice. Předpokládala, že Katrina ty věci Wrenovi vrátí, až odejde. Odmítla si je vzít s sebou do zahraničí, stejně jako se smířila s tím, že pro ni a Wrena nebude žádná budoucnost.