Klára na Wrena zírala s úžasem, jako by ho poznávala poprvé. Nikdy by nečekala, že ten samý člověk, který vyzdobil ateliér a najal slavného učitele jako povzbuzení k naplnění jejích snů, by takhle uvažoval. Klára se nemohla ubránit smíchu, ale slzy jí nekontrolovatelně stékaly po tvářích. „Takže všechno, co jsi v minulosti řekl a udělal, byla jenom přetvářka? Jasně, můžeš se rozhodnout, že mě nezachráníš a vybereš si Ivy místo mě. Ale nemusíš mě takhle ponižovat a shazovat moje sny! Nebo jsem pro tebe tak nesnesitelná?" Slzy jí rozmazaly vidění, takže Wrena pořádně neviděla. Vlastně Wrena nikdy neviděla takového, jaký je. Nemohla poznat, která verze Wrena je jeho skutečné já. Wrenův výraz postupně zchladl a jeho pohled byl plný zklamání. Vstal a polovina jeho tváře byla ve stínu, takže jeho výraz působil mimořádně chladně. „Promluvíme si, až se uklidníš. Ale Kláro, nejsem povinen tě zachraňovat, že ne? Neměla by sis na nikom vybíjet vztek." Klára se na Wrena podívala s sarkastickým úsměvem. „Takže si to vážně myslíš." Wrenova návštěva byla motivována výhradně obavou, že se Klára bude na Ivy zlobit kvůli tomu, co se té noci stalo. V tu chvíli měla Klára pocit, jako by v jejím srdci byla obrovská díra. Pozorovala Wrena a nemohla v něm najít tu náklonnost, kterou k němu dřív cítila. Místo toho jí připadal jako cizinec. "Měl bys odejít," řekla Klára, než zavřela oči a otočila se na bok. Wren s nečitelným výrazem chvíli zíral na její záda, než se otočil a odešel. Katrině se na té nehodě něco nezdálo, ale nikomu o tom neřekla. Tajně to vyšetřovala a zjistila, že někdo tu noc manipuloval s lustrem. Katrina se otřásla, když získala důkaz. Byla tak nervózní, že vynechala večerní schůzku a odjela zpátky do vily. Jakmile Katrina vstoupila do vily, uviděla Carlislea a Shirley tak blízko u sebe, že se málem líbali. Katrina prudce otevřela dveře, čímž je oba vylekala. Okamžitě se od sebe rozpačitě odtáhli. "Proč jsi zpátky?" Carlisle vypadal zmateně, ale jeho nelibost nad Katrinou, která je vyrušila, byla větší. Shirley se postavila a zbytečně vysvětlovala: "Prosím, nepochop to špatně, Katrino. Bylo mi nepříjemně v očích, tak se na ně Carlisle podíval." "Drž hubu!" Katrina na ni vyštěkla. Shirley poprvé slyšela Katrinu mluvit tak tvrdě. Byla na chvíli ohromená, ale okamžitě se cítila ukřivděně. "Omlouvám se, Katrino. Carlisle a já spolu opravdu nemáme takový vztah. Prosím, nepochop to špatně." Carlisle vyskočil na nohy a nespokojeně se na Katrinu zamračil. "Nebuď tak malicherná, Katrino! Chceš z toho udělat ošklivou scénu?" Potom se otočil, aby Shirley ujistil: "Neboj se. Můžeš jít napřed nahoru. Já si s ní promluvím." "Ona nikam nepůjde!" zařvala Katrina a hodila Shirley do obličeje důkaz se zvukem plácnutí. "Stála jsi za tou nehodou v hotelu? Snášela jsem všechno, co jsi mi udělala. Proč do toho musíš tahat i Kláru?" V Shirleyiných očích se objevil panický záblesk a rychle nasadila lítostivou masku. "O čem to mluvíš? Nevím nic o žádné nehodě v hotelu, o které se zmiňuješ." "Přestaň se vymlouvat! Mám tady všechny důkazy." Carlisle se na důkazy ani nepodíval, vtáhl Shirley do náruče a varovně se na Katrinu zamračil. "Už dost, Katrino! Tím to končí a nikdo už to nesmí zmiňovat." "Co to má znamenat, Carlislei?" Katrině přeběhl mráz po zádech. Nikdy si nepředstavovala, že by Carlisle bránil Shirley do té míry, že by zanedbával veškerou morálku. Carlisle byl naprosto netečný. "Klára si jenom poranila ruku a není to nic vážného. Moje rodina ji vychovala a já se o ni můžu v budoucnu dál starat, pokud to bude nutné. Kromě toho by ta tvoje společnost už dávno zkrachovala, kdyby nebylo mě. Radši si to pamatuj. Pokud budeš dělat další scény, podniknu vážné kroky." Poté, co Carlisle pronesl ta drsná slova, odvedl Shirley pryč a práskl za sebou dveřmi. Katrina, která zůstala sama v obývacím pokoji, cítila, jak se jí srdce propadá zklamáním. Poprvé ji napadlo, že by se měla rozvést. Katrina si uvědomila, že Klára možná měla pravdu – je čas, aby odešla od Zachmanů. … Od té nepříjemné konverzace Wren už nikdy nešel do nemocnice. Ivy však Kláru několikrát navštívila a šťastně se chlubila přípravami na svatbu. Ačkoli byla svatba kvůli Klářině hospitalizaci odložena, Wren tuto událost považoval za velmi důležitou. Od začátku do konce se do všeho zapojoval. Klára tím byla spíše netečná. Ve skutečnosti byla zaneprázdněna přihláškami na učitelku. Před několika dny Klára náhodou narazila na online dokument. Vysvětlovalo se v něm, jak obtížné je pro děti žijící v horských oblastech získat vzdělání. Chudoba a zastaralé znalosti způsobily nedostatek systematického vzdělávání mezi místními učiteli. Zároveň učitelé z moderní společnosti nebyli ochotni tam učit kvůli náročnému životnímu stylu. Účelem dokumentu bylo povzbudit diváky, aby se dobrovolně hlásili jako učitelé a přinesli dětem naději. Po zhlédnutí dokumentu se Klára rozhodla sama dobrovolně přihlásit v naději, že najde nový směr. Aniž by někoho informovala, Klára se na pozici přihlásila. Odpověď přišla téměř okamžitě a informovala ji, že byla přijata. Mohla se hlásit do práce, jakmile bude propuštěna z nemocnice. Klára to před Katrinou neskrývala. Jakmile byla Klářina přihláška přijata, řekla Katrině pravdu. Katrina nemohla snést, že by Klára měla snášet těžkosti v horské oblasti. Ale když viděla, jak je Klára odhodlaná, i když tolik zhubla, Katrina nenamítala. Potichu pomohla Kláře sbalit věci, zarezervovat letenku a zařídit další potřebné věci. Před propuštěním z nemocnice Klára zavolala Wrenovi. Zvonilo to nějakou dobu, než to někdo zvedl. "Wrene, zítra mě propouštějí. Zarezervovala jsem stůl v restauraci. Můžeš se se mnou najíst? Mám ti něco říct." Klára a Wren koneckonců žili spolu 15 let. Chtěla se s Wrenem rozloučit, než odejde. Wren bohužel její slova špatně pochopil. Dokonce si vzpomněl na Klářino vyznání a myslel si, že se nevzdala. "Kláro, varoval jsem tě, ne? Proč v sobě pořád chováš takové myšlenky?" varoval ji. Klára byla zaskočená a rychle vysvětlila: "To jsem neměla na mysli. Jenom se s tebou chci najíst a…" Bohužel spolkla slova "rozloučit se". Wren se dál nevyptával. Nakonec s jejími přáními souhlasil, což se zdálo být proto, že ho během hospitalizace neotravovala. … Následující den Klára čekala v restauraci téměř celý den. Wren se však neukázal. Když viděla, že už se blíží čas letu, Klára odjela s Katrinou na letiště. Cestou to vzdala a vytočila Wrenovo číslo. Když se hovor spojil, ozval se hlas Ivy. "Kláro, neříkej mi, že na Wrena pořád čekáš v restauraci. Bude se mnou celý den. Vůbec tě nechce vidět. Takže měj trochu důstojnosti a přestaň ho v budoucnu otravovat. Wren říká, že se budeme muset odstěhovat, pokud se nevzdáš. Chceš ho donutit, aby se vystěhoval z vlastního domu?" Klářino srdce se propadlo. Silně se kousla do rtů, ale slzy jí přesto stékaly z koutku očí. Ivy se Kláře nepřestávala posmívat. Klára už to nemohla snést a zavěsila. Ulevilo se jí, než s roztřesenými prsty poslala SMS. Napsala: "Wrene, přeju ti štěstí. Ode dneška zmizím z tvého života." V tu chvíli Kláru zaplavila vlna úlevy. Když přejížděly most, hodila telefon do řeky a přerušila veškeré spojení se svou minulostí. Před nástupem do letadla Klára dala Katrině své nové číslo a rozloučila se. S kufrem v ruce zamířila ke vstupu, aniž by se ohlédla.