Sáša zastavila v garáži rodičů; volala jí máma, že má přijet domů, že jí chtějí něco říct. Už tak měla v práci strašně stresující den a rozhodně nebyla připravená poslouchat jejich stížnosti na to, že ještě není vdaná. Už jim to tolikrát říkala, že se vdá, až přijde ten správný čas, i ona sama neví, kdy ten správný čas bude. Ve dvaceti šesti letech nemá ani žádný vážný vztah; no, sval to na chlapy, žádný z nich se nezdá být takový, jaký byl na začátku, a rozhodně se nechystá do sňatku z rozumu. Vystoupila z auta a obešla ho k verandě; stiskla zvonek a věděla, že si máma bude stěžovat, až otevře dveře a uvidí ji; bude říkat něco jako: "Co to proboha je? Kolikrát ti mám říkat, abys přestala zvonit, když sem přijedeš? Proboha Sášo, nejsi cizí člověk," usmála se a čekala na to. Dveře se otevřely a objevila se tvář její matky, zářivé blondýnky se světle šedýma očima; je jí prostě identická, až na to, že zdědila otcovy zlato hnědé oči, usmála se na už tak zamračenou ženu: "Ahoj, mami." "Sášo Whiteová, kolikrát ti mám říkat, abys přestala zvonit, dveře jsou ti vždycky otevřené," napomenula ji Andělika posté. Sáša se usmála; věděla, že to přijde: "Můžu dovnitř?" Andělika vypadala frustrovaně, jako by si chtěla vyrvat obličej, než zasyčela a vešla do domu a nechala dveře otevřené, aby ji následovala: "Je táta doma?" "Brzy bude, volal, že se zdržel na schůzce. Jak se teď daří firmě?" "Skvěle, bereme to všechno pěkně pomalu," odpověděla Sáša. Andělika se na ni otočila a Sáša si povzdechla; znala ten pohled: "Prosím, nezačínej teď, mami," zasténala. "Nezačínat co? Nic neřeknu. Jen si tam sedni a počkej, až táta přijde domů," řekla a vešla do kuchyně. Sáša hodila tašku na pohovku a vešla do kuchyně za ní: "Takže, co jsi mi chtěla říct, co to bylo, že jsi mi to nemohla říct po telefonu?" "Řekla jsem, počkej, až táta přijde domů, mladá dámo. Nevkládej mi slova do úst." Sáša přikývla a rozhlédla se po kuchyni, než popadla prkénko a začala krájet zeleninu. *** Mikuláš se po večeři usadil s rodinou; podíval se na svou dceru a usmál se: "Sášo, miláčku, skvělé zprávy." Sáša se nemohla ubránit úsměvu: "Jaké zprávy, tati?" "Obdrželi jsme velmi zajímavou nabídku," odpověděl. Sáša zamračila obočí: "Jakou nabídku?" "Teď poslouchej, mladá dámo, dlouho jsme o tom přemýšleli a uvědomili jsme si, že z toho budeš mít velký prospěch," vložila se Andělika. Sáša ještě víc zamračila obočí; o čem to mluví? "Nerozumím." "Já vím, že nerozumíš," usmál se Mikuláš, "obdrželi jsme žádost o ruku od rodiny, kterou nejméně očekáváš." Sáša se zamračila: "Žádost o ruku, pro koho?" "Co tím myslíš pro koho? Kolik máme dcer?" zeptala se Andělika zamračeně. Sáša si zoufale povzdechla: "Nemůžu uvěřit, co děláte. Opravdu si tolik přejete, abych se vdala, že musíte přijmout žádost o ruku? Mami, řekla jsem ti, že se vdám, až přijde ten správný čas." "No, ten čas je teď. Miláčku, věř mi, kdyby to byl někdo jiný, ani bych to nepřijala, ale ten mladý muž je muž k pohledání. Je spolehlivý, pohledný, respektovaný a ve všem, co si přeješ. Věř mi; poznám kluka, který se ti bude líbit, když ho uvidím, a tenhle se ti určitě bude líbit," usmála se Andělika zářivě. Sáša si podrážděně povzdechla, jestli něco její máma umí, tak je to chválit kluky, a nakonec budeš zklamaná, až je nakonec potkáš. "Nemůžu vám uvěřit." "Zlato, poslouchej mě; víš, že ti vždycky budeme chtít to nejlepší. Už jsme všechno spočítali a šance nejsou proti tobě. Bude o tebe dobře postaráno; nebudeš strádat," říkal Mikuláš. "Já teď nestrádám, tati," přerušila ho. "Já vím, že se o sebe dokážeš postarat, a ve firmě sis vydobyla své místo, já vím a jsem na tebe hrdý. Ale tohle, tohle je příležitost stoupat výš; nevíš, o kom tady mluvíme." "O kom?" Zeptala se. Andělika se usmála: "To se dozvíš, až ho uvidíš," řekla a Sáša protočila očima; je to dokonce záhadný chlapík. "Miláčku, poslouchej mě. Víš o té smlouvě Jacka a Jonese, po které už měsíce pokukuješ?" zeptal se Mikuláš a Sáši se rozzářily oči při zmínce o smlouvě, "oni ti ji zajistí a ještě víc." Co to sakra je? Která rodina jí může zajistit tu smlouvu a ještě víc? "Tati, nehraj si se mnou." Mikuláš se zasmál: "Oklamal bych tě, dcero má? Říkám ti poctivou pravdu." Sáša zamračila obočí: "Pokud mi to můžou zajistit a ještě víc, proč si vybrali mě za manželku?" "No, podle matky řekla, že dali synovi tři žádosti o ruku a on je odmítl, ale jakmile mu přinesli tu tvou, přijal ji." Andělika se usmála, že si její dceru vybrali nade všechny ostatní. Vybral si ji na první pohled? Znal ji nebo snad starou známost? Zajímalo ji. "Tak co říkáš? Přemýšlej o té dobré stránce, miláčku," dodal Mikuláš. Sáša si povzdechla; vždycky byla proti sňatkům z rozumu a tohle tady teď, co to je? "Především se musím s tím záhadným chlapíkem setkat, jestli se mi bude líbit, tak to přijmu, a jestli ne, radši na to zapomeňte." Andělika se usmála: "A já ti říkám, že se ti bude líbit." Mikuláš přikývl: "To je dobře, to je velmi dobře. Vždycky jsem věděl, že mám inteligentní dceru." Samozřejmě, že se mě teď bude snažit chválit, podlézavec, usmála se. Po několika dalších krátkých rozhovorech se Sáša vrátila domů a přemýšlela o záhadném chlapíkovi, který se měl brzy stát jejím manželem.