Michael seděl ve svém obývacím pokoji na invalidním vozíku a jeho oči neustále kontrolovaly čas. Už bylo 22:25 a Sasha se ještě nevrátila. Začínal se o ni bát, a aby toho nebylo málo, ani nevěděl, kde je. Ne že by to nemohl zjistit, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Už ji nebude sledovat, pokusí se nevědět nic dopředu, dozví se, kde je, jen když mu to sama řekne, a nechá ji hledat, jen když bude mít po