Krásná žena stála na balkóně, její noční košile se jemně vlnila v tichém vánku a měsíční svit osvětloval její tvář, na které se jediným pohledem dalo jasně vyčíst smutek. Její zářivě blond vlasy jí splývaly po ramenou jako vodopád, několik pramenů jí poletovalo ve vánku. Neustále se dívala na svůj telefon, který pevně svírala v ruce. Z jejích rtů se uvolnilo několik povzdechů, jak neustále čekala,