Ráno se Saša probudila a s překvapením zjistila, že pokoj jí není povědomý. Zamračila se a až pak si uvědomila, že je vdaná. No, těžko jí to vyčítat, když se neprobudila v náruči svého manžela. Manžel? Otočila se na druhou stranu postele, ale nebyl tam. Pak uslyšela zvuk tekoucí vody a věděla, že je v koupelně. Okamžitě vstala, šla ke skříni, vytáhla župan a přehodila si ho přes spodní prádlo. Vyšla z pokoje, sešla dolů a vešla do kuchyně. Propána, v téhle kuchyni se můžu ztratit, pomyslela si. Všechno bylo tam, kde mělo být, nic nechybělo. Je fakt dobré vdát se do bohaté rodiny, ne že by ona sama byla chudá, koneckonců žila velmi pohodlný život. Rozhodla se připravit snídani a rozhodla se udělat tu nejrychlejší, protože se už chystal odejít z domu, nebo ne? To se nedalo říct. Koneckonců, do práce nemůže jít, když je neděle. Udělala palačinky s omáčkou, nalila mu sklenici mléka a všechno uspořádala na jídelním stole, který byl dost velký pro deset lidí. Už se chystala jít nahoru, když uslyšela zvuk zavřených dveří a věděla, že schází dolů. Když se objevil na schodišti, měl na sobě černý oblek a pod ním bílou košili. Vlasy měl jako vždy učesané dozadu a mokré, kam jde? Pomyslela si, vypadal opravdu elegantně. Hodil aktovku na pohovku a natáhl se, aby si zapnul manžetové knoflíčky. "Dobré ráno," pozdravila Saša, ale on ji neslyšel, nebo předstíral, že ne. Kousla se do rtu a přešla k němu o něco blíž, "já ti pomůžu." Michael mlčel a pokračoval v tom, co dělal. "Udělala jsem snídani, doufám, že ti bude chutnat," usmála se. Michael už zřejmě skončil s manžetovými knoflíčky a jen se sehnul, znovu zvedl aktovku a šel ke dveřím. Saša byla šokovaná a sledovala ho, jak odchází. Zastavil se u dveří, aniž by se na ni otočil, "když dám pravidlo, očekávám, že bude dodržováno," s tím vyšel z domu. Saša dvakrát zamrkala a zírala na jídlo na jídelním stole. Cože? Nebyla včerejší noc sen? Jak má takhle žít? Jak je to možné? Co tím sakra myslí? Jak s ním může být vdaná, ale nic, žádná interakce, nic? Dobře, chápe to, je gay, ale to neznamená, že k ní musí být tak chladný. Co udělala špatně? Cítila, jak ji bolí hlava z přemýšlení, a rozhodla se nechat to prozatím být. Až se vrátí odkudkoliv, kam odešel, promluví si s ním. Podívala se na palačinky a povzdechla si, než je snědla. Šla nahoru, osprchovala se, oblékla se a rozhodla se projít si dům. Chodila po domě a nemohla si pomoct, ale myslela si, že opravdu potřebuje hospodyni, protože se o tohle sídlo sama rozhodně postarat nemůže, nebo už ji snad má? Dům byl nejen osamělý, ale i nudný. Přála si zavolat svým přátelům, ale nechtěla je vylekat, koneckonců se včera vdala. Zabíjela čas s telefonem a surfovala po internetu. Když ji malá obrazovka omrzela, přepnula na notebook. Štěstí se na ni konečně usmálo a den se chýlil ke konci, ale její manžel se ještě nevrátil. Udělala večeři a doufala, že se brzy vrátí a taky že ji sní. Sedla si na pohovku, připravená na něj čekat, ale nakonec na pohovce usnula. Znovu se probudila, podívala se na hodiny a bylo dvanáct v noci. Podívala se na jídelní stůl a jídlo bylo přesně tak, jak ho nechala. Že by se její drahý manžel ještě nevrátil, nebo co? Pocítila ostrou bolest v krku a zamračila se, ležela tam teď tak špatně. Vstala a šla k jídelně, chvíli se dívala na jídlo a vzdala se čekání na něj. Může se vrátit, kdy se mu zachce. Unaveně vyběhla po schodech a otevřela svůj pokoj. Šla k posteli a padla na ni jako kus dřeva. Otočila se na bok a zabořila se hlouběji do polštáře. Její oči se pomalu otevřely, ale jen proto, aby uviděly pár modrých očí, které ji sledují. S výkřikem vyskočila z postele, ale muž na ni jen chvíli zíral a otočil se k ní zády. Stála a zírala na ležící postavu na posteli a snažila se popadnout dech. Kdy se vrátil? Jak to, že neslyšela, že přišel? Proč ji nevzbudil? Nevěděl, že na něj čeká? Proč nesnědl jídlo a hlavně, proč ji tak vylekal? Skoro dostala infarkt. Opravdu na něj chtěla vychrlit všechny své otázky, ale když viděla, jak je k ní otočený zády, věděla, že bude mluvit do prázdna. Povzdechla si a vlezla zpět do postele a dívala se na něj. Poté, co se ujistila, že se k ní už neotočí, si povzdechla a otočila se k němu zády, než zhasla lampičku. Následující den se probudila a zjistila, že postel je už prázdná. Zkontrolovala čas a bylo už 8:15, jak mohla tak dlouho spát? Sešla dolů a jak se dalo čekat, už odešel z domu. Povzdechla si a vešla do kuchyně, kde si připravila talíř cereálií. Když skončila, šla se připravit do práce. Hledala klíče od auta a vzpomněla si, že s ním nepřijela. Vzala jeden z klíčů od auta, které viděla v jeho zásuvce, a sešla dolů. Když se dostala do garáže, stiskla dálkové ovládání klíče a odemklo se černé BMW. Nasedla a odjela do práce. Bude se o svého nového manžela starat, až se vrátí. Dojela do práce a zaparkovala auto. Vystoupila a její pracovníci byli překvapeni, že ji vidí. Nevdala se snad teprve v sobotu? Co tady dělá? To si myslel každý. Saša se na ně usmála. Samozřejmě, že věděla, co si myslí, ale co měla dělat? Její nový manžel včera nesnědl jídlo, které pro něj připravila. Také odešel z domu dřív, než se dnes ráno probudila, a navíc jí dal tři neuvěřitelná pravidla na jejich svatební noc. Smála se hlavně sama sobě, než vešla do své kanceláře. Sedla si a opřela si hlavu o opěrku hlavy. Měla zavřené oči. Zvládnu to? Zeptala se sama sebe znovu. No, manželství je ještě příliš mladé, možná se časem všechno usadí, doufala, možná se na ni štěstí usměje, řekněme, za čtyři až pět dní manželství. Povzdechla si a posadila se, aby pracovala na dokumentu, když se dveře její kanceláře prudce otevřely a vešly čtyři dámy. Podívala se na ně a usmála se, jsou to její pracovnice a také její kamarádky. Všechny spěchaly, aby jí pomohly, jakmile otevřela pobočku, a byly jí velkou oporou. "No, to mě podržte. Co tady proboha děláš?" zeptala se Marilyn s otevřenou pusou. "Není třeba se zase tvářit překvapeně, Marilyn, všichni jsme věděli, že je tady, proto jsme přišli," řekla Janet. Byla matkou dvou dětí, byla starší než Saša o několik měsíců, a proto byla nejstarší ve skupině. "Ale no tak. I kdyby jsi necestovala na svatební cestu, měla by jsi být aspoň ještě v posteli," řekla Agnes, matka tří dětí. Byla o rok mladší než Saša, ale vdala se, když jí bylo dvacet jedna. Agatha k ní hlavně přišla, chytila ji za hlavu a začala jí otáčet doleva a doprava a usilovně jí prohlížela krk. Když nenašla, co hledala, pokračovala k jejím prsům a ňadrům, načež si Saša okamžitě stáhla košili, "přestaň, co máme my, co nemáte vy?" protočila očima. Saša se usmála, "neříkám, že to nemáte, ale to, co hledáte, tam není." "Co tím myslíš, že tam není, takže žádné cucfleky?" zeptala se Agatha a ostatní dámy zalapaly po dechu. "Žádné cucfleky? Neříkej mi, že je Michael tak něžný milenec?" zeptala se Marilyn s úžasem. Agnes se na ni podívala a odfrkla si, "něžný milenec? To si nemyslím. I když vypadá chladně, jsem si stoprocentně jistá, že je v posteli divoký." "Podívej se na ni, jak to můžeš vědět? Strávila jsi s ním někdy noc? Viděla jsi ho vůbec někdy?" zeptala se Janet. "Samozřejmě," souhlasila Agnes. "Kdy?" "V sobotu, na jejich svatbě," odpověděla a všichni se zasmáli, včetně Saši. Bylo opravdu dobré mít přátele, kteří vás zbaví starostí. "Dobře, dobře, dobře, dost už bylo řečí. Pověz nám, jaká byla tvoje noc?" zeptala se Agatha a všichni se na ni otočili s dychtivýma očima. Saša si povzdechla a kousla se do rtu. Co jim má říct, že jí manžel vlastně dal v ložnici pravidla, nebo že vlastně šel hned po sprše spát? "Ehm..." "Víš co, tohle není to správné místo, kde o tom mluvit. Holka, dlužíš nám velký dluh," řekla Marilyn. "Oh ano, to ano," souhlasily ostatní. Saša se na ně překvapeně podívala, "cože?" "Neřídila jsi se pravidlem," řekla Janet a ona sebou trhla. Pravidla, další pravidlo? Pomyslela si. "Jaké pravidlo?" Zeptala se. Polovina její duše se bála, jestli jí dají těžké pravidlo jako Michael. "Všechny jsme se dohodly, že než se vdáme, uspořádáme si dámskou jízdu. Holka, připravila jsi svatbu za měsíc a nevzala jsi nás na naši dámskou jízdu. A my ji ještě chceme," vysvětlila Agnes a ostatní přikývly a dívaly se na ni.