Georgia vystoupila z auta a Steven odjel. Max stál před ní a usmíval se tak nějak nesměle, s rukama v kapsách. Za ním se oceánské slunce začínalo sklánět níž k obzoru a divoké oranžové a šarlatové barvy západu slunce se rozprostíraly po obloze. „Vím, že jsi ještě nevečeřela, a po tom vší tom šílenství dneška... myslel jsem, že by se ti hodila chvilka klidu.“ Georgia přišla rovnou k Maxovi a objala