Zeke Michelson si zapnul košili a snažil se nevnímat Clairein hlas v pozadí. Vůbec ho nezajímalo, na co si zase stěžuje. Byli tu jen pár hodin, takže jen Bůh ví, jak dokázala najít tolik věcí, na které si stěžovat. Navlékl si kravatu a upravil si ji, než si prohrábl stále ještě vlhké vlasy. „Ty mě vůbec neposloucháš, Zeke?“ kňourala Claire. „Ne,“ odpověděl a otočil se, aby si vzal sako. Upřel na ni pohled a vyzval ji, aby si na to stěžovala. Ale Claire sklopila oči a zavřela pusu. Její blond vlasy jí padaly do obličeje, jak seděla nahá na posteli. Na okamžik zvažoval, že se k ní vrátí, protože ta ženská věděla, jak používat své tělo, aby ho potěšila. Ale už teď byla příliš dotěrná; nechtěl jí dávat další nápady. Beze slova opustil její pokoj a ignoroval šokované pohledy, které se mu dostávaly od obyvatelek této koleje. Ale žádná z nich by se ho neodvážila nahlásit. Byl budoucí Alfa největší smečky v celé Americe. Jakmile na konci tohoto roku odpromuje, jeho otec odstoupí a učiní to oficiálním, protože už mnoha způsoby dokázal, že je víc než schopný. Když vyšel z budovy, našel své přátele opřené o jeho auto, kteří pískali na dámy, když procházely kolem, aby se usadily na svých kolejích. Většina z nich pravděpodobně skončí v jejich postelích, než skončí semestr. Zeke zavrtěl hlavou, odemkl auto a naskočil na sedadlo řidiče. „A jak se má naše budoucí Luna?“ Věnoval Mylesovi zničující pohled, než nastartoval auto. Claire nikdy nebude jeho družka a tenhle idiot to věděl. Zůstal s ní po celá ta léta jen kvůli pohodlí. Byl příliš zaneprázdněný na to, aby si zahrával s mnoha dívkami. Když sem nastoupil, už nesl mnoho povinností za smečku. Kromě toho už jeho otec zařídil vhodný sňatek, který dokonale vyhovoval jeho plánům. Bude spárován, než se stane Alfou. „Ty jsi s ní tentokrát vůbec mluvil?“ zasmál se Derek, když naskočil na sedadlo spolujezdce. Otočil svůj zničující pohled od Mylese k Derekovi, než vyjel z parkoviště. Zeke se zastavil nejdřív na Claireině koleji, než vůbec šel do svého přiděleného bydliště. Jejich tašky byly stále v kufru, protože spolu přijeli z letadla. Mít možnost to tady udělat bylo privilegium, které si každý student mohl dovolit po přežití dvou let v téhle díře. Do té doby se očekávalo, že znají důsledky porušení jakýchkoli školních pravidel. „Koukněte na to čerstvý maso,“ řekl Myles ze zadního sedadla. „To je upírka, ty debile,“ řekl Derek. „Neřekl jsem, že chci, aby byla moje družka,“ zasmál se Myles, stáhl okno a zavolal své obvyklé balící hlášky. Upírce se prodloužily tesáky a pak zavrčela, když projížděli kolem. „Můžeš mě kousnout kdykoliv, zlato,“ zavolal Myles. Zeke zavrtěl hlavou. Vyrůstali spolu a trénovali spolu, takže věděl, že Derek a Myles budou perfektní pro role Bety a Gammy, až přijde čas. Jen někdy zapomněl, že to, co se od něj očekává, je na jiné úrovni. Nikdy nemohl být intimní s jinými druhy, a to bylo tak zatraceně ironické, protože celým důvodem, proč byla Akademie založena, bylo, aby se všichni mohli naučit koexistovat. Nebylo to zakázané pro všechny ostatní, ale bylo to zakázané pro něj. Když projížděl kolem hlavní budovy, zachytil ve vzduchu vůni a přemýšlel, jaké ovocné jídlo se připravuje v kuchyních. Měli svou vlastní kuchyň a mohli si objednat jídlo, ale nemyslel si, že hlavní kuchyň někdy udělala něco, co by takhle dobře vonělo. Zhluboka se nadechl a zdálo se, že vůně obaluje všechny jeho vnitřnosti. Jeho vlk, Stín, se rozvinul a souhlasil s ním. Museli mít to, ať už to bylo cokoliv. Stín prakticky slintal. „Kolik je hodin?“ zeptal se. Možná si zajde na oběd do jídelny, aby ochutnal to úžasné jídlo dřív než kdokoli jiný. „Asi deset,“ odpověděl Derek. „Nebyl jsi v Claireině pokoji moc dlouho.“ „Byl jsi tam vlastně trapně krátkou dobu,“ ušklíbl se Myles. Protočil oči, když konečně dojel na své parkovací místo. Jako budoucí Alfa měl on a jeho vybraní Beta a Gamma také privilegium bydlet ve svém vlastním domě v obytných oblastech za hlavními budovami a ostatními kolejemi. V blízkosti byli i další Alfové a budoucí vůdci všech ostatních druhů, kromě upírů, kteří raději hnízdili na kolejích kvůli většímu prostoru. Než vystoupili z auta, zachytil nevítanou vůni a podíval se do zpětného zrcátka, aby viděl muže, který kráčel po jejich příjezdové cestě. Jeho vlk se snažil vynutit si cestu ven při té drzosti, kterou tenhle zrádce měl, aby vůbec ukázal svou tvář, ale on ho zatlačil dolů. Na Akademii platila pravidla a on je dodržoval tři roky. Nechtěl selhat teď, když byl tak blízko k tomu, o co tak tvrdě usiloval. „Mám se ho zbavit?“ zeptal se Derek přes myšlenkové spojení. „Ne. Já se s ním vypořádám.“ Vystoupil z auta a šel si stoupnout za něj, čekajíc, až se muž přiblíží. Necítil z nově příchozího žádný strach ani vinu, a to jeho vlka rozčilovalo nejvíc. Potřeba ovládnout tohohle nevýznamného blbce ho pohlcovala celé tři roky. „Vítej zpátky,“ řekl muž, když se zastavil v uctivé vzdálenosti. Rozumné. O kousek blíž by podlehl pokušení vytrhnout mu hrdlo. „Co chceš?“ zavrčel. „Ale no tak, Ezechieli. Všichni jsme tu přátelé,“ řekl ten blbec s úsměvem. Zaťal pěst, když cítil, jak se mu prodlužují drápy. „Nebyl bych dobrý soused, kdybych se nezastavil a nepozval tě na svou dnešní párty, abychom správně odstartovali semestr.“ „Radši bych si uřízl koule.“ Ten blbec se ušklíbl a pokrčil rameny. „Jak chceš, kámo. Jen jsem byl zdvořilý. Uvidíme se.“ A pak se otočil a ukázal mu záda, což smrdělo neúctou, protože mimo tohle místo nikdy neukazujete záda nepříteli. Cítil, jak se jeho vlk zmítá, připraven ukončit toho parchanta na místě. I když byl Jared také budoucí Alfa, jeho úroveň dominance byla hluboko pod jeho vlastní. Jared by nikdy nepřežil skutečný boj. Schovával se za pravidly akademie, která všechny ukolébala falešným pocitem bezpečí, a přiměla je věřit, že jsou na stejné úrovni. Derek a Myles si stoupli po jeho obou stranách a sledovali, jak Jared píská, když odchází z jejich pozemku. Na takovém místě, jako je tohle, byly jejich domy a koleje posvátné a platila pro ně stejná pravidla jako pro jejich domovská území. Všichni vetřelci byli vždy nevítaní. Pokud někdo nebyl pozván, bylo lepší se držet dál, protože na téhle škole existovaly i jiné způsoby, jak lidi potrestat, aniž by porušovali pravidla. Jared to věděl lépe než kdokoli jiný. „Ještě jeden rok, Zeke. Dostaneme ho,“ řekl Derek. Podařilo se mu Stína uklidnit a zatáhl drápy poté, co Jared opustil jeho území. Byl nasraný sám na sebe. Učili ho ovládat se už jako štěně, dávno předtím, než se Stín vůbec objevil a pokusil se ho zlomit. Pak se objevil takový malý sráč jako Jared a takhle s ním zatřásl, a všechno vyhodil oknem. „Dostaneme je všechny,“ dodal Myles zasmušile. Zeke poplácal svého Gammu po zádech, než se otočil, aby otevřel kufr. Myles měl stejně dobrý důvod přát Jaredovi a celé jeho smečce smrt. Dočkají se své pomsty. „Pojďme to všechno dostat do domu,“ řekl, když vytáhl některé z tašek. Jako budoucí vůdci k nim byli přiděleni Omegy, aby se starali o dům a pobíhali, kde byli potřeba. Nikdy je moc nevyužíval; nechával je na pokoji a oni mu nepřekáželi. Akademie se starala o prádlo a jídlo bylo dodáváno z kuchyně, kdykoli si to přál. Nepotřeboval, aby mu někdo vařil. Jeho Omegy byly vždy prvoročníci a většinou ho jen sraly tím, jak se ho bály. Alespoň budou mít dům na den nebo dva pro sebe, než se bude muset vypořádat se smradem strachu všude kolem. Vejdou do prostorného dvoupodlažního domu a svěží vůně naznačuje, že někdo před jejich příjezdem důkladně uklidil. Zkrčil nos. Mělo to všechny obvyklé vůně, ale z nějakého důvodu chtěl, aby vůně, kolem které projel, naplnila jeho domov. „Dneska si zajdu na oběd do jídelny,“ oznámil, když kráčel ke schodišti s taškami. „To, co dneska uvařili, vonělo dobře, a já mám hlad.“ „Nemyslím si, že dělají oběd takhle brzy, zvlášť první den,“ řekl Derek, který ho následoval. „Dneska jo. Necítil jsi to?“ Ohlédl se na své přátele a oni pokrčili rameny. „Dej nám vědět, až budeš připravený,“ řekl Myles, když se zastavil u dveří svého pokoje. Derek se zastavil u protějších dveří a on pokračoval až na konec chodby. Stín byl v něm stále neklidný, zjevně kvůli návštěvě Jareda. Běh před obědem by ho uklidnil. Zítra bude první formální den vyučování; musel se ujistit, že zůstane pod kontrolou. Teď, když byl tak blízko všemu, pro co tvrdě pracoval, se nemohlo nic pokazit.