Zeke se nervó v lesích za Jaredovým domem a frustrovaně zavrčel. To, co chtěl... To, co potřeboval, bylo na pozemku toho ptáka. Ta vůně byla tak silná, že se Shadow snažil přelézt hranici jako blázen. Obvykle měl svého vlka pevněji pod kontrolou, takže ho na vteřinu napadlo, že by se možná měl začít bát. Trvalo roky práce, než tu nestabilní bestii zkrotil. Ale ta vůně... V tomhle byl se Shadowem zajedno. Museli to najít. Takže se rozběhl zpátky ke svému domu a vešel zadními dveřmi. Myles a Derek byli v obýváku se skupinou dívek, které rozhodně nebyly vlčice. Ignoroval jejich tázavé pohledy, když kolem nich nahý prosvištěl. Vůbec ho nesralo, že se mu jeho vercajk houpe sem a tam před cizími lidmi. Jiní vlci by se o to nestarali, ale cítil, jak ho ty holky sledují, jako by byl jejich další jídlo. Derek ho našel, když si oblékal košili. „Někam jdeme?“ zeptal se. „Jen já.“ Nechtěl to rozvádět. Celá ta situace smrděla pokrytectvím, čehož si byl dobře vědom. Claire se jen zmínila o večírku a on byl připraven ji roztrhat. I teď ho pomyšlení na to, že půjde k Jaredovi domů, drásalo nervy. Stojí to za to? Musí vstoupit na nepřátelské území jen proto, aby zjistil, co je to za vůni? 'Ano,' řekl Shadow. Shadow skoro nikdy nemluvil, od té doby, co ho ovládl. Ale neměl čas se zastavit a přemýšlet o tom. Stejně na tom nezáleželo, protože se shodli. Půjdou na ten večírek. „Neříkej mi, že se vracíš ke Claire,“ řekl Derek. „Víš, že s tím tvůj otec nesouhlasí.“ Zamračil se na Dereka, když si uvazoval kravatu. Být vyslýchán o každém svém kroku mu nebude chybět, až se stane Alfou. Jeho otec si nějakým způsobem vždycky našel způsob, jak mikrořídit věci, i takhle z dálky. "Za boží milosti!" „Nechci se tě dotknout, ale ne, nejdu za Claire.“ „Tak proč se tak strojíš?“ Zeke se podíval na svůj odraz v zrcadle a zastavil se, když si uvazoval poslední uzel na kravatě. Sakra. Co to kurva dělá? Tohle je Jaredův večírek a on se obléká, jako by šel na rande. Neměl tušení, proč měl potřebu to dělat. Na Jaredově večírku by nebyl nikdo, na koho by chtěl zapůsobit; všichni byli členové jeho smečky nebo lidé, se kterými se spojili. Což znamenalo, že to byli všichni jeho nepřátelé. Což znamenalo, že by byl v menšině, kdyby šel sám. Ale i tak... Sundal si kravatu a našel džíny a tričko. „Zeke, jsi v pořádku?“ „Ano. Jen... mám hlad.“ Měl hlad jako vlk. Chtěl to, co mu takhle dráždilo chuť k jídlu. Chtěl to vdechnout. Olízat. Koupat se v tom. Chtěl to mít všude na sobě, kdyby mohl. Ta vůně pronikla do každé jeho části, skoro jako vůně kořisti na lovu. Nemohl přestat. Jeho myšlenky byly úplně zmatené, když si konečně přetáhl tričko přes hlavu a vyšel ze svého pokoje s Derekem těsně za ním. „Tak si něco objednej. Nemusíš teď ven, ne když jsou venku ti upíři…“ „Vím, co je venku,“ zavrčel a seběhl dolů po schodech. Prošel kolem vchodu do obýváku, kde už Myles bavil některé z těch holek. Ve vzduchu byl cítit silný pach chtíče, který kazil tu sladkou vůni, která se zdála být v každé jeho buňce. V momentě, kdy vyšel na čerstvý vzduch, ho ta vůně zasáhla znovu. Zhluboka se nadechl a zavřel oči. Do prdele, to bylo úžasné. Když znovu otevřel oči a podíval se směrem k Jaredovu domu, snažil se Shadowa zatlačit zpátky. Proměna by tam byla považována za akt války a následky by byly větší, než byl ochoten zaplatit. „Zeke… Tvoje oči, kámo,“ řekl Derek tiše. Znovu se zhluboka nadechl, než se podíval na svého přítele. Proč vypadal tak ustaraně? Byl známý tím, že má Shadowa pod kontrolou. Už je to roky, co... Odvrátil se od Dereka a začal scházet z příjezdové cesty. Všechno, co chtěl, bylo najít, odkud ta vůně pochází. Dneska nebudou žádné problémy. „Vrať se ke svým holkám. Nezůstanu venku moc dlouho,“ přikázal. Možná z něj to udělalo kreténa, protože Derek se musel podřídit, místo aby ho následoval. Ale nenechá nikoho, aby ho zastavil. Lidé mu uhýbali z cesty, když šel po Jaredově příjezdové cestě. Přestali mluvit, když se rozhlédl a snažil se najít zdroj. Ale tady venku to nebylo. Následoval tu vůni do domu a zastavil se hned u dveří. Ta vůně byla všude. Zamračeně ji sledoval do každé místnosti, než přišel do kuchyně. Omegy v kuchyni odložily to, co dělaly, a ustrašeně se stáhly. Nože zacinkaly o povrchy; podnosy spadly na podlahu. Zeke si jich nevšímal, když se díval na nabízené jídlo. Šťouchl do kusu steaku, který vypadal, jako by byl upečený k dokonalosti. K obědu měl jen pár soust svého pečiva, takže pohled na to maso by v něm měl vzbudit chuť k jídlu. Nic z toho nevonělo jako to, co chtěl, ale prakticky slintal, když tam stál. Hladový. Ale ne po tomhle jídle. Prohlédl si Omegy jednu po druhé, ale cítil z nich jen strach. „Co jste ještě uvařili? Co je to za vůni? Jako vanilka a něco ovocného,“ dožadoval se. Nezvedly hlavy, aby mu odpověděly. Zajímalo ho, jestli Jared nařídil svým Omegám, aby s ním nikdy nejednaly. Zamračeně obešel kuchyňský ostrůvek, aby si k nim stoupl. Shadow šílel, naprosto s ním souhlasil. Nebudou odmítnuti. „Řekněte mi, co jste ještě uvařili,“ zavrčel. Omega polkla, než řekla: „Tohle je všechno, pane.“ Necítil lež. Frustrovaně zavrčel, ustoupil a opustil kuchyň. Pokud to nebylo jídlo v kuchyni, muselo to být na jednom z hostů. Následoval tu vůni k široce otevřeným zadním dveřím, kde cítil Jareda a jeho smečku. Terasa byla plná lidí, kteří byli hluční a protivní a účastnili se věcí, o kterých věděli, že nejsou na kampusu povoleny. Ale Jared byl arogantní kretén, který vždycky porušoval pravidla. Selže jako Alfa. Pokud bude žít dost dlouho na to, aby se jí stal. Jeho nos ho nasměroval na místo někde u lehátek u bazénu. Nejprve si všiml, že se Jared něčemu směje. A pak si všiml jí. Malá žena s obrovským talířem jídla na klíně. Nemohl zabránit tomu, aby mu oči zářily, když se jeho tělo naplnilo nepopiratelnou potřebou ji znásilnit. Znovu se zhluboka nadechl a ta vůně ho málem srazila na kolena. Byla to ona. Vanilka. Náznak pomeranče se tak dokonale promísil, že jeho tělo začalo reagovat. A člověk. Uskočil zpět. Člověk? A pak Shadow řekl něco, co nedávalo smysl, ale přesto ho to naplnilo hrůzou. 'Moje.'