Ava necítila ani špetku ostychu, když hltala jídlo na svém talíři. Trefilo to přesně tam, kam mělo; do všech míst. Byla si jistá, že zasténala, když jí šťavnatý steak sklouzl do krku. Byl lepší než jakýkoli steak, který kdy jedla. Dobře, možná tenhle chlapík měl pravdu, když si nechal svou párty zajistit cateringem. Přestoupila na jeho víru. Kukla na něj zpod kšiltovky a zjistila, že ji sleduje, sleduje každý její pohyb. Jako vlk, jakým byl. Náhle si vzpomněla, kde je, a rozhlédla se po ubrousku. Ale nemělo to smysl. Stále jedla; bylo nevyhnutelné, že se tím celá umaže. "Omlouvám se. Utřu si obličej, až dojím," řekla. Vlk se zasmál, srdečný zvuk, který na ni upoutal ještě větší pozornost. Hosté na párty ji nepřestali sledovat od chvíle, kdy ji tenhle Alfa vyvedl ven. "Jez, jak chceš, Červená Karkulko. Jak vidíš, nikdo se tu s tím nesere." Když se rozhlédla, všimla si, že i když se na ni ostatní stále dívali, všichni se věnovali jedné velmi šokující činnosti za druhou. Četla o lidských párty už dřív a o tom, jak divoké dokážou být, ale zdálo se, že tihle lidé posunuli věci na úplně jinou úroveň. Když se podívala na lidi před domem, nikdy by si nepředstavila, že vzadu je plno prostopášnosti. Někdo někomu cucal krk u zdi. Všude byli polonazí lidé. A někteří dělali... Podívala se zpět na svůj talíř, než mohla vidět víc. Dojí svůj talíř a odejde. Tohle není místo pro ni. "Tvá tvář právě zčervenala stejně jako tvé vlasy," zahihňal se vlk znovu. "Jak se jmenuješ, Červená Karkulko?" "Omlouvám se," řekla, když se na něj podívala zpět. "Jsem Ava." Žije mezi vlky celý život, tenhle chlap nebyl první, kdo ji nazval Červenou Karkulkou v narážce na její vlasy a klasický příběh. "Jared," řekl vlk a natáhl ruku. Podívala se dolů na svou ruku a na tu omáčku, která z ní kapala. Měla použít ty nóbl příbory, které tam byly. Jared se znovu zasmál a sklopil ruku. "Přísahám, obvykle jsem civilizovanější než tohle. Jen jsem měl moc velký hlad." "Neměl jsi jídlo v lednici?" "Nic. A usnula jsem, takže myslím, že jsem zmeškala všechna jídla." Jared se zamračil nad něčím, co řekla; pak něco upoutalo jeho pozornost na terasu. Sledovala jeho pohled a uviděla toho nejúžasnějšího muže, jakého kdy viděla. Jared byl krásný, ale tenhle muž byl úplně jiná liga. Byl obrovský. I z téhle vzdálenosti mohla poznat, jak dobře je stavěný, jako by byl samý sval a ani unce tuku navíc. Jeho tmavé vlasy byly po stranách krátké a nahoře delší a byly rozcuchané, jako by právě vstal z postele. Její mysl sjela do kanálu tak rychle, že věděla, že pravděpodobně slintá. A pak ty oči. Možná to byl trik se světlem, ale zářily červeně. A díval se přímo na ni. Vypadal tak naštvaně, že jí přejel mráz po zádech a srdce se jí sevřelo. Měl kolem sebe auru nebezpečí, která ji donutila se krčit v židli. Už to zažila. Lidé ji vždycky nenáviděli na první pohled, protože byla člověk. Ale vidět ten hněv v chlapových očích ji zasáhlo víc než kdy jindy. "Jez, Červená Karkulko. Pak ti můžu ukázat, jak se paří," řekl Jared. S obtížemi odtrhla oči od chlapa ve dveřích. "Jindy? Musím se ještě připravit na zítra a přečíst si uvítací balíček." Jared se ušklíbl, jako by řekla něco vtipného. "Vím, že jsi si ještě nepřečetla pravidla, jinak bys tu nebyla," řekl. "Po dnešní noci se sem pravděpodobně nebudeš chtít vrátit. Jsi si jistá, že nechceš pařit, než ti skutečný život hodí kýbl studené vody na hlavu?" "Omlouvám se. Jsem ještě unavená. A já vlastně... nepařím," odpověděla. "To je škoda," řekl Jared s úsměvem. "Moc rád bych tě naučil, jak se paří." Ozvalo se tak hlasité, výhružné zavrčení, že se jí zježily chlupy na zátylku. Slyšela už podobné zavrčení dřív, těsně předtím, než vypukly rvačky, ale nikdy takové. Všichni ztichli a podívali se ke dveřím, kde ji ten muž stále sledoval. Pak se otočil a vešel zpět do domu. Jared se srdečně zasmál, čemuž vůbec nerozuměla. To zavrčení byla výhrůžka, jestli kdy nějakou slyšela. Nehodlala se zdržovat a nechat se chytit uprostřed vlčí rvačky. Ale pořád měla hlad. "Můžu si to vzít s sebou?" Ukázala na stále poloplný talíř na klíně. "Holky ti zabalí něco, co si dáš do lednice," řekl Jared, když vstal a vzal jí talíř. "Pojď." I když se jí nelíbilo, že jí takhle rozkazuje, věděla, že je to problém většiny Alf. Vstala a následovala ho, ignorujíc posměšky a chladné pohledy, které ji sledovaly. Jared byl milostivý, nakrmil ji, když měla hlad, ale nemyslela si, že by ho v brzké době znovu navštívila. Cateringové už plnily teplá a studená jídla do nádob, když vešli do kuchyně. Uvědomila si, že jsou pravděpodobně vlci a jsou spojeni s Jaredem, když už věděli, co je potřeba. Jakmile si umyla ruce a otřela ústa, jedna jí podala tašku. I když držela oči sklopené, Ava viděla, jak má zatnutou čelist, že se jí to nelíbí. "Zavezu tě domů," řekl Jared. Opět nedostala na vybranou, než ho následovat z domu. Zavedl ji do jednoho z aut, kolem kterých šla, a už jel po silnici, než se vůbec stihla připoutat. Cesta, která se pěšky zdála nekonečná, trvala jen pár minut. Uvědomila si, že mu neřekla, kde bydlí, ale zastavil přímo před její kolejí. "Děkuju. Za všechno," řekla a znovu se odpoutala. "Kdykoli. Jdi se připravit na zítra," zahihňal se Jared. "A hodně štěstí." Hodně štěstí? Proč by potřebovala štěstí? Jared se otočil a odjel, než se stihla zeptat. Povzdechla si, když nesla tašku ke své koleji. Ve srovnání s ostatními budovami se zdálo, že koleje Omega byly postaveny jako dodatek. Možná jim došly peníze poté, co se rozšoupli na ostatních kolejích. Vytahovala klíče z džínsů, když před ni někdo vystoupil. Ustoupila a uvědomila si, že je to ten naštvaný muž z párty. "Musíš odejít. Nejsi tu vítána."