🌿Lukášův pohled🌿 Její stěny mi svírají úd a já vydávám bolestný sten. Skláním se k ní a všímám si, jak se jí ty nádherné hnědé oči plní slzami. Skláním se, abych si opřel čelo o její, nenávidím se za to, že jsem jí způsobil bolest. Věnuji jí něžný polibek na rty. "Promiň, zlato. Kdybych to věděl, zpomalil bych," omlouvám se, rty se mi při mluvě dotýkají těch jejích. Slza jí vytéká z koutku oka a