🌹 Rosein pohled 🌹 Hluk z televize se rozléhal tichou oblastí. Opřela jsem se o pohovku a vykopla si nohy o stůl přede mnou. Můj pohled se soustředil na film, který se hrál na obrazovce. "Panebože!" vykřikla Lily, když se na televizní obrazovce objevil muž se speciálními efekty a maskou. Jeho zlověstný úsměv hleděl do duší diváků. Protočila jsem panenky a zívla. Tohle není děsivé. Plánovaly jsme strávit den spolu, ale protože Noel měl rande s Arthurem, byly jsme tam jen my dvě. Obvykle byla tak zabraná do Ashera, že si sotva našla čas přijít. Ne, že bych si stěžovala, bylo tak hezké vidět ji konečně šťastnou. Otočila jsem hlavu a podívala se na ni. Teplá nadýchaná světle růžová deka se rozvalila na jejím kulatém bříšku a já s úžasem sledovala, jak dítě kopal tak silně, že to vypadalo, jako by se jí mělo každou chvíli vytrhnout z masa. „Lily, myslím, že to dítě nemá rádo horory, mám jí pustit Naruta?“ zeptal jsem se a natáhl ruce, abych jí položil dlaň na břicho. Cítím lehký tlak na ruce a rty se mi roztáhly v úsměvu, když cítím její kopanec do mých rukou. Lily se zachichotá, což způsobí, že se mi ruka rozvibruje. „Říkáš to jen proto, že nenávidíš sledování hororů a hledáš výmluvu, jak se dívat na anime.“ Promluví, ale nevěnuje mi ani pohled, zatímco je fascinována obrazovkou před sebou. Povzdechl jsem si, měla pravdu. Stáhl jsem ruce a strčil je do misky plné popcornu, která stála mezi námi. Vzal jsem hrst popcornu a nacpal si jím pusu. Žvýkal jsem slanou, ale sladkou svačinku a přinutil jsem se dívat na televizi. Pustila film, ale já stále nevěděl, jak se jmenuje. Byl jsem ztracený případ. Podíval jsem se na toho takzvaného strašidelného muže a otřásl jsem se. Jeho herecké dovednosti byly špičkové, byl jsem sarkastický. „Vážně, Lily, nemyslím si, že je dobrý nápad dívat se na něco strašidelného. Jsi v posledním trimestru a zbývají ti už jen dva dny do termínu porodu. Co když z toho začneš rodit?“ zeptala jsem se znepokojeně. Byla opravdu nervózní a já vážně nevím, jak se chovat k rodící ženě. Odfrkla si a pak vykřikla velmi vysokým tónem. Ucukla jsem a ohromeně se na ni podívala. Slezla jsem z gauče a vyděšeně na ni zírala. „Co se děje, jsi zraněná, je miminko v pořádku?“ zeptala jsem se jí rychle a klekla si před ni. Položila jsem jí ruce na obě strany stehen a hledala jakékoli známky nepohodlí nebo bolesti. Podívala se na mě a zasmála se, než si setřela slzy, které jí stékaly po tvářích. „Promiň, Rose, jsem v pořádku. Jen mě trochu vyděsil ten strašidelný muž v televizi, to je vše.“ Vydechla, položila si ruce na břicho a začala ho konejšivě třít. Rozšířily se mi nosní dírky, když jsem podrážděně vydechla. Vstala jsem a svalila se zpátky na gauč. Ruce jsem měla založené, zatímco jsem zírala na televizi. Tohle měla být zábava a relax. Chyběl mi čas s ní. Nejenže byla kvůli těhotenství pořád unavená, ale já jsem byla pořád tak zaneprázdněná online kurzy. Dnes byl jediný den, kdy jsme spolu mohli trávit čas, aniž bychom se starali o cokoli jiného než o nás dvě. Ale tady jsem byla, dívala se na horor, který nebyl tak děsivý, a musela jsem na ni dávat pozor, se strachem, že začne rodit. Zatlačila se ještě víc do gauče a přitáhla si deku až k bradě. Její oči těkaly mezi obrazovkou a prázdnou chodbou, která se ztmavovala kvůli tmavnoucí obloze. Už se stmívalo a já si byla jistá, že každou chvíli se na ni Asher přijde podívat. Bylo krásné vidět tu syrovou lásku, kterou ti dva sdíleli. Při té myšlence Lily zazvonil telefon a oznámil jí, že dostala zprávu. Ucukla, než vytáhla telefon zpod deky. Na tváři se jí rozzáří úsměv, když si přečte, co jí dotyčná osoba poslala. O několik vteřin později má tváře zbarvené do ruda. Nakloním se, abych se podívala na toho, kdo ji zřejmě rozesmál a rozesmál. Mé oči prolétly zprávu a já se otřásla, když jsem si přečetla ta velmi nevhodná slova, která Asher poslal. Rychle se odtáhnu a přála si, abych mohla slova, která jsem právě četla, vymazat z hlavy. „Je to Asher?“ zeptala jsem se, i když jsem to už věděla. Na tvářích se jí prohloubí lehký ruměnec a ona přikývne. „Ano, přijede pro mě za deset minut,“ řekne tiše a položí telefon vedle sebe. Odfrknu si, protože moc dobře vím, proč pro ni přijel tak brzy. „Asher se od tebe, zdá se, dlouho nevydrží,“ poznamenala jsem a prázdně zírala na obrazovku. Tiše se zasměje a periferním viděním jsem viděla, jak zvedá ruku, aby si odhrnula pár pramenů vlasů, které jí spadly do obličeje. Její vlasy se už vrátily do původní barvy a za posledních pár měsíců narostly o pěkný kus. „Pořád se trochu chrání před tím, co se stalo, pořád si vyčítá, že se včas neozval a nezastavil je.“ Její hlas byl tak tichý, že jsem ji sotva slyšela. Srdce mě bolelo, když jsem věděla, o čem mluví. Pořád jsem nemohla uvěřit, jak zlí někteří lidé dokážou být, obzvlášť ke svému druhu, bylo to neuvěřitelně nechutné. „Přála bych si, abych se ti pokusila zabránit v odchodu, Lily. Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že to byla částečně moje chyba. Měla jsem v hlavě pocit, že je něco špatně, a přesto jsem tě donutila jít rovnou do nebezpečí.“ Zašeptala jsem a cítila, jak se mi při té vzpomínce svírá v krku. Stalo se to před sedmi měsíci, a přesto mi to připadalo, jako by to bylo jen před pár dny. Pamatuji si ten pocit hrůzy a strachu, když mi Asher zavolal a oznámil mi, že je Lily v nemocnici. Myslela jsem si, že jsem ten den ztratila svou nejlepší kamarádku a málem jsem se spojila s Noelem, abychom se pokusili vloupat do vězení a zabít Margaret a Shelly. Ale když Asher řekl, že je v pořádku a potřebuje jen stehy, cítila jsem jen úlevu, když jsme s Noelem spěchali do nemocnice, ve které byli. „Není to tvoje chyba, Rose, spíš moje, tehdy jsem byla moc naivní. Vždycky jsem se chtěla všem zavděčit, ale teď se starám jen o ty, kterým na mně a o život, který teď pěstuji v břiše,“ říká a položí si ruku na břicho. Otočím se k ní a sleduji, jak se jí na tváři rozprostírá krásný úsměv, koutky očí se jí svraští, protože její úsměv byl tak široký. Vypadala zářivě a zářivě, byl to opravdu příjemný pohled. Chystala jsem se jí odpovědět, když se vchodové dveře bytu otevřou a pak prudce zabouchnou. Dveře se zachvějí v pantech, když dovnitř vtrhne Noel. Odtrhnu zrak od Lily a sleduji, jak můj bratr dvojče vře, když jde na chodbu. Něco se nedělo. „Co se děje, Noele?“ zeptala jsem se a zastavila ho. Zastaví se, záda napjatá, když se pomalu otáčí. Asi si právě všiml, že jsme tady, a sklopil zrak. Lily se narovnala a s obavami se zadívala na Noela. Pomalu zvedl hlavu, oči měl zarudlé a tváře oteklé. Zvedl ruku, aby si setřel slzy, které mu utekly z tváře, a prudce se nadechl. „S Arthurem jsme se rozešli.“ Zaskřehotal.