🌹 Rose – pohled z její perspektivy 🌹 Srdce mě bolelo, když jsem sledovala svého bratra, vždycky tak veselého a optimistického, jak se trápí kvůli ztracené lásce. Netušila jsem, jak vážný a oddaný ten vztah byl. Byla jsem tak pohlcená studiem, že jsem si až teď uvědomila, že se Noel zamiloval, a okamžitě jsem cítila vinu za to, že jsem si toho nevšimla dřív. Odtrhne oči od nás a fascinovaně se zadívá na prázdnou stěnu. Zvedla jsem se z gauče, obrovská košile, kterou jsem měla na sobě, mi sahala těsně nad kolena, a opatrně jsem k němu přistoupila. Nikdy jsem Noela nemusela utěšovat po rozchodu, tohle bylo poprvé a zdálo se mi těžké přesně vědět, jak ho uzdravit. Uslyší mé opatrné kroky a otočí se ke mně. Kouše se do rtu, aby nepotlačil vzlyk. Jakmile jsem se k němu dostala, instinkty převzaly kontrolu a vtáhla jsem ho do objetí. Slabě jsem slyšela blížící se Lilyiny kroky a o sekundu později jsem cítila, jak nás obě objímá. Její obrovské břicho se nám tisklo na boky. Noel se otřásá tichým pláčem, když nás objímá zpět. Pak se odtáhne a zírá na naše téměř neviditelné tváře. V bytě se stmívalo a museli jsme rozsvítit světla. Natáhne se pro vypínač, který byl jen pár centimetrů od něj, a rozsvítí světlo. "Chceš o tom mluvit?" zeptala se Lily jemně. Prohlédla si ho a oči se jí začaly plnit slzami. Potichu jsem zasténala. "Těhotenské hormony." Natáhne se ke mně a plácne mě po paži. Sykla jsem, nečekala jsem to, a zamračila se na ni, cítila jsem bodnutí síly její ruky na mé kůži. Noel se tiše zasmál, ale stačilo to, abychom oba trhli hlavou zpět k němu, s úsměvy na tvářích, když jsme viděli, že už přestal plakat. Povzdychne si a pak si přejede rukou vlasy. "Zjistil jsem, že mě dnes podváděl." Zamručí, jako by ho ta myšlenka před chvílí nerozplakala. Podívala jsem se na Lily a bez přemýšlení jsem začala mluvit. "Dobře, vezmi kohoutek, nůž, pár pytlů na odpadky, ujisti se, že jsou černé. Měli bychom vzít taser?" Lily přikývne a odkulhá do kuchyně, aby přinesla to, o co jsem právě požádala. Podívala jsem se na Noela s otázkou. "Chceš nějaké suvenýry, nebo se toho máme prostě zbavit? Vsadím se, že ten kretén ječí." Vyjádřila jsem se a následovala Lily, aniž bych zůstala poslouchat odpověď, kterou mi chtěl dát. "Hej, Lily, vezmi taky pár těch rukavic, nechci jít do vězení." Křikla jsem za ní. Mírně se otočí, aby si mohla zvednout ruku k čelu v posměšném pozdravu. "A-ano, kapitáne." "Woah, woah, woah! Lidi, přestaňte, nejdeme ho zabít." Noel za námi spěchá. Rozhlíží se kolem sebe, jako by se bál, že nás někdo slyšel. Zvedla jsem k němu dokonale tvarované obočí. "Proč ne?" "Jo, proč ne?" kňourá Lily a zkříží ruce. Chrochtla jsem si, byla těhotná a přemýšlela o zabití někoho. I když jsem nemohla mluvit, protože vše, na co jsem mohla myslet, bylo zavraždění ubohého Arthura. Noel si povzdychne, pak jde ke gauči a svalí se na břicho, nohy mu visí z opěrky, když otočí hlavu, aby se na nás podíval. "Protože ho pořád miluju, chci na to jen zapomenout." Zamručí. Povzdychla jsem si a neochotně přikývla. "Dobře, fajn, ale můžeme mu vajíčkovat dům nebo něco takového? Svrbí mě ho nějak potrápit za to, že ublížil mému bratrovi." Slyšela jsem šustění sáčků od svačiny a otočila se k příčině. Tiše jsem se zasmála, když jsem zahlédla Lily, jak otevírá sáček s chipsy a začíná si cpát ústa. Vypadá to, že už skončila s přemýšlením o vraždě. Zavře zásuvku, ze které si vzala svačinu, a pokrčí rameny, když vidí, že na ni zírám. "Není to trochu dětinské?" Jeho hlas teď zněl tlumeně, jak se tváří víc zabořil do měkkého polštáře. Někdo zaklepe na dveře a já k nim jdu. Úplně jsem zapomněla na Noelovu otázku. Otevřela jsem je, protože jsem věděla, kdo za nimi stojí. Asherova unavená tvář mě pozdraví a on se na mě vřele usměje. "Ahoj Rose, je Lily připravená jít domů?" Přikývla jsem a ustoupila, abych ho pustila dovnitř. Ten chlap byl vysoký a velmi zastrašující. Někdy jsem se divila, jak někdo tak maličký a jemný jako Lily skončil s drsným chlapem, jako je on. I když byl jemný jen k ní, tolik jsem sama viděla. Lily musela slyšet jeho hlas, protože se k nám dokulhá. Unavený výraz v Asherově tváři zmizí a je nahrazen vřelostí, když se něžně zadívá na svou ženu. "Ahoj, zlato, připravená?" zeptá se a usměje se, když přikývne. "Ano, jen chvíli počkej." Říká s ústy plnými rozmačkaných chipsů. Zasténala jsem a všimla si, že ten pohled Ashera nepobouřil, v každém případě se na ni pobaveně zadíval. Přistoupí k ní, jeho postava je tak vysoká, že musí zaklonit hlavu, aby se na něj podívala. Se smíchem ji vtáhne do objetí a políbí ji na čelo. "Vidím, že jsi zaneprázdněná pojídáním veškerého Roseina jídla." Žertuje. No, to máš pravdu. Jejich interakce byla roztomilá a nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem, že je ruším. Zavřela jsem dveře a vrátila se do obývacího pokoje, kde jsem nechala svého trucujícího bratra. Když mě uvidí, zasténá. "Už o tom prosím nemluv." Jeho hlas je sotva srozumitelný, jak si celou tvář zaboří do polštáře. Povzdychla jsem si. Byl tohle způsob, jak se vyrovnává s rozchody? Na druhou stranu, nikdy nebyl ten, kdo by byl smutný kvůli ztracenému vztahu. Můj bratr byl do Arthura opravdu hluboce zamilovaný. Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem odpor k Arthurovi za to, že udělal Noela tak zasmušilým. Lily se dokulhá zpět s Asherovou rukou omotanou kolem jejího pasu. Její rty byly teď červené a trochu oteklé, což mi dalo přesně vědět, co dělali poté, co jsem je minula. "Odcházíme, chceš, abych zůstala ještě chvíli, Noele?" Svou otázku směřovala na Noela, jehož tvář byla zmáčknutá v polštáři. Když uslyšel její slova, mírně zvedne hlavu, otočí se k ní a vynutí si úsměv. "Ne, vy běžte, jsem v pořádku, opravdu." Trval na svém. Lilyina ustaraná tvář si prohlédne jeho rysy, než neochotně přikývne. Zívne. "No, brzy se uvidíme, jsem tak unavená." A vypadala unaveně. Asher ji víc vtáhne do náruče a tře jí břicho. "Chceš, abych tě nesl?" Noel si odfrkne a protočí očima. "Chceš si zlomit záda? Lily váží tunu, zvlášť s tím, jak v poslední době jí." Žertuje. Když uslyší jeho slova, Lily mu pošle vražedný pohled, ale Noel si od Ashara vyslouží pobavené zasmání. "Ne, myslím, že ji zvládnu, že jo, zlato?" Zeptal se a zíral na ni. Lehký ruměnec se jí objeví na tváři a ona se vymaní z jeho sevření. "Potkáme se v autě, víš, až si doděláš vtipy s Noelem." Říká a míří ke dveřím. "Ahoj Rose!" Zavolá, než za sebou zavře dveře. Potlačím smích nad jejím odchodem. Asher ji následuje a tiše se pochechtává. "Dobrou noc." Říká, než také odejde. Poté, co odešli, jsem šla ke dveřím a zamkla je. Zatnula jsem zuby, když jsem uslyšela hlasité hlasy herců ve filmu, na který jsme se dívali, ale nedokoukali jsme ho. Vtrhla jsem do obývacího pokoje, zvedla dálkové ovládání a přepnula ho na anime film. __________________ Projela jsem prsty Noelovými vlasy, jeho tiché chrápání mi dalo vědět, že usnul. Nějakým způsobem jsem během filmu skončila uhnízděná na gauči s jeho hlavou na mých stehnech. Mé unavené oči se odtrhnou od televize, aby se podívaly na hodiny na zdi, které ukazovaly jednu hodinu ráno. Zívla jsem a natáhla se pro dálkové ovládání, s úmyslem vypnout televizi. Ale než jsem ho mohla uchopit, zvonění mého telefonu odvrátilo mou pozornost. Mé obočí se zamračilo v zmatku, divila jsem se, kdo by volal tak pozdě. Ruka popadla můj vyzvánějící telefon, který byl vedle mě, a zvedla jsem ho, aniž bych se podívala na volajícího. Noel se ve spánku zavrtí, ale neprobudí se. "Haló?" Zeptala jsem se a tiše zívla. Promnula jsem si oči hřbetem ruky, zatímco jsem čekala, až se někdo na lince ozve. "Lily má porodní bolesti, míříme do nemocnice!" Vydechl Asher a zněl vyděšeně.