🌹 Rose - pohled z její perspektivy 🌹 Strachy a vzrušením mi žaludek klesl až do bot. Sevřela jsem telefon v ruce a rychle vstala z gauče. Noel při tom spadl na dřevěnou podlahu s tlumeným žuchnutím. Zavrčel a pohnul se, aby se probudil. "Co to kurva bylo!" zasyčel. Ignorovala jsem ho a začala nervózně přecházet po místnosti, prsty mi zajížděly do vlasů. Věděla jsem, že ten horor ji přivede do porodních bolestí. Měla mě poslechnout. "V jaké nemocnici?" "U Judy," odpověděl. Zaslechla jsem tiché zaklení, které znělo přesně jako Lily, a trhla jsem sebou, když vykřikla. "Zabiju tě, Ashere, podívej, co jsi mi udělal." Její křik mi naplnil uši a srdce se mi sevřelo, když jsem slyšela, jak moc ji to bolí. "Už jsme na cestě!" vyhrkla jsem a zavěsila. Noel vstal a zamračil se na mě, když se oprášil. Zkoumal mou tvář a obočí se mu stáhlo v zmatku. "Co se děje?" Zatáhla jsem si za prameny vlasů a nervózně se kousla do rtu. Nebyla jsem to já, kdo se chystal rodit, ale pomyšlení na další lidskou bytost, která se tlačí z něčí vagíny, mě lehce vyděsilo. "Lily rodí." Jeho oči se rozšířily, zorničky totožné s mými na mě zíraly ohromeně a vzrušeně. "Tak na co čekáš, jedem!" vyhrkl a vyrazil ke dveřím. Když neuslyšel mé kroky, otočil se zmateně. "No?" V jeho hlase se zračila netrpělivost. Sebral klíče od auta z malého dřevěného stolku u zdi a zatočil s nimi kolem prstu. "Ale no tak, Rose." Jeho tón byl netrpělivý, čelo se mu svraštilo. Povzdychla jsem si. "Mám strach." Noel zasténal a teatrálně zaklonil hlavu. "Strach z čeho, kurva? Nejsi to ty, kdo musí vytlačit zasraný meloun z vagíny." Měl pravdu. "Ale co když se jí něco stane? Zněla teď hodně bolestivě. Ach Bože, nesnáším pohled na krev." vyhrkla jsem a začala přecházet sem a tam. Prsty jsem si štípla obrovskou košili, kterou jsem měla na sobě, a uvědomila jsem si, jak moc jsem nevhodně oblečená na cestu do nemocnice. "Rose, uklidni se, kurva! Nic se jí nestane, Lily je drsná holka, která zvládne všechno, co jí život hodí do cesty. Takže tohle zvládne určitě." naléhal Noel a otevřel dveře. "Teď jedu do nemocnice, pospěš si, než tě tu nechám trčet." zabručel a odešel, nechávaje dveře pootevřené. Povzdychla jsem si, měl pravdu. Nebyl důvod se o ni bát, zvládne to. S touto myšlenkou jsem přešla k rohu zdi a vklouzla do svých bílých žabek. Zatáhla jsem košili dolů, protože jsem se cítila nedostatečně oblečená, i když jsem měla na sobě krátké bavlněné kalhoty a podprsenku, stále jsem se cítila obnažená. Ach, sakra, nebylo to, jako by mě měl vidět někdo důležitý. Vyrazila jsem z bytu a nezapomněla jsem na cestě zamknout dveře. Košile se mi při mé rychlosti lepila na tělo, jak jsem se snažila dohnat Noela. Věděla jsem, že to myslel vážně, že mě tu nechá, a nechtěla jsem propásnout, jak moje nejlepší kamarádka rodí. Zaklela jsem, když jsem ho zahlédla nastupovat do auta, s rukama na zapalování, připravený nastartovat. Zakopla jsem o malý kámen, ale nepřestala jsem k němu běžet. Srdce mi rychle bilo a ruce se mi potily. Pokud by mě tu nechal, určitě bych ho zabila, ale ne dřív, než bych mu strčila banán do zadku. Nesnáší banány. Motor zařval ve chvíli, kdy moje ruce uchopily dveře a otevřely je. Hodila jsem své tělo na sedadlo spolujezdce a zapnula se. "Ty hajzle, ty jsi mě tu fakt chtěl nechat!" zasyčela jsem a praštila ho rukama do ramene. Rozesmál se a rozjel se, nohu na plynu, když jel do nemocnice. "Nemůžeš mi to mít za zlé, ty jedna, jsi to ty, kdo se věčnost loudal." Byli jsme teď asi osm minut cesty, blízko nemocnice. Noel začal trochu poskakovat v nadšení, ruce mu svíraly volant a kousal se do rtu. "Ach bože, budu svědkem porodu. Haleluja, doktor Noel je na cestě." řekl rozjiveně. Protočila jsem očima a podívala se z okna, užívajíc si krajinu, kterou jsme míjeli. "Ty víš, že tě nenechají být v pokoji, až začne tlačit, že ne?" zeptala jsem se, s hlavou opřenou o sklo, fascinovaně zírajíc na pouliční osvětlení. "To jsi mi zkazila sny a naděje, Rose." Slyšela jsem v jeho hlase trucování, aniž bych se musela otáčet, abych to viděla. Zachichotala jsem se a narovnala se, když začal zpomalovat. Hledal místo k parkování a já jsem ukázala na volné místo, které bylo blízko vchodu do nemocnice. Auto úplně zastavilo a já jsem se podívala na vozidlo, které parkovalo vedle nás. Vozidlo, které jsem znala nazpaměť. "Už jsou tady." prohlásila jsem a ukázala na Asherovo auto. Odepnula jsem se a s neohrabanýma rukama otevřela dveře. Studený vítr mi bil do obličeje a mírné chvění mi otřáslo tělem. Podívala jsem se na budovu a s malou povzbuzující promluvou k sobě jsem se vydala k ní. Nenáviděla jsem nemocnice, křičely smrtí a bolestí. Noel šel vedle mě a cítila jsem, jak z něj vyzařuje nadšení. Na tváři se mi roztáhl úsměv z jeho změněné nálady z dřívějška, byla jsem ráda, že zdá se zapomněl na rozchod, alespoň na chvíli. Otevřel dveře a naznačil mi, abych prošla. Jakmile jsem to udělala, do nosu mi vrazil závan dezinfekce. Nenáviděla jsem tu vůni, byla dusivá, ale pokračovala jsem dál, odhodlaná být tam pro Lily. Došla jsem k recepci a prohledávala okolí, zda neuvidím známé tváře Lily a Ashera. Nebyli tady. Noel se opřel o pult, téměř napůl na něm, a usmál se na dvě sestry před námi. "Lily Collins?" Jeho oči přelétávaly mezi nimi, téměř netrpělivé, když čekal, až promluví. Jedna s malým elegantním drdolem odpověděla znuděným tónem a psala na počítači před sebou. "Porodnické oddělení, druhé patro, pokoj číslo 102." Bez sebemenšího poděkování Noel rychlou chůzí zamířil k výtahu, takže jsem musela dohánět jeho dlouhé rychlé kroky. Podívala jsem se zpět na sestry a cítila jsem se provinile, že jsem nepoděkovala, a otevřela jsem ústa, abych to vykřikla. Obě vypadaly ohromeně mým velmi hlasitým hlasem, který na mě upoutal pozornost všech. Svíjela jsem se pod pohledy všech a nastoupila do výtahu, kde čekal můj netrpělivý bratr. "Tisíc let, Rose, zasraných tisíc let. Můžeš být ještě větší loudal?" stěžoval si a stiskl tlačítko pro druhé patro. Protočila jsem očima a založila jsem si ruce pod prsy. Dveře výtahu se o minutu později otevřely a my jsme vyšli ven, oba teď pulzující v očekávání, jak naše oči skenují okolí při hledání pokoje 102. Nemuseli jsme dlouho hledat, protože Asher vychází z pokoje, který byl jen pár kroků od nás. Jeho tvář byla zkroucená starostí. Jeho vysoká postava přecházela sem a tam, jak si přejížděl rukama po vlasech. Zvedl hlavu, když nás uslyšel přibližovat se a viditelně se uklidnil. "Je v pořádku?" zeptala jsem se, jakmile jsem k němu došla, tělo napjaté, jak jsem úzkostlivě čekala na jeho odpověď. Modlila jsem se, aby přinesl dobré zprávy. Přikývl a pak si povzdychl. "Nesnáším, když ji vidím v bolestech, bolí to i mě." řekl tak tiše, že jsem to sotva slyšela. Omdlela bych nad jeho slovy, kdybych i já nebyla tak nervózní. "Už je otevřená na 10 cm, doktor jí dal zelenou, aby brzy začala tlačit. Jen jsem potřeboval trochu vzduchu, než tam půjdu, nechci omdlít." přiznal a poškrábal se na zátylku. Chystal se nám sdělit více informací, když se dveře pomalu otevřely a ženská sestra vystrčila hlavu ven. Usmála se, když nás uviděla a obrátila svou pozornost na Ashera. "Je připravená tlačit." informovala a vrátila se zpět do pokoje. Asher se nadechl a naposledy se na nás podíval. "Asi je čas." Jeho hlas se třásl. Noel ho poplácal po rameni, zatímco já jsem mu ukázala palec nahoru. "Zvládneš to, kámo!" povzbuzoval Noel. "Postarej se o ně!" prohlásila jsem, než zavřel dveře. Došla jsem ke dvěma židlím na protější straně a posadila se. Zadek napůl ze židle, jak mi nohy nervózně poskakovaly. Noel si přišel sednout vedle mě a opřel se, hlavu o zeď. Dveře výtahu se otevřely a já jsem odvrátila pohled od zdi, abych viděla, kdo vychází. Srdce mi poskočilo v krku při pohledu na vysokého svalnatého chlapce, který se k nám hnal. Jeho blankytně modré oči se setkaly s mýma a najednou jsem měla pocit, že se všechno kolem mě zastavilo.