🌹 Rose – pohled z její perspektivy 🌹 Cítila jsem se jako zmrazená na místě, když se pomalu otočil. Jeho tvář se teď ukázala v plné kráse, když se mi postavil přímo čelem. Rty měl stažené v nelibosti a ruka, která svírala plechovku, ji teď držela smrtelným sevřením. Zakopla jsem dozadu, cítila jsem se naprosto hloupě, že jsem sem přišla. Všiml si mého pohybu a rty se mu zkřivily v úšklebek. "Co tu děláš?" Jeho tón nebyl vůbec příjemný. Jeho rozpálené oči skenovaly mé tělo, než se zastavily na mých nohách. Cítila jsem se obnažená a nervózní pod jeho pohledem, zkřížila jsem ruce pod prsy a tašky mi visely vepředu. Odvrátila jsem od něj pohled a zírala na škody, které on a jeho přítel způsobovali. "Měla bych se tě ptát já, víš, že to, co děláš, je nezákonné?" Mé oči se na něj upřely, obočí jsem zvedla v otázce. Ten chlap vedle něj se uchechtl a zvedl kámen, díval se na mě, než ho hodil do jednoho z oken. Rozbilo se a poslalo mi malé kousky skla. Cukla jsem sebou a pevně zavřela oči. "Co to kurva má znamenat!" zařval Luke. Lehce jsem otevřela oči a viděla, že Luke obmotal ruku kolem chlapova krku. Jeho tvář byla rudá vztekem, když ho praštil o zeď, na kterou právě maloval. Chlapec vydechl ohromeně, oči se mu rozšířily alarmem. "Mohl jsi jí ublížit!" zuřil dál. Jeho pěst byla nebezpečně zaťatá po stranách, připravená ublížit. "Do prdele, kámo, o-o-mlouvám se." Chlapec koktal. Paže obmotal kolem ruky na svém krku a tlačil na Lukovu ruku, ale ten se ani nehnul. Omotala jsem ruce pevněji kolem sebe. Najednou jsem se cítila chladně a nevítaně. Chtěla jsem zasáhnout, ale nemohla jsem otevřít ústa. V krku jsem měla najednou sucho, když jsem sledovala scénu před sebou. Výraz v Lukově tváři byl kamenný a věděla jsem, že cokoliv ten chlap řekne dál, mu nepomůže. Přitáhne toho chlapa dopředu, jen aby ho praštil zpět o zeď. Chlapcova hlava narazila tvrdě a on zasténal. Za boží milosti. "Přestaň s tím!" Konečně jsem našla svůj hlas. Ale zdá se, že to zůstalo bez povšimnutí, protože Luke zvedl pěst a praštil s ní chlapa do obličeje. Jeho hlava se trhla na stranu, ale nedostala šanci oplatit, protože Luke mu neustále bušil do obličeje. Mé nohy se pohybovaly samy a ocitla jsem se vedle nich. Mé ruce se natáhly, aby chytily Lukovu paži, která způsobovala bolest. Nákupní tašky, které jsem držela před chvílí, byly teď u mých nohou, když jsem se snažila zabránit tomu, aby zranil chlapce, který vypadal, že každou chvíli omdlí. Srdce mi bušilo, když sebou trhl pryč ode mě, ale pokračoval v bušení do chlapa. Jeho tvář křičela vraždu. Mé tělo se třáslo strachem, když jsem sledovala jeho brutální útok. Vypadal tak soustředěný na to, aby tomu chlapovi ublížil, bylo to zvířecí. V dálce bylo slyšet zvuk policejní sirény, který se pomalu blížil. Jako by ho zvuk sirény vrátil do reality, pustil toho chlapce. Dýchal ztěžka, když se vzdaloval od zraněného chlapce. Chlapec se potácel, aby se narovnal, a pak plivl na zem. "Seru na tebe, kámo." Zaklel. "Vypadni odsud." Řekl Luke tak klidně a trhl hlavou na stranu. Chlap poslechl a utekl pryč, zmizel v temnotě noci. Sehnula jsem se, teď ruce tápaly po nákupních taškách, když jsem je zvedala. Příště bych se měla starat o své věci. Sirény se blížily a pot mi začal pokrývat tělo. Byla jsem zmrzlá strachem, věděla jsem, že míří sem. V žaludku se mi dělaly nepříjemné kotrmelce a panicky jsem se rozhlížela, oči mi těkaly všude kolem a hledaly únikovou cestu. "Pojď." Lukův hlas mě vytrhl z mé panické mlhy. Mé oči se upřely na něj, jen abych viděla, že odchází. Způsob, jakým chodil, byl tak dominantní a klidný, že by nikdo nepoznal, co před pár minutami udělal. Tenhle chlap byl potíž a já jsem se od něj musela držet dál. I když mi mysl křičela, abych nechodila, mé tělo ho následovalo. Byli jsme teď v záři pouličních lamp a zdálo se, že mu nezáleží na tom, že každou chvíli sem dorazí policejní auto. Zastaví se vedle černé Lamborghini Veneno, které je zaparkované u sloupu lampy. Křičelo to peníze a zajímalo mě, kdo ho vlastní, jen abych o vteřinu později po té myšlence otevřela ústa šokem, když jsem sledovala, jak Luke odemyká auto a nastupuje. Okno se pak stáhne dolů, jeho tvář dopředu, nevěnuje mi pohled. "Nejdeš, nebo radši půjdeš do vězení?" Jeho hlas je hrubý. Ruku má na volantu a druhou na zapalování, když ho startuje. Zařve a já trochu zakopnu dozadu při tom hlasitém zvuku. Konečně se na mě otočí, jeho tvář je netrpělivá. "No?" Zasyčel. Okousala jsem si ret a rychle přikývla. Sleduji, jak se dveře otevírají a já nastupuji. Připoutala jsem se a položila nákupní tašky k nohám. Auto vonělo novotou a jemným nádechem vanilky, což byl obrovský kontrast k majiteli. Policejní sirény zesílily natolik, že to bylo nesnesitelné. Otočím hlavu, abych se podívala na Luka, zajímalo mě, proč mu tak trvá, než odjede. Rty se mu zkroutí do úsměvu, když konečně odjede. Rychlost, jakou jel, byla tak děsivá, že jsem musela pevně zavřít oči a tiše se v duchu modlit. Jako by cítil mou nevolnost, zpomalí. Mezi námi je nedostatek slov, téměř dusivý v tom malém prostoru. Netrvalo dlouho, než dojel k mému bytovému domu a zastavil u kraje. Otočím se, abych se na něj podívala. "Jak víš, kde bydlím?" Z mého tónu jste mohli slyšet zmatek, který se mi honil hlavou. Nedívá se na mě, když odpovídá suchým tónem. "Několikrát jsem tu vysadil Ashera." Přikývla jsem a stále se na něj dívala. Jeho tvář byla dopředu, okatě mě ignoroval. Choval se ke mně, jako bych ho otravovala. Přesto nevím, co na něm mě tak zaujalo, že jsem na něj nemohla přestat myslet už dva týdny. Ano, byl pohledný, pravděpodobně jeden z nejatraktivnějších mužů, které jsem viděla, ale jeho osobnost byla na hovno. Nebyla jsem ten typ, co by se staral o kluky, držela jsem se dál od jakéhokoliv vztahu s opačným pohlavím. Ale teď, když jsem ho potkala, jsem nemohla myslet na nic jiného než na něj a na to, jak hebké vypadaly jeho rty, když se jeho ruka dotkla mé, když jsem držela Ashley. Svědilo mě víc s ním mluvit, něco, co by mě u někoho jiného nezajímalo. "Dělal jsi to už někdy?" Přistihla jsem se, jak se ptám. Odmítala jsem odvrátit pohled od jeho tváře. Jeho hlava se trhne k mé, modré oči se střetnou s mými a dech mi uvízne v krku. "Dělal co?" Zeptal se, rty se mu zkroutily do nejjemnějšího úsměvu, než je stiskl k sobě. Světlo pouliční lampy mu nedělalo dobrou službu, když se rozprostřelo po jeho tváři a vytvořilo jemnou záři. Vypadal jako anděl, ale věděla jsem, že je všechno, jen ne to. Odkašlala jsem si, najednou jsem cítila sucho v krku. "Vandalizovat a rvát se." Zamumlala jsem, skoro jsem se bála vyvolat v něm hněv. Uchechtne se, skoro posměšně. "Co, slečna svatá by mi chtěla dát kázání o tom, proč bych neměl dělat tyhle špatné věci?" "Já ch-" koktala jsem. "Nech si to." Přeruší mě, jeho rysy ztmavnou do nenávisti. "Lu-" prosila jsem. Z nějakého důvodu jsem se k němu chtěla dostat. Nechtěla jsem, abychom se hádali nebo se nenáviděli. Nepřipadalo mi to správné, zvlášť když jsme měli být kmotři Ashley. Znovu mě přeruší, jeho oči jsou teď ledově chladné a zmrazují mě na místě. Co v něm vyvolalo takovou emoci? Proč mě tolik nenávidí? "Vystup." Zavrčí. Způsob, jakým mě odbyl, mě rozzuřil. "Snažila jsem se s tebou mluvit jako s normálním člověkem a ty se chováš jako zasranej kretén." Vyplivla jsem, teď mě ovládl vztek. Stiskne tlačítko a dveře spolujezdce se otevřou. Jeho další slova mě zabolela, ale odmítla jsem ukázat sebemenší emoci. "Nejsme kurva kamarádi a nikdy nebudeme." Vyštěkne. Popadnu nákupní tašky do rukou a vystoupím z jeho auta. Nevěnuji mu pohled, když jdu k budově. "To je v pořádku, protože bych nechtěla být kamarádka s kreténem." Zakřičela jsem přes rameno, když jsem otevírala dveře do budovy. Práskla jsem za sebou dveřmi a uslyšela jsem vytáčení jeho auta, než se rozjel po silnici. Tohle bude naposledy, co se pokusím mluvit s tím bláznem. Seru na něj a na jeho dobrý vzhled.