🌹 Rose's pov🌹 Jeho dlouhé nohy vypadají mocně, jak kráčí směrem k nám. Jeho oči se upřely na mé, než je odtrhl. Kousla jsem se do rtu a nervózně si mnula ruce. Šedá mikina s kapucí mu splývala přes hlavu a ruce měl zastrčené v předních kapsách. Málem jsem se rozesmála, když mé oči zabloudily dolů a všimla jsem si, že má na sobě jen kostkované boxerky. Asi jsem nebyla jediná, kdo nebyl oblečený vhodně. Došel k nám a úplně mě ignoroval. Soustředil se na dveře před námi, do pokoje, kde Lily právě křičela bolestí. Mírně se otřásl, než se přišel opřít o zeď naproti nám, vedle dveří. "Ehm, můžeme ti nějak pomoct?" zeptal se Noel vedle mě. Když ho chlapec uslyšel mluvit, zvedl hlavu, abychom si mohli lépe prohlédnout jeho rysy. Sundal si kapuci a odhalil blonďaté rozcuchané vlasy, které vypadaly tak hebce, že jsem si chtěla prsty projet každým pramínkem. Jeho růžové rty se mírně zvedly v úsměvu, když zíral na zeď. "Ne, nemyslím si, že můžete, ale děkuju za optání." Zněl domýšlivě a odmítavě. A okamžitě se moje nálada náhle změnila z mdlob nad jeho dobrým vzhledem v naprosté podráždění z jeho tónu. "Tak proč jsi tady a konkrétněji proč stojíš vedle pokoje mé nejlepší kamarádky?" vyštěkla jsem. Zapomeň na to, jak je pohledný, ten chlap měl náladu osla. Jeho modré oči se rychle upřely na mě a dech se mi zadrhl. Cítím se jako zmrazená, když na mě zírají jeho oči, které nic neprozrazovaly. Jeho rty se zkroutily do malého úsměvu, sotva znatelného. "Pokud to musíš vědět, blondýnko, můj nejlepší kamarád je v tom pokoji se svou těhotnou přítelkyní-" Přeruší ho hlasitý výkřik. "Ano!" Lilyin hlasitý křik se nese prostorem a následuje ho pronikavé kvílení dítěte. Za boží milosti! "Teď manželkou." Dokončí s úšklebkem a odtáhne se od zdi. Zamračila jsem se na něj, ale neodpověděla jsem. Srdce mi poskočilo, když jsem uslyšela tlumený pláč dítěte. Přesto jsem se divila, co myslel slovem manželka. Odtáhla jsem se ze sedadla, moje košile mi sahala těsně nad kolena, a poskakovala jsem nahoru a dolů v nadšení a radosti. Má dítě, má dítě! Noel vstane a vtáhne mě do objetí. "Vidíš, věděl jsem, že to zvládne." Chválí mě a tiskne mě. Můj smích je tlumený tím, že mám obličej přitisknutý na jeho hrudi. Dveře se pootevřou a Asherova hlava vykoukne z malého prostoru. Noel a já jsme se odtáhli, abychom se na něj podívali, naše tváře křičely očekávání. Jeho oči byly červené, pravděpodobně od pláče, jeho rty se roztáhly do obrovského hrdého úsměvu. "Má dítě, je to holka, budete ji moct vidět za chvíli, umývají ji." Informuje nás a pak jeho oči přelétnou na vysokého, zamračeného chlapce. "Gratuluju, tati!" Řekne chlapec a šťastně se usměje. Na chvíli mě rozptýlí jeho úsměv, byl velmi odlišný od toho, který mi věnoval dříve, tento byl plný emocí. Asher se hlasitě zasměje a otevře dveře dokořán, aby mohl vyjít ven. Jeho kamarád ho vtáhne do objetí a poplácá ho po zádech. Odvracím od nich zrak, protože nechci být přistižena, jak zírám. "Díky, Luku!" Odpoví a pak se odtáhne. Když uslyším jeho jméno, prudce se na něj podívám. Takže se jmenuje Luke, to se k němu hodí. Asher nás opustí, aby se vrátil zpět do pokoje. Vzduch je teď napjatý, protože Luke nás zdá se úplně ignoruje. Nebyl přátelský, ale ani já jsem nebyla, zvlášť k pitomcům. "Ty moc nemluvíš?" Řekne Noel vedle mě, snažil se navázat rozhovor. Prohlédne si Luka a jeho obočí se zamračí v soustředění. Jako by ho naše přítomnost otravovala, vyšle Noelovi mrazivý pohled, načež se Noel stáhne. Zaťala jsem pěsti po stranách a zamračila se na něj. Vidí moji reakci a odtrhne zrak. "Možná jen nerad mluvím s cizími lidmi." Jeho hlas je chladný, bez jakýchkoli emocí. "Nebo možná sis předtím, než jsi sem přišel, dokázal narvat klacek do prdele, řekni mi, bolí to?" Slova vylétnou ven, než jsem je mohla zastavit. Dětsky modré oči teď zírají do mé duše. Ale přesto jsem si stála za svým, moje oči plály hněvem a já jsem věděla, že spolu nevycházíme. "Co, dotklo se tě to, blondýnko?" Napodobovala jsem ho a použila jsem slovo, kterým mě oslovil dříve. Jeho čelist se zatnula, ruce zaťaté v pěst po stranách, jak se na mě mračí. Otevře pusu, aby promluvil, ale dveře se rozletí. Zastaví se a otočí se, aby se podíval, kdo ho přerušil. Asherova zářící tvář nás pozdraví a jakákoli hádka, která by se bývala stala, úplně ustala. Vyzve nás, abychom vešli do pokoje, jeho tvář křičí dychtivost, když ustoupí stranou, aby nás nechal projít. Luke si něco tiše zamumlá pod nos, ale vejde do pokoje. Noel a já ho následujem. První, co vidím, je Lily, stočená v bílé dece na nemocniční posteli. Její vlasy jsou rozcuchané, ale přesto vypadají úžasně. Za boží milosti! Zvedne hlavu, když nás uslyší přicházet, a unaveně se usměje. Když jsme se k ní přiblížili, všimla jsem si malé růžové deky, kterou tiskla v náručí. Vyčnívá malá ručička a mé srdce roztaje při pohledu na ni. Natáhla jsem se vedle ní a podívala jsem se na ruku, kterou obepínala dítě, kolem prstu měla bezpečně diamantový prsten. Dítě vydá tichý zvuk a její pohled sklouzne dolů, aby se na svou dceru láskyplně podívala. "Gratuluju, Lily, je krásná." Řekla jsem tiše, protože jsem se bála dítě vyrušit. Naklonila jsem se, abych na dítě lépe viděla. Zvlhly se mi oči, když jsem ji uviděla. Její malý nos se zachvěje, jak se její malá ústa pootevřou, aby vydala zívnutí. Byla krásná, naprosto úžasná. Asher se postaví vedle ní a nakloní se, aby políbil Lily na spánek. Zachichotá se a vzhlédne. Její pohled se přesune z Luka a mě a usměje se. "Chceme, abyste byli kmotry." Říká. Zbledla jsem šokem a zírala jsem na Luka, který se zdál být nápadem potěšený, ale když se jeho pohled přesunul na mě, zamračil se. Noel mě odstrčí stranou a přijde si stoupnout na mé místo. "A co já? Budu jen Bruno kmotr?" Kňučí Noel. Protočila jsem očima. "Bruno je veverka, Noeli, a jestli tě ještě jednou uvidím, jak krmíš tu sračku v bytě, donutím tě týden jíst psí hovna." Jeho oči se zúží v škvírky. "To by sis nedovolila!" Zavrčí tiše. Odfrkla jsem si. "Zkus to." Varovala jsem ho a pak jsem se otočila k těm třem, kteří se na nás pobaveně dívali. "Ráda bych byla její kmotrou, už jste ji pojmenovali?" Rozplývala jsem se a naklonila jsem se, abych viděla, jak mírně svírá rty. "Nevadí mi být jejím kmotrem." Řekne Luke a vyhýbá se pohledu na mě. Když Asher uslyší slova svého přítele, usměje se a pak se podívá na Noela a na mě. "Promiň, že jsem vás předtím nepředstavil-" Začne mluvit a škrábe se na zátylku. "Tenhle chlap je Luke, můj nejlepší kamarád." Hravě strčí do Luka a pak kývne hlavou na nás. "Luku, tohle jsou Lilyiny nejlepší kamarádky, Rose a Noel." Luke upře pohled na Noela a na mě a pošle nám vševědoucí úšklebek. "Už jsme se potkali." Lily se na nás zmateně podívá a vycítí napětí ve vzduchu. Ale rozhodne se nepříjemné ticho přerušit. "Pojmenovali jsme ji Ashley." Říká. Odvrátila jsem své rozzářené oči od Luka, abych se podívala na malou Ashley. "To je krásné jméno." Usmála jsem se a přejela jsem rukou po její hebké ručičce. "Chceš si ji pochovat?" Zeptala se mě Lily a už mi Ashley podávala. Nadšeně jsem přikývla. Mé ruce se ovinuly kolem jejího malého tělíčka a přitáhla jsem si ji blíž k hrudi. Zírala jsem na její krásnou tvář a obdivovala jsem její rysy. "Myslím, že jsem měl mít tu čest první, nemyslíš?" Dohadoval se Luke a kráčel směrem ke mně. Ignorovala jsem ho a sledovala jsem, jak si Ashley omotá ruku kolem mého ukazováčku. Sklonila jsem hlavu, abych ji políbila na tvář. Luke se nad námi tyčí a jeho ruce se dotknou Ashleyiny maličké ručičky. Nakonec se dotkne i mé a oba ztuhneme při kontaktu. "Oba si stěžujete na to, kdo si ji pochová první, ale mě úplně ignorujete." Kňučí Noel vedle nás.