Bobby si škrábal na zátylku. "Neříkej mi, že se Summer ještě zlobí? Vždyť už jsou to skoro tři dny! To musí být Guinessův rekord! Nikdy nebyla naštvaná dýl než den! Ale poslouchej, Trevore – ženský jsou takový. Nenech si od ní skákat po hlavě. Chce jenom, abys ustoupil jako první. Víš, jak se říká – jednou ustoupíš, a budeš to dělat stokrát. Neskákej jí na to. Ať už se vzteká jak chce, vždycky se vrátí a bude tě prosit, abys ji neopouštěl. A navíc, s jejím postavením v rodině Stewartů, pokud by tě opustila, tak ji asi vydědí." Když to Trevor slyšel, jeho napjatý výraz se mírně uvolnil. Vzal ze stolu sklenici a napil se silného likéru. Možná to bylo jenom proto, že Summer tentokrát zašla příliš daleko, dokonce zinscenovala únos, že se cítil tak nějak nesvůj. Caleb Clark, který celou dobu tiše popíjel stranou, konečně promluvil. Už to nemohl dál poslouchat. Každý, kdo měl srdce, viděl, jak hluboce Summer Trevora milovala. Když měl Trevor migrény, jela až do Northpointu a prosila legendárního lékaře celý den a noc – jen aby našla lék na jeho bolest. Když byl Trevor vybíravý v jídle, studovala nejlepší kuchyně světa, odhodlaná vařit jídla, která miloval. Když ji Trevorova matka opovrhovala a urážela ji znovu a znovu, snášela to všechno, aniž by jednou odsekla. Teprve když se Peyton začala mezi ně neustále vkládat, Summer konečně vybuchla. Ale pokaždé ustoupila z lásky. "Trevore, neposlouchej Bobbyho. Tentokrát jsi zašel příliš daleko. Jasně, ta svatba byla falešná, ale teď se celá Havenbrook Summer vysmívá. A vážně, nezdá se ti, že je Peyton nějak moc často nemocná? Tvoje výročí, tvoje narozeniny, *její* narozeniny, dokonce i významné svátky – pokaždé se jí prostě stane, že má relaps. A ty jsi s ní vždycky v nemocnici. To by žádná ženská nesnesla. I když tě Summer miluje, lidem srdce chladnou. Nečekej, až opravdu odejde, abys toho litoval." Trevor zkroutil rty do chladného úšklebku. "Kvůli ženský nebudu litovat ničeho." Že by ho Summer opustila? To se nikdy nestane – ani za milion let. Po všech těch letech lásky a oddanosti si na to zvykl. Ale Caleb měl pravdu. Ženský jsou vždycky žárlivý stvoření. I když ta svatba byla jenom proto, aby se splnilo Peytonino poslední přání, *ztrapnilo* to Summer před všemi. Trevor vstal a vzal si kabát. "Už jdeš? Vždyť jsi teprve přišel! Noc sotva začala!" volal za ním Bobby. Trevor vyšel z baru, nasedl do svého Maybachu a zavolal svému asistentovi Andrewovi. "Během několika příštích dní zařiď, aby Linden, svatební návrhářka z Belvare, přijela do Havenbrooku a Summer šaty ušila na míru. Taky kup všechny šperky z aukce Belvare – všechno." Summer, to by mělo stačit jako velkolepé gesto, ne? Zpátky ve vile Trevor odhodil kabát a natáhl si nohy na gauč. Mírně ho bolela hlava. Od té doby, co ho Summer začala pravidelně masírovat, migrény téměř zmizely. Dnes večer byl ale asi příliš podrážděný. Zavřel oči, jeho rozcuchané vlasy mu padaly do obličeje, jeho dech byl těžký. Leona vyšla z kuchyně a položila na stůl misku s vývarem. Trevor pootevřel jedno oko. "Co to je?" "To je na kocovinu. Slečna Stewartová mi řekla, abych vám ho udělala, kdykoli budete pít." Trevor si promnul čelo a chvíli mlčel. "Můžeš jít." Posadil se, vzal vývar a napil se – a hned ho vyplivl. Nemělo to tu správnou chuť. Měl vybíravé chuťové buňky, ale když byla Summer nablízku, vždycky se postarala o to, aby jeho jídlo bylo perfektní. I něco tak jednoduchého jako vývar chutnalo jinak, když ho udělala ona. *Kašli na to.* Trevor si povzdechl. *Summer, tohle ti nechám projít. Když se o mě ještě staráš natolik, že necháš služebnictvo, aby mi uvařilo polévku, tak ti to tentokrát prominu.* Vzal telefon a vytočil její číslo. Poprvé po hádce volal jako první on. "Omlouváme se, volané číslo je momentálně nedostupné." Měla vypnutý telefon. Trevor stiskl telefon pevněji, až mu zbělely prsty. V hrudi mu vzplanula vlna frustrace. *Summer, dobře. Hodně dobře. Ty si teď hraješ na nedostupnou? Tentokrát jsi to přehnala.* Zaťal čelist. Znovu zavolal Andrewa, jeho hlas byl ostrý. "Plány na svatební šaty pozastav." Andrew oněměl. … Následující ráno se vlny tříštily o břeh před vilou. Průsvitné bílé závěsy se jemně vlnily v mořském vánku. Fraser vyšel z koupelny s odhalenou horní částí těla a ručníkem kolem krku. Kapky vody mu stékaly po krátkých, rozcuchaných vlasech. Když se Summer probudila, tohle bylo první, co uviděla. Strnula a její oči se na ten pohled upřely na několik vteřin, než si uvědomila – zírala vyloženě. Jeho hruď byla opálená, pevná, každý sval dokonale definovaný. Jeho vysoká postava stála u okna a vyzařovala zdrženlivost i syrovou smyslnost. V tu chvíli nevypadal jako ten nemilosrdný, panovačný podnikatel, kterého viděla v médiích. Vypadal spíš jako špičkový model z zábavního průmyslu. Summer zrudla v obličeji. Její srdce poskočilo z důvodů, které odmítala uznat. Rozpačitě odvrátila hlavu a koktavě se zeptala: "P-proč se sprchuješ ráno?" Fraser si ledabyle utřel vlasy a jeho hluboké oči na ni pohlédly, v koutcích rtů mu zablýsklo pobavení. "Kdo řekl, že nemůžu?" "N-ne, jen jsem chtěla říct… obleč se!" V jeho hlase zazněl ledabylý smích. "Slečno Stewartová, to je od vás dost odměřené. Včera v noci jste se na mě vrhala." Summer oněměla. Jak mohl být tak nestydatý? Co tím myslel, že se na něj vrhala? Necousal ji taky včera v noci všude? Její tělo bylo stále pokryté důkazy! Už jen ta myšlenka ji rozbolela všechny svaly. Sevřela prsty a donutila se zůstat klidná. Ona a Fraser se možná fyzicky sblížili, ale ve skutečnosti byli stále cizinci. Byl to jen úlet na jednu noc. *V noci vášniví, ráno cizinci.* *Tak to funguje, ne?* Fraser si prohlédl její sklopené řasy, způsob, jakým se její tmavé oči skrývaly pod nimi. Její obočí se mírně zamračilo, jako by byla zamyšlená. Zvedl obočí. "Co se děje? Vyspíš se se mnou jednou a teď se chováš, jako bychom byli cizinci?" S tím hodil ručník do koše na prádlo a ledabyle si natáhl obyčejné bílé tričko. Najednou někdo zaklepal na dveře. Fraser je otevřel. Venku stál sluha s úhledně složenými šaty. "Pane Grahame, šaty pro slečnu Stewartovou dorazily." Fraser je vzal a zavřel dveře. Otočil se zpět k posteli a položil šaty vedle Summer s nenucenou, přirozenou důvěrností. "Tvoje šaty se včera zničily. Nechal jsem ti tohle připravit." Když se naklonil, naplnila vzduch svěží vůně jeho sprchy. Summer zahlédla šaty – a k nim ladící černou soupravu spodního prádla nahoře. Okamžitě zrudla v obličeji. Zatočila prsty na nohou, přemožená náhlou touhou zmizet pod zem. Přítomnost toho muže byla příliš silná. Bylo to takové, když se s někým vyspíte a probudíte se ráno? I když byla s Trevorem, její srdce nikdy nebilo takhle rychle. Summer polkla a v krku měla sucho. Donutila se soustředit. "T-teď jsme si kvit." Fraser se sklonil, dvěma prsty jí zvedl bradu a jeho pohled se upřel na její. "Jsme?"