Summer se přitáhla k dece a couvla. "Je to fér. Já spala s tebou, ty jsi spal se mnou. Tak jsme si kvit." Fraser už ji kvůli tomu nemohl pronásledovat. Fraser stáhl ruku, konečky prstů stále držely teplo její kůže. S jednou rukou v kapse nad ní stál a tiše ji pozoroval svým temným, nečitelným pohledem. "Jdi se osprchovat, pak se najez." S tím se otočil a odešel. Teprve až odešel, Summer zvedla šaty. Jeden pohled a její tvář sebou škubla. Byly tmavě fialové, přiléhavé, vyšívané rozlehlými vzory růží. Materiál byl hedvábný, luxusní a očividně drahý. Nikdy předtím nenosila nic tak smyslného a odvážného. Trevor ji měl vždycky raději v jednoduchých, nevinně vypadajících outfitech. Ale pravda byla, že se jí ten styl nikdy nelíbil. Nesnášela vypadat nevinně a jemně, protože to jen usnadňovalo Margaret Stewart, aby ji šikanovala. Přesto to pro Trevora vydržela. Tenkrát byl nejdůležitější věcí v jejím světě. Když se ohlédla zpět, byla naprostý blázen. <i>Láska byla opravdu nemoc.</i> Setřásla své myšlenky a odhodila deku stranou, čímž odhalila svou bledou kůži – nyní pokrytou tmavými modřinami a stopami. Jasný důkaz toho, jak málo se Fraser včera v noci držel zpátky. Poté, co se osprchovala, se oblékla. Kupodivu jí spodní prádlo padlo perfektně. Summer oněměla. Jak Fraser trefil její velikost jen za jednu noc? Stěží znala i <i>jeho</i> velikost… jen to, že byl velký. Velmi velký. … Setřásla horkost ze své tváře. <i>Je normální na to myslet. Každá žena by ještě myslela na takového muže po noci, jako byla ta včerejší. Naprosto normální.</i> Setřásla své myšlenky, rychle se oblékla, osvěžila a vyšla z ložnice. Vila měla velkolepé schodiště ve tvaru Z. Protože jí šaty obepínaly křivky, Summer sestupovala o něco opatrněji než obvykle. Když uslyšel zvuk kroků, Fraser zvedl pohled od svého telefonu. Vteřinu poté, co ji uviděl, mu v očích problikl záblesk překvapení. Měl vynikající vkus. Za boží milosti! Summer byla vysoká a štíhlá, její dlouhé, mírně zvlněné vlasy orámovaly její jemné rysy. Její jasné, průzračné oči byly výrazné a i bez make-upu byla její pleť hladká a světlá. Šaty jí dodávaly královský, elegantní vzduch – sebevědomější, kultivovanější než kdy předtím. Fraser se líně opřel o židli a rytmicky bubnoval prsty do stolu, tiše ji pozoroval, jak sestupuje. Zajímalo ho, jaká by byla její reakce, kdyby věděla, jaká myšlenka mu právě teď běží hlavou – jak moc z ní chtěl ty šaty strhat. Koutek jeho rtů se mírně zvedl. Summer cítila jeho hluboký, žhavý pohled upřený na ni, a tak zatáhla za lem svých šatů. Nebyly krátké, ale vysoký rozparek znamenal, že každý krok, který udělala, odhalil letmý pohled na její dlouhé, bledé nohy. Zamračila se. "Mám něco na obličeji?" V Fraserových temných očích se mihla stopa vřelosti. "V těch šatech vypadáš dobře." Summer nebyla na komplimenty nezvyklá. Muži jí už nesčetněkrát řekli, že je krásná. Ale Fraserovo prosté "není to špatné" způsobilo, že jí zčervenaly uši. Na okamžik se vzduch mezi nimi zdál být hustý něčím nevysloveným. … Slunce svítilo vysoko nad hlavou, když Fraserovo elegantní, černé Ferrari uhánělo po silnici. Krajina se rozmazávala za okny. Summer plánovala vzít si taxík zpět, ale bez telefonu nebo peněženky neměla jinou možnost, než se nechat Fraserem svézt do Havenbrooku. Dala mu adresu: Brookhaven Estates. Střední třída. Není to levné, ale ani luxusní. Pro někoho s jejím postavením nejstarší dcery rodiny Stewartových to bylo trochu nedostačující. Fraser se na ni podíval. "Nežiješ v sídle Stewartových?" "Mm." Oplatila mu pohled. Jeho tón byl ležérní, jen si povídal, takže se neobtěžovala s dalším vysvětlováním. Když dorazili, Summer sáhla po klice dveří. Než mohla vystoupit, Fraser líně chytil její zápěstí. "Jen tak odcházíš?" Jeho tón byl téměř škádlivý – jako milenec, který se nerad loučí. Summer zamrkala. <i>Měla ho pozvat nahoru na čaj nebo co?</i> Odkašlala si. "Díky, že jsi mě zachránil." Když viděla, že nereaguje, rychle dodala: "Někdy tě pozvu na jídlo." Pak si uvědomila, jak neskutečně bohatý je, a opravila se. "Samozřejmě, pokud mě budeš chtít potěšit." Fraser lehce bubnoval prsty do volantu, jeho pohled byl ostrý a nečitelný. Pozvání na večeři vůbec nevzal na vědomí. "Obvykle, když spolu dva lidé spí, loučí se polibkem, ne?" Summer ztuhla. "Frasere, děláš to pokaždé, když se rozcházíš s nějakou ženou?" V jeho hluboko posazených očích se mihlo pobavení. Jeho hlas klesl, pomalý a škádlivý. "Nemám 'ženy'. Ale Summer, pokud chceš být moje, mohl bych to zvážit. Jsme si koneckonců docela blízcí." Summer se zkřivily rty. "Nechci být tvoje žena." Fraserova definice "jeho ženy" se pravděpodobně ani zdaleka nepodobala tomu, co by ona nazvala správnou přítelkyní. Už jednou hrozně selhala jako Trevorova přítelkyně. Nehodlala se vrhnout do další katastrofy. Skočit z jednoho ohniště rovnou do druhého – kdyby to udělala, nebyla by jen nešťastná. Byla by přímo hloupá. Fraser se ušklíbl a záměrně snížil hlas. "Opravdu? To jsi včera v noci neříkala. Prakticky jsi mě prosila –" Než mohl dokončit, Summer mu přikryla ústa rukou. Fraser zvedl obočí a pobavení v jeho výrazu rostlo. Jeho tichý smích vibroval proti její dlani. Jeho ostré rysy byly z poloviny zakryté její rukou, ale jeho tmavé, lesklé oči se jí vpíjely do jejích. Její srdce vynechalo úder. Vyhnula se jeho pohledu a rychle stáhla ruku zpět. "No… já už půjdu. Sbohem." Nečekala na další slovo, prudce otevřela dveře a vyrazila pryč. Fraser se tiše zasmál a sledoval její ustupující postavu. Jeho pohled se mírně zatměl, ostrý a soustředěný – jako predátor sledující svou kořist. <i>Summer, tys to začala. Myslíš si, že můžeš jen tak odejít?</i> … Summer se vrátila do svého bytu – jednoduchý prostor se dvěma ložnicemi a jednou koupelnou o rozloze kolem 100 metrů čtverečních. Jedna ložnice, jedna pracovna. Útulné, ne extravagantní. Nebyl to luxusní penthouse, ale malý balkon zalitý sluncem, plný rostlin, jí dával pocit domova. Trevor si vždycky stěžoval, že její místo je příliš malé. Nikdy tam nevstoupil. Místo toho jí koupil několik luxusních bytů a naléhal na ni, aby se přestěhovala. Ale Summer se tenhle líbil. Protože si ho koupila za své vlastní peníze. Zhluboka se nadechla a popadla prázdnou krabici ze skladu. Jeden po druhém balila všechno, co jí Trevor kdy dal. Než skončila, byla krabice úplně plná. Žádné překvapení. Byl to důkaz pěti let lásky. A stále bylo tolik věcí, které nechala v jeho vile. Seděla na podlaze a tupě zírala na krabici vzpomínek. Fotoalbum. Několik vlastnických listů. Několik kusů drahých šperků. A zásnubní prsten. Jen nemovitosti měly hodnotu desítek milionů. Celé roky naivně věřila, že si ji Trevor nakonec oblíbí. Pak se vrátila Peyton. A konec byl bolestně předvídatelný. <i>První lásky. Nikdy neprohrají.</i> Summer pomalu vydechla. Ty nemovitosti prodá. Považuj to za kompenzaci za roky, které promarnila s tím mužem.