"Aha, takže teď vyjednáváme?" Hrál si na chladného, ale Lita poznala, že se rozzářil. Posilovna by ty peníze očividně mohla využít k práci na exteriéru, předpokládala. To byl ten tlakový bod, se kterým už počítala. Její rodiče stejně očekávali, že si vybere luxusní posilovnu, ani by nemrkli okem nad cenou, ať už by byla jakákoli. "Chci se přidat do posilovny – do *fight* klubu – a jsem ochotná za to zaplatit. Peníze nejsou problém." Lita opravdu nenáviděla hrát s penězi. Nebyla jako ty společenské dámy, které se starají jen o nakupování a Instagram. A nebyla snob jako její rodiče. Ale peníze měly své využití. Nevyhnutelně otevíraly spoustu dveří, které by jinak pro ni zůstaly zavřené. Zvlášť když ji muži nebrali vážně, a to se stalo víckrát, než dokázala spočítat. Často musela hledat způsoby, jak věci zařídit, mimo svůj temperament. "S teroristy nevyjednávám, paní," usmál se, jako by chytil rybu na háček. Neviděl, že *on* je ta ryba. "Nic jsem neudělala. Jen jsem vstoupila do posilovny a už jsem teroristka?" "Vstoupíte sem a narušíte polovinu tréninků -" kývl hlavou k větší posilovně a Lita viděla, že většina mužů se dívá. Někteří se smáli, někteří se šťouchali. Ale ať už dělali cokoli, bylo jasné, že všichni přestali cvičit. "Pozornost muže není můj problém," řekla Lita prostě, "zaplatím dvojnásobek ročního členského poplatku předem, pokud mě tu necháte trénovat. No tak, každá posilovna má kurzy pro začátečníky. Nebo alespoň osobní trénink?" "Ne my," pokrčil rameny, "Tohle není místo pro začátečníky a tohle není místo pro bezradnou holku s tolika svaly jako čivava." To zabolelo a Lita nepotlačila úlek. Viděl reakci a trochu změkčil, "Podívejte, můžu vám doporučit jinou posilovnu, pokud mi to dovolíte napsat." Otočil se k pultu před kanceláří a Lita ho následovala. "Ne, musím trénovat tady." Otočil se, jeho obličej se zkroutil, jako by řekla něco podezřelého, "Proč? Proč jste ochotná zaplatit tolik? Proč tu opravdu chcete trénovat?" "Já jen... sledovala jsem zprávy na sociálních sítích o vašem slavném bojovníkovi, Jamesi Dillardovi. Trénoval tady, že?" Lita musela improvizovat a nebyla v tom moc dobrá. Jakmile na ni trochu zatlačil, řekla to zatracené jméno, o kterém nechtěla, aby o něm někdo věděl. James byl důvod, proč tam byla, ale ne tak, jak si mysleli. "Takže... takhle jste získala adresu? Jste jedna z *těch*?" "Jedna z koho?" sevřel se jí žaludek. Věděl nějakým způsobem pravdu? Rozpadne se její plán dřív, než se vůbec uskuteční? "Jedna z těch psycho fanynek, které hledají spojení s mrtvým bojovníkem?" vyplivl ta slova, jako by se mu to hnusilo. To z nich dělalo dva. "Nebo... jste něco jiného?" obvinil ji. "Nějaká ring bunny?" Co je to ring bunny? Zajímalo ji, koho by se na to mohla zeptat. Byla si jistá, že se ho ptát nebude, soudě podle jeho výrazu. "Vypadáte spíš jako šílená fanynka než cokoli jiného a já nemám rád šílené. I když jste bohatá," jeho obličej ztvrdl, jeho pohrdavý tón Litu šokoval. Zjevně neschvaloval to, co si o ní myslel. Ale podezření z jeho očí zmizelo, jakmile ji označil, "Trojnásobek ročního poplatku. Člověče, myslel jsem, že se váš druh před pár měsíci přesunul k další nejlepší věci." Jeho tón naznačoval, že mu to vadí. Jí taky. Od Jamese se nedalo posunout, jako by nikdy neexistoval. *Za boží milosti.* Lita se zhluboka a roztřeseně nadechla. Otřáslo jí pomyšlení na Jamese. Vyslovení jména jejího bratra nahlas ji málem dohnalo k slzám. Nemohla uvěřit, že už je to skoro rok, co ho naposledy viděla. Lehce si pohrála s tetováním jako automatickou reakcí. Bylo jí jedno, jak ji tenhle *gymhead* nazývá. Nebo co si o ní myslí. Musela to udělat. Čas se krátil. "Trojnásobek je v pořádku," pokrčila Lita rameny, "Tak co bude, máme dohodu?" Lita si byla jistá, že Gymhead už se chystá souhlasit, když se najednou zozadu přihnali další dva obrovští muži. Jejich smějící se žertování utichlo, jakmile jeden z nich spatřil Litu. Ten muž se otočil, aby se jí postavil tváří v tvář, a okamžitě měla pocit, jako by všechno zastínil. Zapomněla na posilovnu, na důvod, proč tam byla. Lita dokonce zapomněla na tu otravnou konverzaci, kterou právě vedla s Gymheadem, když přesunula svůj pohled na pronikavé tmavé oči toho nového muže. Ten muž si ji prohlédl od hlavy až k patě a jeho oči ztvrdly, nozdry se hněvivě sevřely. Bylo zřejmé, že ji nemá rád, i když, proboha, Lita nemohla říct proč. Rychle se na sebe podívala a nic ji nenapadlo. Jo, vypadala hrozně, ale nic na ní nemělo být urážlivé. Ten muž byl vysoký, vyšší než Gymhead o půl stopy. Viděla objem a definici jeho těla – všechno postavené pro boj – i v košili s dlouhým rukávem a džínách. Udělala si další mentální poznámku, aby ho také porovnala s fotografií. Jeho vlasy byly trochu neupravené, ale jeho tvář byla oholená a svěží. Žádné tvrdé linie nebo tmavé kruhy jako Lita. Tenhle muž byl celá drsná krása. Lita sledovala, jak se jeho obličej napíná, když na ni zíral, a masíroval si stranu čelisti, zdálo se, že je zmatený. Z jeho pohledu se jí potily dlaně neznámým teplem. To nebylo dobré. Nemohla mu dovolit, aby ji vyvedl z koncentrace nebo narušil to, jak daleko se dostala s vyjednáváním. "Máme dohodu?" zeptala se, jejím hlasem se třásl víc, než by si přála. Otočila se na Gymheada a čekala. Lita začala být nervóznější. Nemohla ztratit koncentraci. Ani na vteřinu. Gymhead se otočil, aby si vyměnil tichý pohled s tím druhým mužem. Zdálo se, že i jeho výraz ztvrdl. "Jakou část toho, že tohle není posilovna, ale fight klub, nechápeš? Nejsi bojovnice. A my neděláme začátečníky. Takže musíš jít." zamručel Gymhead, když na ni znovu obrátil svou pozornost, snažil se vrátit ke svému původnímu bodu: Lita nebyla jedna z nich a nebyla vítána. "Tak se budu učit sama! Potřebuju jen místo, kde to můžu dělat." Lita byla odhodlaná to dotáhnout do konce. Nebyla si jistá tím absurdním nápadem, když seděla na parkovišti, a byla tu i malá malicherná část jí, která se chtěla jen vzdát. Ale teď, když byla uvnitř, věděla, že přijít sem bylo správné rozhodnutí. Něco na tom místě ji uklidnilo, vtáhlo ji to dovnitř a chtěla zůstat blízko. Znovu se ohlédla na tu hrozbu za Gymheadem. Ne, rozhodně se necítila klidně. Ve skutečnosti jí rostlo teplo u kořene páteře. Rozhodně ne klid, ale byl to jeden muž. Nebylo by těžké se mu vyhýbat. Nicméně, být obklopená těmito ostatními svalnatými muži jí pomohlo s emocemi. Cítila se bezpečněji než už dlouho ne. Jako ta známá přítomnost Jamese v jejím životě znovu. "Co se přesně naučíš? Protože se určitě nemůžeme bavit o boji. Kolik vážíš? 40... 45 kilo i s mokrým oblečením? To se nestane, zlato," zavrtěl hlavou. Další zasrané mazlivé jméno. Lita si nemohla pomoct a znovu se ohlédla na toho muže ve dveřích. To byla *jeho* vina. Jeho oči byly jako majáky, neustále ji přitahovaly a teď vypadal, jako by se mu hnusila její pouhá přítomnost. Pokud ji připraví o tuto příležitost, ten pocit bude vzájemný. "Nejsou tu nějaké jiné ring bunnies? Nemohla bych trénovat s nimi?" Lita předstírala zoufalý tón. Pokud Gymhead uvěří, že je jako ty ženy, ať už to byly kdokoli, možná ustoupí. Nezáleželo na tom, jaká je pravda. Uplynul okamžik a ona přísahala, že slyšela zvířecí vrčení. Rozhlédla se, jestli někde není pes, ale nic nenašla. Vrátila svou pozornost na Gymheada a sledovala, jak o tom chvíli přemýšlí, mírně nakláněl hlavu k muži za ním. "Co si myslíš, Alfo?" zeptal se Gymhead a Litu to vytrhlo z mysli. *To* byl majitel? Najednou se její tělo cítilo příliš horké, příliš napjaté. Vyhrnula si rukávy jen proto, aby se jí trochu vzduchu dostalo na její zčervenalou pokožku. Lita si nebyla jistá, jestli se jí její hazard vyplatí. Bylo to, jako by ti dva muži spolu komunikovali, ale ani jeden z nich nepromluvil. Alfovy oči sklouzly dolů k jejím předloktím a zamrzly. Sledovala jeho pohled a zaklela pod dechem, stáhla si rukávy zpět dolů. Snažila se to zahrát úsměvem, ale on už viděl ty modřiny o velikosti otisku prstu. Bylo to patrné z toho, jak se na ně dál díval, jako by viděl skrz její tričko. Jak mohla zapomenout, proč si oblékla tenhle outfit? Lita chtěla utéct, říct, ať na to zapomenou, a utéct. Udělala už jen za pár minut spoustu vážných chyb. Jak vydrží celé školní pololetí, aniž by si udělala ještě větší nepořádek? "Pětkrát tolik členského poplatku, předem. Neplést se do cesty a nebýt divná. Nekoho se tady neptej na Jamese. A jo... můžeme mít zatracenou dohodu," řekl Gymhead ostře a vytrhl ji z myšlenek. "Souhlasím." Nemusela o tom přemýšlet. Už si vybrala tuhle cestu, než opustila svůj byt. "Fajn. Na žíněnku. Ukaž, co v tobě je." "Cože?" zalekla se a předpokládala, že špatně slyšela. Ale způsob, jakým ani jeden muž ani jednou nemrkl, jí řekl, že Gymhead myslel každé slovo.