Líta následovala Stace do obchodu s prádlem jako ostýchavé dítě, protože si nikdy takové věci sama nekupovala. Náhle se zamyslela, jestli je to ubohé, nebo jestli ji Stace bude soudit. Celá léta jí spodní prádlo kupovala matka. A poslední dva roky to byl Brian, který tvrdil, že chce, aby nosila to, co se líbí jemu. A nikdy se mu nepodařilo trefit její velikost, ať už jí podprsenky prsa mačkaly jakkoliv. Zdálo se to tak normální. Teď, když se Líta rozhlédla po obchodě plném žen a dospívajících dívek, si nebyla tak jistá. Stace je zavedla na dámskou stranu obchodu, pryč od všech těch zářivých barev a kalhotek s nápisy. Zvedla síťované šaty, které končily v pase a odhalovaly všechno pod ním. Zachichotala se: „Tak tohle si vezmeš, až si ulovíš svého prvního rváče, jo? Nejlepší je udělat dojem, aby se to rozkřiklo. Jestli něco zajíček ví, tak to, že vynikající pověst je všechno.“ Dívka jako Líta, z bohatého horního východního pobřeží, neměla co mluvit o spaní s rváči, a to *mnoha*, ve veřejném obchodě. Alespoň to by řekla její matka. Její matka, Diane, dcera prestižního, i když nemajetného rodu, byla šéfkou farmaceutické společnosti. Vyráběli vakcíny a stabilizátory nálady, dvě věci, ve kterých se Líta dobře vyznala. Jméno matčiny rodiny mělo váhu ve všech vnitřních kruzích, ale údajně Lítin dědeček promrhal rodinné dědictví dřív, než se mohlo předat dál. Takže Lítina matka vyrůstala na kečupových sendvičích v oblečení od Chanelu. Vydělávala dolar po dolaru a přitom vypadala jako milionářka. To byl z poloviny důvod, proč Diane Clawe nikdy nenechala Lítu příliš vzdálit od Briana. *Jméno může dívku dostat kamkoliv*, říkávala její matka, *a peníze ji tam udrží.* Tak skončila její matka s jejím otcem, Rafim, zkráceně Raphaelem. Raphael Dillard nebyl známé jméno, adoptované dítě z vnitřního města, ale teď byl díky své práci dobře zajištěný. Měl vynikající pozici ve vnitřním kruhu města a vydělával hromady peněz, čímž zajišťoval, že se bohatí vyhnou daňovým podvodům. Jako vysoce postavený právník s vlastní firmou dokázal Rafi ovládat soudní síň i taneční sál s Lítinou matkou, která mu poslušně visela na ruce. Oba se volně pohybovali v horních vrstvách společnosti, což jim nechávalo málo času na výchovu Líty nebo jejího bratra, které místo toho vychovávala spousta chův a soukromých škol. To, co jim chybělo v lásce a rodičovských instinktech, Diane a Rafi doháněli etiketou a uhlazeností. A penězi. Pokud v něčem byla její matka dobrá, tak v tom, že házela peníze na problém, aby zmizel. Kolikrát její matka zaplatila speciální léčebné kúry, když se objevila s modřinami? Kolikrát její matka házela peníze na lékaře na pohotovosti, aby se o tom nemluvilo? Nebo podepsala další darovací smlouvu na Lítině soukromé škole v posledním ročníku, když už bylo těžší modřiny skrýt? Chtěla Líta následovat tento příklad? Nebo se chtěla na život dívat z jiné perspektivy? Nikdo nemohl říct, co by ještě mohla najít v jiném životním stylu. V takovém, ve kterém by ženy měly dostatek síly na to, aby si vybíraly své sexuální partnery jen proto, že je to baví. Možná by se k tomu vázalo nějaké stigma, ale pokud by byli všichni dospělí a souhlasili s tím, co dělají za zavřenými dveřmi, na čem by záleželo? „Platí vám – ehm, ti rváči – něco?“ zeptala se Líta, naivní jako dítě ve světě dospělých. Spěchala, aby se vysvětlila, než se Stacey naštve. „Jen se mi zdá, že o tom mluvíš jako o práci. Reference a pověst. Ústní doporučení a vyhlídky. Jen se chci ujistit, že všemu rozumím.“ Líta cítila, jak jí teplo stoupá po krku, když na ni Stace zírala. A zírala dál. Než vybuchla smíchy, z kterého se Lítě rozpálila celá tvář. „Sakra ne, zlato!“ Stace se rozchechtala a její ledově blond vlasy se jí rozlily přes ramena. „My 'box boots' děláme, protože chceme. Protože je to zábava a je zatraceně dobrý pocit se uvolnit. Ale žádné transakce v tom nejsou. Proboha.“ Znovu zavrtěla hlavou a zamračila se. Líta se otřásla a stáhla se do sebe v rozpacích. „Neboj se, hodně toho sneseš. Jsi v pohodě. Jen tak mluvíme o okruhu, víš? Jen ti dávám zasvěcené informace. Nechtěla jsem tě vyděsit, abys si nemyslela, že je to něco víc než jen dobrá zábava. Pokud s nikým nechceš spát, jsi pro mě pořád v pohodě. Jaz ti možná dá trochu zabrat, ale bude v pohodě. Nikdo tě nevyhodí z posilovny za to, že jsi ty. Kdokoliv chceš být. Zajíc nebo rváč nebo jen holka, která ráda cvičí. Všichni jsme svým způsobem tuláci. Moje rada je, abys si ten životní styl vyzkoušela, a pokud to není pro tebe, nic se neděje.“ Stace pokrčila rameny, jako by to bylo všechno tak jednoduché, a otočila se zpět k stojanu s šaty. Líta žasla nad svobodou, kterou se zdálo, že Stace má. Nebyla vtlačena do žádné škatulky a pokud byla schopná cítit stud, určitě ho necítila ohledně svého těla nebo tématu svého koníčku. Líta sledovala, jak si Stace v zrcadle v showroomu prohlíží několik podprsenek a kalhotek. „Sakra, promiň, nejsme tu kvůli mně,“ omluvila se, „Sportovní oddělení je tady. Jakou máš velikost podprsenky?“ „Nosím 32c, myslím... ale nemyslím si, že je to správná velikost. Je dost těsná. Zvlášť po posledním měsíci cvičení,“ přiznala Líta tiše. Zloba byla snadná, rozpaky těžké. A nějakým způsobem se za posledních dvacet minut se Stace styděla víc než za celé měsíce. „Dobře, žádný problém. Necháme tě změřit a vyzkoušíme si některé z nich. Pravděpodobně budeš potřebovat alespoň jeden z každého druhu a ladící jógové kalhoty. Nějaké legíny by taky neuškodily. Jak jsi na tom s penězi? Mohla bych ti nějaké půjčit, pokud to potřebuješ. Vím, že tyhle věci můžou být trochu drahé..." Sledovala Lítu s očekáváním, ale nenuceně. V jejím pozorování nebyla žádná zlomyslnost. „Ne, jsem v pohodě,“ odpověděla Líta a sledovala, jak Stace přivolává zaměstnance. Na okamžik se zamyslela nad tím, jaký by byl její život, kdyby vyrůstala se Stacey jako kamarádkou. Jako v druháku na střední škole, kdy se James začal věnovat MMA a přísahal, že opouští školu, aby se tomu věnoval naplno. Sotva o tom promluvili, než vzal svůj svěřenecký fond a utekl. Utekl až na druhý konec země a trval na tom, že mu lidé, které našel v bojovém okruhu, otevřeli oči, jak má život doopravdy vypadat. Teď to dokázala pochopit. Trávila čas se Stace, cvičila s Alexem. Cvičení bolela, ale atmosféra v Alpha's byla příjemná. Cítila se bezpečně a čas, který trávila se Stace, ukázal Lítě úplně jiný způsob myšlení. Lítini rodiče by zuřili, kdyby ji našli ve stejném bojovém klubu, ve kterém začal James, a kamarádili se se stejnými přáteli, které měl on. A milovala to. Milovala nově se rodící sebevědomí a sílu, kterou cítila každý den. Její rodiče od ní měli očekávání, stejně jako od Jamese. Ignoroval jejich přání a věnoval se své vlastní vášni, i když to znamenalo, že je ztratí. Líta se zamyslela nad tím, jestli má sílu udělat to samé. Pořád si pamatovala, jak její matka říkala, že někdy muži projevují svou lásku fyzicky. Ale zmizí to, když se dá dohromady. Přestane ho rozčilovat. Bude se vhodně oblékat. Bude držet jazyk za zuby. Líta se topila pod tíhou toho všeho a neměla po boku ani svého bratra. Stace se usmála na zaměstnance a ukázala na Lítu. „Potřebuje rychlé změření, jestli vám to nevadí.“ Líta zvedla ruce pro změření, ale paní se zamračila, když jí obtočila pásku přes prsa. „Jakou velikost teď nosíte, zlato?“ „32C.“ „Necháme vás změřit v kabince, ano? Myslím, že ta podprsenka zkresluje měření.“ Líta ji následovala do kabinky a poslušně si svlékla podprsenku, aniž by si sundala tričko. Nechtěla riskovat, že se něco ukáže. Ani její zjizvená záda, ani její vybledlé modřiny. „Panebože!“ Stace a zaměstnankyně, jejíž jmenovka říkala Amy, zalapaly po dechu, když se podívaly na Lítina prsa. „Co?“ zeptala se Líta a dívala se na sebe. Bylo s jejími prsy něco špatně? Měla divné bradavky nebo co? „Kdo ti koupil tuhle podprsenku?“ zeptala se Amy a studovala ji, naprosto šokovaná. „Ehm, myslím, že to byl můj přítel... no, bývalý přítel,“ přiznala Líta, „Kupoval jich hodně v téhle velikosti. Říkal, že vypadá perfektně. Proč je s ní něco špatně?“ „Zlato, stlačuje ti prsa úplně dolů. Necítíš ten tlak? Myslím, proboha, odsud to vypadá alespoň o tři čísla menší,“ řekla, „Kdyby nebylo materiálu toho svetru, vypadalo by to, jako bys měla dvojitá a trojitá prsa, jak ti přetékají nahoře, dole *i* po stranách.“ O chvíli později jí podaly větší velikost podprsenky a tenké tričko a jakmile ji ty dvě nechaly samotnou, Líta se bleskově svlékla. Zhluboka se nadechla a zvykala si na to, jak jí podprsenka umožňuje roztáhnout žebra, aniž by se zařezávala. V zrcadle okamžitě viděla rozdíl. Líta se zamračila. „Jak to vypadá?“ zakřičela Amy přes dveře. „Skvěle, děkuju,“ řekla Líta tiše a otevřela dveře, aby si mohly prohlédnout, jak sedí. „Páni!“ „Páni je zatraceně správně,“ řekla Stace a vyměnila si s Amy tajný pohled, než odešla z kabinky, „Takže... tvůj bývalý přítel, jo?“ „Jo, Brian,“ otřásla se Líta mírně a vrátila se k hladkým křivkám svých prsou. Nemohla si pomoct a usmála se nad pohodlím a tvarem nové podprsenky a Stace to neuniklo. Podívala se na Lítu, jako by měla spoustu věcí na srdci, ale nechala si je pro sebe a řekla jen: „Jsem ráda, že je bývalý.“ ______________________ Líta se převlékla doma a vyklouzla na parkoviště, aniž by Briana zahlédla, ale ve chvíli, kdy se dostala ke dveřím svého SUV, uslyšela jeho hlas. „Líto?“ zavolal a napodoboval to ranní, „Počkej, ráno jsme si nestihli promluvit.“ Lehce k ní doklusal a ona si v duchu poděkovala, že má na sobě mikinu s kapucí. Jak vždycky věděl, kde se v jejich bytovém komplexu nachází? „Ahoj... jen jsem se chystala do posilovny.“ „Aha, dobře, chodíš tam hodně... jako každý den. Možná, kdybych si tam zařídil členství, tak bych tě vlastně viděl,“ hravě se zamračil a vypadal tak nevinně, jak si přála, aby byl. „Jo,“ zasmála se, „Promiň, terapeutka řekla, že je pro mě dobré chodit sama, víš? Zpracovat svou úzkost a tak. Každopádně už bych měla jít, nebo se opozdím na svůj osobní trénink.“ „Osobní trénink?“ zavrčel mírně, „Je to s holkou, že?“ „Samozřejmě!“ zalhala Líta a cítila, jak jí srdce vyskakuje z hrudi. I když teď, když ji Stace bude učit, vlastně nelhala. A nemusel vědět o Alexovi. „Mmhmm, ale vyplácí se to. Vypadáš dobře, jinak. No, každopádně jsem ti to chtěl říct ráno, ale spěchala jsi... zítra vychází nový film o bojových uměních, takže tě beru na rande.“ „Bri—“ začala Líta a snažila se necuknout při jeho zdrobnělině pro ni. „Už jsme to probírali. Pauza je pauza..." „Poslouchej, Líto,“ zamumlal a narušoval její osobní prostor, „Jsem trpělivý člověk. Alespoň se snažím být trpělivý kvůli tobě. Ale jdeme do kina, ano? Nebo budeme mít jiný rozhovor.“ Líta zachytila každý náznak, který neřekl. Její první reakcí byl hněv, ale rychle ho přemohl strach. Hluboký, opuštěný strach, který se naučila za poslední dva roky strávené s ním. Ty ruce mohly být tak něžné a přitom tak kruté. Ty dlouhé, vypracované končetiny mohly být útěchou nebo bolestí a Líta věděla, které by dala přednost. Na autopilota sklouzlo její tělo do známé role, jako by nikdy neodešla, kývalo a sklánělo hlavu níž jako podřízená. „D-dobře, pr-promiň,“ zamumlala s falešným úsměvem. „Skvělé!“ jeho tvář se okamžitě rozzářila vítězstvím, „Buď připravená do osmi. Nejdřív se stavím u tebe.“ Líta přikývla, když ustoupil dost na to, aby ji pustil do auta. Její srdce se cítilo těžší, zatížené všemi instinkty, se kterými nemohla bojovat. *Ovládl* ji, že? Přesvědčil její tělo a duši, že je méně než on, že existuje jen pro jeho potěšení nebo bolest. Zahlédla svou vlastní budoucnost před očima. Tu, která končí v bídě. Buď strávenou pod jeho botou, jeho pěstí, nebo v temné depresi, ze které se nikdy nevyhrabe. Kdyby se někdy dozvěděl pravdu o posilovně... otřásla se při pomyšlení na to. Ale odmítnout bojovat bylo nemyslitelné. Už se dost naplakala u jeho nohou, Líta neměla touhu strávit svou budoucnost tím, že to bude dělat taky. James ztratil svůj život kvůli tomu, kvůli její budoucí svobodě. Takže musela dál bojovat. Žádné množství tréninku nesmyje ten strach. Vštípil jí ho. Vryl jí ho do kostí. Bude někdy bod, kdy se nebude cítit jako v úkrytu? Líta si to nemyslela. Zavřela dveře auta a zvládla polovičatý mávnutí, když vyjela z parkovacího místa a zamířila k ulici. Nechá se zabít, ale alespoň pak bude s Jamesem.