Lita se probudila v panice, lapala po dechu a celá zpocená. Na okamžik se ocitla zpět v tom autě, křičela, když její bratr umíral. Ty noční můry ani trochu nepolevily. Spíš se zdálo, že jsou horší než kdy dřív. Sebrala v sobě veškerou sílu, aby zůstala nehybná, aby ten moment přešel, dokud nebude schopná zase jasně myslet. Srdce jí tlouklo, jako by se chtělo prodrat ven z hrudi, a nemohla popadnou